Eliška Černá (roz. Lindovská), Lenka Polánková (roz. Remsová)
Medailon autorů:
Mgr. Eliška Černá, Ph.D., působí jako odborná asistentka a výzkumnice na Katedře sociální práce Fakulty sociálních studií OU v Ostravě. V rámci své akademické praxe se zabývá možnostmi řešení bezdomovectví a vyloučení z bydlení a radikální sociální prací. Zkoumá a evaluuje pilotní projekt Rapid Re-Housing pro rodiny s dětmi v Brně. Ve svém volném čase se prakticky věnuje aplikaci práva na bydlení v městském prostoru.
MgA. Lenka Polánková, Ph.D., působí jako odborná asistentka na Katedře sociální pedagogiky PdF MU a jako externí lektorka dramatické výchovy pro školy a neziskové organizace. Zabývá se uplatněním dramatického umění jako prostředku osobního růstu, vzdělávání a zkoumání společenských problémů při práci se sociálně znevýhodněnými skupinami. Je zakládající členkou Kabinetu divadla utlačovaných (KDivU), jehož posláním je prostřednictvím divadla otevírat dialog a podpořit jednotlivce a skupiny čelící různým formám útlaku ve společnosti v uvědomění si vlastní životní situace, práv a síly ke změně.
Anotace:
CÍL: V článku popisujeme proces a výstupy výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jaké poznání o „sociálním bydlení“ spolu-utvářejí lidé s touto zkušeností a jaké strategie jednání, na základě takového poznání reality, navrhují. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Teoretický rámec výzkumu opíráme o koncept vyloučení z bydlení, antiopresivní přístupy a kritickou reflexivitu. METODY: Pro naplnění cíle výzkumu byla zvolena kvalitativní výzkumná strategie, specificky zplnomocňující akční výzkum, metoda divadla utlačovaných. VÝSLEDKY: V textu představujeme rámcový scénář divadelního představení „Mít domov znamená důstojně bydlet!“, realizovaného ve vybraných městských částech. V rámci divadelní tvorby identifikujeme centrální jev: byznys s chudobou v bytech (krátkodobé nájemní či podnájemní smlouvy, nucená vystěhování, špatná kvalita nájemních bytů a byty ve vyloučených lokalitách). V rámci tří odehraných představení společně s diváky (lidmi vyloučenými z bydlení) spolu-utváříme strategie jednání proti byznysu s chudobou v bytech, konkrétně: ubytování u rodiny či sousedů, podpora sociální pracovnicí, žádost o navrácení kauce, blokáda proti vystěhování, stan na náměstí, v jednotě je síla a kolektivní vyjednávání s majitelem. Rozhodnutí nevzdat se, solidarita a zveřejnění se v těchto strategiích ukazují jako klíčová témata. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: V závěru diskutujeme, jakým způsobem divadlo utlačovaných přispívá k uplatňování kritické reflexivity jako způsobu poznání reality a tím i k rozvoji kritické praxe v sociální práci.
Klíčová slova:
“sociální bydlení”, divadlo utlačovaných, zplnomocňující akční výzkum, kritická reflexivita
s. 22–39
