Kateřina Glumbíková, Soňa Vávrová
Medailon autorů:
Mgr. et Mgr. Kateřina Glumbíková, Ph.D., je odbornou asistentkou na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Ve svém výzkumu se zabývá zejména reflexivitou v praxi sociální práce s ohroženými dětmi a bezdomovstvím žen, matek a dětí.
Doc. Mgr. Soňa Vávrová, Ph.D., vystudovala doktorský studijní obor sociální práce na Ostravské univerzitě, kde se i v oboru sociální práce habilitovala. V současné době působí jako proděkanka pro vědu a výzkum na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Výzkumně se zabývá úlohou sociální práce a postavením sociálních pracovníků v sociálních službách, kvalitou sociálních služeb a procesem jejich transformace spojeným s deinstitucionalizací.
Anotace:
CÍLE: Cílem článku je analyzovat a popsat koncept naděje a žádoucí budoucnosti jako možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylových domech v České republice. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Postindustriální společnost, v níž je sociální práce vykonávána, lze charakterizovat nejistotou a fragmentací, která je silně ovlivněna neo-liberální politickou ideologií (Ruch, 2005). V kontextu postindustriální společnosti je věcná odpovědnost ke klientovi („substantive accountability“) nahrazována instrumentální odpovědností („instrumentál accountability“) k organizaci (viz Bauman, 1987). Výše zmíněné se projevuje i v individuálním plánování v azylových domech, které často probíhá pouze formálně v kontextu své (zákonné) nutnosti. METODY: Výzkum byl realizován pomocí kvalitativní výzkumné strategie za využití hloubkových interview s 32 klienty azylových domů v České republice. VÝSLEDKY: V rámci výzkumu byly využity přístupy situační analýzy A. Clarke a byla sestavena poziční mapa vztahující se k ději / beznaději a budoucnosti / minulosti osob bez domova. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Koncept naděje a žádoucí budoucnosti lze považovat za možný nástroj redukce instrumentální odpovědnosti v individuální plánování v azylovém domě, která vzniká v kontextu soudobé společnosti; stejně jako koncept recovery a orientace na silné stránky.
Klíčová slova:
individuální plánování, naděje, žádoucí budoucnost, instrumentální odpovědnost
s. 52–64
