Jan Šiška, Šárka Káňová
Medailon autorů:
Doc. PhDr. Jan Šiška, Ph.D., je docentem na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze, místopředsedou odborné sekce pro mezinárodní komparaci sociálních politik při International Association of Scientific Studies of Intellectual Disability (IASSID), národním expertem pro Českou republiku v Academic Network of European Disability Experts (ANED) při Evropské komisi a členem odborné skupiny pro vzdělávání při Vládním výboru pro zdravotně postižené občany. Odborný zájem orientuje zejména na aspekty podpory lidí s postižením a jejich rodin, řízení a evaluaci sociálních služeb.
Mgr. Šárka Káňová vystudovala obor Občanský sektor na Fakultě humanitních studií UK v Praze a v současnosti je doktorandkou na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty UK v Praze. Působí též jako odborná asistentka Katedry pedagogiky Fakulty pedagogické ZČU v Plzni a vyučuje sociální práci. Předmětem její výzkumné činnosti je problematika životních drah osob se zdravotním postižením a zkoumání možností naplňování rolí spojených s aktivním občanstvím. Pohybuje se též v prostředí občanského sektoru zaměřeného na oblast práce s lidmi s postižením.
Anotace:
Ve stati shrnujeme dílčí výsledky pilotní kvantitativní analýzy procesu deinstitucionalizace ve vybraných zařízeních pobytových sociálních služeb zapojených do projektu Podpora transformace sociálních služeb v průběhu let 2010, 2011 a 2012. Zabýváme se východisky procesu deinstitucionalizace, metodickým postupem analýzy a zaměřujeme se na její výsledky u vybraných indikátorů. Indikátory analýzy stanovil zadavatel se záměrem zmapovat vývoj procesu deinstitucionalizace. Výsledky analýzy naznačují stále patrnější trend poskytovatelů pobytových sociálních služeb pro osoby s postižením rozšiřovat nabídku „neústavních“ služeb, jejichž prostřednictvím se mohou zapojovat do aktivit běžného života. Indikátor vzdělávání poukázal na rostoucí podporu poskytovatelů pobytových služeb při vzdělávání uživatelů, a to jak v úrovni základního vzdělávání, tak i v rovině sekundárního vzdělávání, přičemž základní vzdělávání probíhá stále uvnitř ústavu. U služeb obecně nacházíme mírně rostoucí tendence zaměstnávání uživatelů mimo zařízení. Co se týče kvality bydlení z hlediska například poměru počtu uživatelů na sociální zařízení, nelze zjištěný stav považovat za uspokojivý.
Klíčová slova:
deinstitucionalizace, sociální služby, kvantitativní analýza, transformace, zdravotní postižení
s. 117–129
