Editorial

V česko-slovenskom priestore výkonu sociálnej práce sa supervízia stala jedným z dôležitých a efektívnych nástrojov zvyšovania odbornej kompetencie odborných pracovníkov. Jednou z ambícií tohto čísla bolo zistiť, ktoré supervízne prístupy, formy, techniky sa využívajú v sociálnej praxi, vede a výskume a ktoré jej obsahy sa ukazujú pre vedu a prax ako dôležité.

Číslo otvárame reflexiou jedného zo zakladateľov a vzdelávateľov slovenskej odbornej supervíznejpra xe. Profesor Gabura, v intenciách dynamicky orientovanej psychoterapie, porovnáva špecifiká kreovania supervízie v sociálnej práci na Slovensku a v zahraničí. Freirov koncept pedagogiky utlačovaných ľudí bol navrhnutý predovšetkým pre prácu so skupinou a komunitou, čo Radka Janebová zaujímavým spôsobom vymodelovala do individuálnej sociálnej práce s klientom a vytvorila priestor pre korekciu správania najmä kriticky zameraných sociálnych pracovníkov/ čok. Päť pedagogických a vedeckovýskumných pracovníkov z Ostravskej univerzity vo svojom príspevku Dopady neoliberalizace společnosti na směřování evaluace a supervize v sociální práci: Reflexe soudobých praxí mezi žitým světem a systémem uskutočnilo analýzu dostupných zdrojov z oblasti supervízie, responzívnej evaluácie a pozitivistivisticky ladenej evaluácie, založenej na štandardoch. Výsledkom bolo odhalenie dvoch protichodných prúdov, ktoré môžu byť východiskom pre reflexiu prístupu odborníkov ku klientom. Martinu Křivánkovú zaujímalo, aký postoj majú študenti sociálnej práce, sociálni pracovníci a vzdelávatelia k využitu supervízie ako nástroja reflexie osobných problémov. Kvalitatívny výskum realizovala na území Českej republiky a v Chorvátsku a dospela k zaujímavým podobnostiam aj odlišnostiam. Aký vplyv mala pandémia COVID-19 na formu a obsah supervízie, na zmenu spôsobu realizácie supervíznej intervencie a zmenu spôsobu prežívania oboch aktérov zisťovali autori Jana Vrťová a Ladislav Vaska a výsledky nám prezentujú vo svojom článku Digitalizácia supervízie v sociálnej práci v čase pandémie. Supervíziou praxe študentov, postavenou na aplikácii prístupu orientovaného na úlohy, sa zaoberala Adéla Michková, ktorá aplikovala prístup na odbornú prax študentov sociálnej práce, aby následne analyzovala dokumenty, s akcentom na rozvojové ciele študentov. Posledný príspevok Mezi praktickou a dialogickou reflexí u sociálních pracovníků a všeobecných sester prezentuje výsledky kvalitatívneho výskumu realizovaného na vzorkách sociálnych pracovníkov/čok a všeobecných zdravotných sestrách. Výsledkom je päť úrovní, konštruovaných podľa dimenzie kultivovanosti praktizovanej reflexie vzhľadom na predchádzajúcu formáciu, povahu pracovného prostredia a charakter poskytovanej starostlivosti.

Zkušenosti se supervizí v praxi přinášejí autoři publicistické části. Andrea Lásková se ve svém textu věnuje distanční supervizi, kam řadí supervizi prostřednictvím e-mailové komunikace, chatu a video konference. Uvádí i různé možnosti kombinace. Na přínos supervize pro podporu dobrovolníků se zaměřují autorky Veronika Mikulčická a Kateřina Zaplatilová a píšou o nutnosti jasné představy dobrovolníků o tom, co jim může supervize nabídnout a kde jsou její limity. Na toto téma příhodně navazuje text Jana Kostečky, který charakterizuje čtyři časté mýty o supervizi a uvádí je na pravou míru. Supervize jako prostředek zaškolování poradkyň rané péče je téma příspěvku Martiny Papouškové. Poradkyně jsou v průběhu prvního roku cíleně podporovány v aktivní účasti na supervizi a dalších akcích, které se zaměřují na reflexi práce poradkyň a získávání potřebných kompetencí a vzájemné sdílení. Na téma zaškolování nových pracovníků navazuje Petra Chudobová, z pohledu začínající supervizorky, svojí reflexí procesu stávání se supervizorem v textu nazvaném Na prahu supervize. Pro porozumění tomuto procesu využívá koncepty přechodových rituálů a kulturního, ekonomického, sociálního a symbolického kapitálu (Bourdieu). V příspěvku Supervize jako prohlubování respektu se Mirka Nečasová a Ladislav Ptáček ohlížejí za supervizním výcvikem organizovaným ve spolupráci Asociace vzdělavatelů v sociální práci a Občanské poradny Brno, a to prostřednictvím reflexí procesu postupného získávání supervizních způsobilostí účastníky tohoto výcviku. Mezi nimi rezonovala témata: přijímání a poskytování supervize v praxi, supervizní dokumentace (supervizní kontrakt, zápisy) a zakázka, respekt k supervidovaným i sobě samotnému v roli začínajícího supervizora vyjádřený především ve formě podpory, sebepéče a zajištění bezpečí. Další příspěvky pak spojuje společné téma – implementace supervize do škol. Autorky Romana Kubů, Andrea Medunová, Karla Malá, Šárka Kosinová seznamují se zkušenostmi učitelek – účastnic supervizních sezení a svoji sondu uzavírají poznatkem, že překážkou zavedení supervize do škol nemusí být jen nedostatek potřebných zdrojů, ale i obavy supervidovaných z prezentace vlastních selhání před kolegy a nedostatek zkušeností se supervizí. Tento závěr se shoduje s poznatky školní supervizorky Martiny Přibylové, která v rozhovoru řadí mezi specifika supervize ve školství obavu pedagogů z podpory, kterou však primárně vnímají jako kontrolu, a jejich snahu za každou cenu uspět, což se s filosofií supervize míjí. Nedůvěru učitelů k supervizi, kterou chápou jako nástroj kontroly, zmiňuje ve svém textu i Petr Šmíd. V rámci projektu Superučitel seznamuje se záměrem implementovat supervizi do škol s cílem pomoci učitelům reflektovat negativní chování spojené s masovým šířením neověřených informací.

Naším záměrem bylo přinést pestrou paletu náhledů na supervizi jako významný nástroj pro kvalitní výkon sociální práce a celkově pomáhajících profesí. Věříme, že se nám tento záměr podařilo alespoň částečně naplnit a přejeme našim čtenářům obohacující čtení.

Eva Mydlíková, Mirka Nečasová
editorky čísla