mezigenerační solidarita

Příspěvek se zabývá vymezením souvislostí principů sociální spravedlnosti a solidarity. Zejména s akcentem na demografické změny ve společnosti, přibližuje koncept mezigenerační spravedlnosti a solidarity. V praktické rovině přináší první vybrané závěry výzkumu. Cílem výzkumu bylo zjistit názory studentů sociální pedagogiky UTB na vybrané aspekty mezigenerační solidarity. Studenti sociální pedagogiky jsou chápáni jako potencionální subjekty a zároveň i objekty přístupu zaměřeného na mezigenerační relace.Zobrazit text

Hlavním cílem tohoto textu je otevřít debatu o tom, jaké důsledky pro celý systém přímých plateb za péči v České republice může mít fakt, že tato zásadní změna byla do systému sociální péče vnesena, aniž by pro ni byl vyjednán dostatečný konsensus a aniž by byla podstata přímých plateb pochopena a akceptována. Součástí diskutovaného problému je, že přímé platby za péči jsou v ČR využívány ve více než třech čtvrtinách případů na neformální péči, poskytovanou ponejvíce blízkými příbuznými, avšak souvislosti a význam neformální péče není v ČR dostatečně pochopen. Status neformálních pečovatelů není odpovídajícím způsobem etablován – ani na diskurzivní, ani na sociálně-ekonomické a právní rovině. Zatímco v mnoha zemích, kde přímé platby za péči fungují, jejich zavedení předcházely až desítky let debat, které přinesly vyjasnění a vytříbení tohoto kontextu, ČR tento proces ještě čeká.Zobrazit text

Cílem této studie je nejprve popsat podobu mezigenerační solidarity převládající v českých rodinách vyššího věku, následně zjistit, jak se podoba vzájemné pomoci mezi různými generacemi v českých rodinách jeví ve světle mezinárodního srovnání a v neposlední řadě přispět k diskusi o tom, jaké výzvy a příležitosti taková podoba mezigenerační pomoci a podpory přináší pro služby sociální práce v českém kontextu. Ve studii aplikujeme koncept mezigenerační solidarity a typologii rodinných modelů. Prezentovaná zjištění jsou založena na statistické analýze mezinárodního datového souboru SHARE reprezentativního pro národní populace 50+. Výsledky naznačují, že české rodiny nejčastěji uplatňují model sestupného i vzestupného familialismu, přičemž nejvíce shodných znaků v oblasti mezigenerační směny jsme nalezli mezi českými a španělskými rodinami.Zobrazit text

Cílem tohoto příspěvku je na základě dostupné literatury a výzkumů realizovaných v letech 2010 a 2011 odpovědět na otázku: Co a jak brání a napomáhá rozvoji solidarity mezi nevidomou matkou a jejím vidomým dítětem? Na utváření mezigenerační solidarity je pohlíženo z hlediska čtyř typů faktorů: motivační, podpůrné, limitující a specifické, které na tento proces působí a ovlivňují jej. V jednotlivých kapitolách, z nichž každá je věnována jednomu z výše uvedených faktorů, autorka zjišťuje, nakolik jsou jednotlivé faktory podpůrčí nebo limitující a co působí na vztah mezi nevidomou matkou a dítětem. Nevidomé matky konstruují solidaritu se svými vidomými dětmi jako součást širší sítě podpůrných a komplikujících vztahů s lidmi v jejich prostředí. Vyzdvihují důležitost důvěry, otevřené komunikace a na blízkosti založeném vztahu s dítětem. Hovoří o nedostatku informací o rodičovství nevidomých a předsudcích, se kterými se musely potýkat. Na základě výstupů z výzkumů autorka uvádí doporučení pro praxi sociální práce.Zobrazit text

V oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež od počátků jejího vývoje v České republice převládá určitá tendence k zaměstnávání mladých pracovníků, což je v evropské sociální práci s mládeží spíše raritní jev. Při práci se subkulturami neorganizované mládeže tak chybí určitý prvek péče o zachování kontinuálního vývoje lokálních komunit, který může být ohrožen jistým deficitem v mezigenerační komunikaci. V takové komunikaci totiž mohou pracovníci z jiné generace zpravidla mládeži nabídnout specifickou podporu, spočívající ve sdílení zkušeností, zdrojů, či objevování společných hodnot, což jsou komunikační situace, které vedou k posílení sociálního kapitálu společenství. Je v praxi velmi obtížné, pokud toto mají zprostředkovávat pracovníci jen o pár let starší než jejich klienti. Nelze potom nabídnout klientům určitou klíčovou zkušenost, že komunikace mezi jednotlivými generacemi v určité komunitě mohou mít i jiný charakter než pouze instruktivní a hodnotící (jak je tomu obvykle v případě formálního vzdělávání na všech stupních školní soustavy), a že dokonce můžou vést i k jistému zážitku sounáležitosti s širším společenstvím. Cílem stati je nalézt určitá zdůvodnění a praktické možnosti toho, jak posílit tento specifický typ mezigenerační solidarity, který v tuzemských nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež zatím chybí.Zobrazit text