Vážení a milí čtenáři,
cílem čísla, které držíte v rukou, bylo otevřít diskusi o sociální práci jako aktéru sociální politiky. Toto téma bylo redakční radou zvoleno vzhledem k tomu, že sociální práce je dlouhodobě svázána s vývojem sociálního státu v Evropě a důsledky destrukce sociálního státu pro sociální práci jsou předmětem kritické diskuse vedené v zahraničních časopisech zejména Walterem Lorenzem, Hansem-Uwem Ottem, Detlefem Baumem, Juhou Hämäläinenem, Emanuelem Jovelinem, Ianem Fergussonem a dalšími.
Předpokládali jsme, že obsahem tohoto čísla budou zejména následující témata:
• vztah sociální politiky a sociální práce,
• vliv odbourávání sociálního státu na sociální práci,
• reakce sociální práce na indoktrinaci sociální politiky neoliberální ideologií,
• strategie sociální práce při překonávání důsledků selhávání sociální politiky v oblasti bydlení, boje proti chudobě,
• jak se může – má sociální práce sociálně politicky angažovat.
Naše očekávání se bohužel nenaplnilo. Na naši výzvu reagovali pouze autoři dvou statí.
První stať s názvem „Kdyby neproběhla reforma, tak bychom fond nezřizovali“: finanční pomoc na úrovni obcí jako reakce na sociální reformu. Proměny obcí jako lokálních sociálních systémů autorek Evy M. Hejzlarové, Miriam Kotrusové se zabývá tím, jak sociální reforma v České republice změnila v roce 2012 systém vyplácení dávek pomoci hmotné nouzi a ovlivnila chápání sociální práce v obcích s rozšířenou působností. Autorky dospěly k závěru, že tři roky po implementaci reformy obce vnímají negativně ztrátu kompetencí v dávkové agendě jako významného nástroje pro sociální práci s osobami v nepříznivé sociální situaci. Dále zjistily, že reforma ve zkoumaných obcích přinesla jako nezamýšlený vedlejší důsledek rozvoj lokálního sociálního systému, který je schopen dynamicky reagovat namístní politické, sociální, ekonomické i kulturní prostředí. Toto zjištění může být inspirací pro řešení sociálních problémů na lokální úrovni.
Druhá stať s názvem „Kritická praxe mezi „jinou“ sociální prací a aktivismem“ autorek Radky Janebové, Barbory Celé je hledání odpovědi na otázku, jak se může sociální práce angažovat v situaci ve snaze o změnu lokálních sociálních politik. Dochází k závěru, že kritická sociální práce je vzhledem ke změnám společnosti více než potřebná. Zvláště cenné je zjištění, že nestačí její živelná realizace skrze aktivismus, ale že ji může smysluplně podpořit teoretické zázemí i příklady dobré praxe.
Obě stati představují podněty k zamyšlení, zejména pro vzdělavatele v sociální práci. Nedostatek textů k tématu tohoto čísla časopisu Sociální práce / Sociálna práca pravděpodobně svědčí o tom, že vztah sociální politiky a sociální práce není na vysokých školách vzdělávajících sociální pracovníky předmětem výuky a ani předmětem výzkumu.
První stať představuje inspiraci pro možná zkoumání týkající se důsledků změn v sociální politice pro sociální práci.
Autorky druhé stati správně poukazují na to, že kritická sociální práce pravděpodobně chybí v obsahu vzdělávání sociálních pracovníků
na vysokoškolské úrovni.
Věřím, že témata týkající se vztahu sociální politiky a sociální práce, která nebyla v tomto čísle časopisu Sociální práce / Sociálna práca diskutována, se stanou obsahem statí zasílaných k publikaci v příštích číslech časopisu. Měli bychom dokázat, že český a slovenský diskurz o vztahu sociální politiky a sociální práce je významnou součástí evropského diskurzu.
Oldřich Chytil,
editor čísla
