Vážení a milí čtenáři,
cílem tematického čísla, které právě otevíráte, bylo znovu zahájit diskusi o možnostech a budoucnosti sociální práce v současné společnosti.
Záměrem tohoto čísla bylo odpovědět na následující otázky:
• Reaguje teoretický diskurz sociální práce v České republice a na Slovensku na výzvy, které generuje moderní společnost v současné fázi vývoje?
• Jaké jsou cíle sociální práce v moderní společnosti v současné fázi vývoje?
• Je sociální práce metodami, které má k dispozici, schopna pomáhat tradičním i novým klientům zvládat problémy generované moderní společností v současné fázi vývoje?
• Existují nové metody sociální práce reagující na problémy generované moderní společností v současné fázi vývoje?
Musím bohužel konstatovat, že očekávání, že budeme vybírat z velkého množství textů, jejichž autoři se budou pokoušet odpovědět na předchozí otázky, se nenaplnilo. Lze zvažovat, zda překážkou, která znemožňuje sociální práci hledat odpovědi na výzvy, které generuje moderní společnost v současné fázi vývoje, je nedostatek schopnosti kritického diskurzu, který je charakterizován strukturální analýzou společenských problémů s cílem nově definovat poslání sociální práce.
Z předkládaných textů je patrné, že daleko přesněji než akademici jsou schopni kriticky analyzovat současný stav sociální práce sociální pracovníci v praxi. Komentář Daniela Vrány upozorňuje na nebezpečí konkurenčního boje mezi sociálními službami, ve kterých vyhrává ten, kdo je nejlevnější, přičemž je otázkou, zda taková služba je rovněž službou kvalitní. Zároveň upozorňuje na nebezpečí, že obava o udržitelnost dosavadního systému sociálních služeb může vést k tomu, že zapomeneme na cíl sociální práce, kterým je pomoc klientům k dosažení nezávislosti.
Reflexe Jany Stejskalové s názvem Krize sociální práce aneb máme to ještě ve svých rukou? analyzuje podmínky, ve kterých je sociální práce vykonávána. Nabízí východisko ze současného stavu sociální práce, který pojmenovává jako krize.
Milan Šveřepa v rozhovoru s Romanem Balážem rovněž popisuje velmi dobře současný stav společnosti. Tvrdí však, že limitujícím faktorem, proč sociální práce není schopna reagovat na proměny společnosti, je špatná profesní příprava sociálních pracovnic, ze které obviňuje především vysoké školy. Říká, že vysoké školy nepěstují kritické myšlení a poskytují svým absolventům v první řadě své teoretické poznatky, které nejsou použitelné v praxi. Rakouský autor Liessmann charakterizuje vzdělanost jako schopnost odstupu a kritického myšlení. Kritické myšlení ovšem není to, co Milan Šveřepa nabízí v poskytnutém rozhovoru. Kritické myšlení je v prvé řadě opřeno o argumenty, které v rozhovoru chybějí.
Hledat odpověď na otázku, jaké jsou cíle sociální práce v současné společnosti a jak jich lze dosáhnout, se pokouší Roman Baláž ve stati Možnosti dosahování oborových zájmů v organizacích zaměstnávajících sociální pracovníky. Předložená stať je významným teoretickým příspěvkem k diskusi o možnostech sociálních pracovníků prosazovat cíle sociální práce, zejména v souvislosti s úvahami o zákonu o sociálních pracovnících.
K možnostem metod sociální práce v současných společenských podmínkách se vyjadřuje Markéta Szotáková ve stati Case management: aktivní zapojení klienta i pracovníka do spolupráce. Autorka poukazuje na dvě možná pojetí case managementu, přičemž britské pojetí je zaměřeno na finanční úspory, kdežto americké pojetí je zaměřeno na participaci klientů na řešení jejich problémů.
Stať autorky Vladislavy Vondrové Digitální exkluze: dimenze sociální exkluze v sociální společnosti upozorňuje na nový fenomén moderní společnosti v současné fázi vývoje. Cílem stati je odpovědět na otázku, jaké potřeby vyplývají z digitální exkluze pro sociální práci.
Otázky, které jsme položili ve výzvě autorům předkládaného monotematického čísla, rozhodně nebyly zodpovězeny. Odpověď na položené otázky by měla být cílem výzkumu akademických pracovišť i výzkumných ústavů. Rovněž předmětem zkoumání by měly být problémy, které ve svých příspěvcích identifikovali sociální pracovníci v praxi.
Oldřich Chytil,
editor čísla
