Mezinárodní den za právo na pravdu o hrubém porušování lidských práv a na důstojnost obětí, připomínaný každoročně 24. března, akcentuje význam práva jednotlivců i společnosti znát pravdu o závažných porušeních lidských práv. Tento den byl vyhlášen Organizací spojených národů jako reakce na historické i současné případy systematického násilí, represí a beztrestnosti, které zanechávají hluboké stopy nejen na obětech, ale i na celých komunitách.
Právo na pravdu představuje klíčový princip přechodové spravedlnosti (transitional justice) a zahrnuje možnost obětí a jejich blízkých získat úplné a ověřené informace o okolnostech porušení práv, identifikaci odpovědných osob a uznání utrpěné újmy. Nejde přitom pouze o individuální rovinu, ale i o kolektivní paměť společnosti, která je nezbytná pro prevenci opakování těchto jevů.
Sociální práce vstupuje do tohoto kontextu jako profese, která stojí na pomezí podpory jednotlivce a systémových intervencí. V praxi se setkává s oběťmi násilí, represí či diskriminace, a to jak v historickém, tak i současném kontextu. Může se jednat například o osoby se zkušeností s domácím násilím, oběti obchodování s lidmi, uprchlíky nebo osoby, které prošly institucionální péčí spojenou s porušováním jejich práv.
Zásadní roli zde hraje citlivý a eticky ukotvený přístup k práci s traumatem. Sociální pracovníci podporují oběti v procesu vyrovnávání se s minulostí, pomáhají jim orientovat se v systému pomoci a zprostředkovávají kontakt s dalšími odborníky, například psychology či právníky. Důležitou součástí jejich práce je také posilování autonomie klientů a obnova jejich důvěry ve společenské instituce.
Na systémové úrovni se sociální práce podílí na advokacii práv obětí a na upozorňování na nedostatky v ochraně lidských práv. Spolupracuje s neziskovými organizacemi i veřejnou správou na tvorbě opatření, která mají zabránit opakování porušování práv. V českém prostředí lze zmínit například práci s oběťmi totalitních režimů nebo aktuální podporu osob prchajících před válkou a násilím.
Důležitým aspektem je také práce s pamětí a uznáním utrpení obětí. Bez společenského uznání a pojmenování minulých křivd zůstává proces uzdravení neúplný. Sociální pracovníci mohou v tomto směru přispívat k facilitaci dialogu, podpoře komunitních aktivit a posilování sociální soudržnosti.
Mezinárodní den za právo na pravdu tak připomíná, že spravedlnost nezačíná pouze u soudních rozhodnutí, ale i u ochoty naslouchat, pojmenovat a uznat. Sociální práce v tomto procesu sehrává nezastupitelnou roli – pomáhá překlenout propast mezi individuální zkušeností obětí a širším společenským rámcem ochrany lidských práv.
Zdroje:
ORGANIZACE SPOJENÝCH NÁRODŮ. Right to the Truth [online]. New York: OSN, 2023 [cit. 2026-03-19]. Dostupné z: https://www.un.org
MINISTERSTVO SPRAVEDLNOSTI ČR. Oběti trestných činů a jejich práva [online]. Praha: MSp, 2024 [cit. 2026-03-19]. Dostupné z: https://www.justice.cz
ČESKO. Zákon č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů. In: Sbírka zákonů České republiky. 2013.
BÍLÝ, Martin a kol. Oběti trestných činů a jejich ochrana. Praha: C. H. Beck, 2018. ISBN 978-80-7400-700-3.
MATOUŠEK, Oldřich a kol. Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2013. ISBN 978-80-262-0213-4.
KREJČÍŘOVÁ, Dana. Psychotraumatologie. Praha: Grada, 2015. ISBN 978-80-247-5314-6.
