Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

motivací pro tvorbu tohoto čísla časopisu Sociální práce / Sociálna práca byla snaha akcentovat potřebu reflexe utváření vědění v sociální práci. Konkrétně jsme chtěly vyzdvihnout nutnost propojování teoretického a praktického vědění v sociální práci za účelem zkvalitňování praxe sociální práce. Chtěly jsme také využít možnosti upozornit na (v českém prostředí) ne tolik známý koncept moudrosti praxe jakožto schopnost vykonávat dobrá rozhodnutí a vytvářet prostor pro uvážení přijetí těchto rozhodnutí.

Považujeme přitom za nezbytné uvažovat o reflexivitě jako o nezbytnosti výkonu sociální práce v soudobé společnosti, pro niž je typická (mimo jiné) rostoucí komplexnost problémů a životních situací klientů sociální práce a zásahy ekonomizujícího paradigmatu společnosti. Reflexivitu můžeme přitom v tomto kontextu vnímat jako zkoumání a zpochybňování toho, jak je vytvářeno vědění a jak tento proces ovlivňují vztahy moci. Záměrem tohoto čísla bylo tedy utvořit prostor pro texty věnující se reflexi využívání a vytváření vědění v praxi.

Akademickou část otevírá text Konstrukce předpokladu moudrosti praxe skrze obsah vzdělávání v sociální práci po roce 1945 na příkladu Ostravy a Prahy věnovaný konstrukci předpokladu moudrosti praxe skrze obsah vzdělávání v sociální práci po roce 1945 na příkladu Ostravy a Prahy. Autorka textu, Marie Špiláčková, v něm reflektuje specifické historické období vzniku moudrosti praxe. Text je zaměřen na porozumění tomu, jak byla konstruována první vývojová fáze moudrosti praxe prostřednictvím vzdělávacího procesu v sociální práci po roce 1945 na příkladech Vyšší dvouleté školy pro vzdělávání sociálních pracovnic v Ostravě a Střední školy sociálně-právní v Praze. Text se přitom snaží přispět k rozvoji myšlení o historii sociální práce a prezentovat vnímání zisku znalostí skrze vzdělávání jako předpokladu vzniku moudrosti praxe.

Následující text akademické části čísla autorky Bohdany Richterové Rozvoj osobnostních a sociálních dovedností potřebných pro praxi prostřednictvím akčního výzkumu je zaměřen na reflexi rozvoje osobnostních a sociálních dovedností potřebných pro praxi prostřednictvím akčního výzkumu a jistě přináší inspiraci pro vzdělavatele v oboru sociální práce, jak dále rozvíjet studenty prostřednictvím akčního výzkumu.

Další tři texty v tomto čísle se zaměřují na specifickou oblast vytváření vědění v sociální práci, a sice na sociální práci s rodinou a (ohroženými) dětmi. Všechny tyto texty mají společnou snahu zkoumat specifické fenomény praxe sociální práce s touto cílovou skupinou a zasazovat je do kontextu utváření vědění a specificky moudrosti praxe v sociální práci. Prvním ze série těchto tří textů je článek Veroniky Štenclové Spolupráce s pracovníky OSPOD očima pracovníků dětských domovů věnující se reflexi spolupráce s pracovníky OSPOD očima pracovníků dětských domovů. Silvie Ročovská se dále v textu Dětský průvodce rozvodem – účinný nástroj v přístupu k dětem rozcházejících se rodičů věnuje představení dětského průvodce rozvodem jakožto účinného nástroje v přístupu k dětem rozcházejících se rodičů. Poslední text „Právo je nastavené celkem dobře, ale sociální pracovnice ho ovlivňují způsobem, který jim nepřísluší.“ K otázce kontaktů v tzv. adaptační lhůtě v pěstounské péči z této tematické série autorského kolektivu Sabiny Zdráhalové a Radky Janebové odhaluje nastavení práva v interakci s jeho využíváním sociálními pracovnicemi v otázce kontaktů v tzv. adaptační lhůtě v pěstounské péči a zdůrazňuje potřebu posílení reflexivních přístupů v sociální práci na úrovni institucí, tedy „odpovědných orgánů“.

Předposlední text akademické části tohoto čísla autora Jana Lisníka Reflexivita sociálních pracovníků a etnicita klientů cílí na prozkoumání interakce mezi reflexivitou sociálních pracovníků a pojetím etnicity jejich klientů. Text přitom zdůrazňuje potřebu implikace v podobě posilování kritických antidiskriminačních východisek při pojímání etnicity klientů a klientek sociální práce. V neposlední řadě je do čísla časopisu zařazen text Kvetoslavy Repkové Lekcia z pandémie COVID-19: skúsenosti a očakávania poskytovateľov pobytových sociálnych služieb dlhodobej starostlivosti, který reflektuje vytváření velmi specifického vědění v praxi sociální práce jako reakci na neočekávanou událost celosvětového měřítka, pandemii COVID-19.

V publicistické části časopisu přinášíme dva texty zamýšlející se nad (ideálním) výskytem ctností u praktiků sociální práce, konkrétně článek Čtyři základní ctnosti v praxi sociální pracovnice rozkoše bez rizika Moniky Kochlöflové a text kladoucí si otázku, zda Existuje ideální sociální pracovník, který jedná ve všem správně? Zdeňka Živčáka. Další texty se věnují Hloubkové reflexi v sociální práci (Matouš Jelínek) a poté reflexi zaměřené specificky na moudrost praxe: Kultivace moudrosti praxe sociální práce v kontextu supervize (Michal Horák) a Střípky moudrosti včasné péče (Lucie Šebánková, Aleš Jirásek, Emma Vrbová, Kateřina Sirotková). Další tři publicistické texty se věnují specifikům nastavení sociální práce s určitými cílovými skupinami, a to v kontextech vnímání sociální práce veřejností, peer sociální práce a nastavení prahů v sociálních službách. Jedná se o texty Michala Beneše Obhajoba sociální práce s nepopulární cílovou skupinou u veřejnosti; Moniky Čtvrtníčkové, Barbory Demkové a Evy Šulerové* Skupina Street Support Brno: participace a principy peer práce; a v neposlední řadě Lucie Průšové Snižování prahů v pobytových sociálních službách pro lidi bez domova s látkovou závislostí v kontextu vytváření příležitostí pro změnu.

Těší nás pestrost příspěvků a inspirací a přejeme všem podnětné čtení.

Kateřina Mikulcová, Alice Gojová
editorky čísla

*pozn. red.: v tištěném čísle chyba (psáno Evy Šulkeřové)