neformální výchova

V oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež od počátků jejího vývoje v České republice převládá určitá tendence k zaměstnávání mladých pracovníků, což je v evropské sociální práci s mládeží spíše raritní jev. Při práci se subkulturami neorganizované mládeže tak chybí určitý prvek péče o zachování kontinuálního vývoje lokálních komunit, který může být ohrožen jistým deficitem v mezigenerační komunikaci. V takové komunikaci totiž mohou pracovníci z jiné generace zpravidla mládeži nabídnout specifickou podporu, spočívající ve sdílení zkušeností, zdrojů, či objevování společných hodnot, což jsou komunikační situace, které vedou k posílení sociálního kapitálu společenství. Je v praxi velmi obtížné, pokud toto mají zprostředkovávat pracovníci jen o pár let starší než jejich klienti. Nelze potom nabídnout klientům určitou klíčovou zkušenost, že komunikace mezi jednotlivými generacemi v určité komunitě mohou mít i jiný charakter než pouze instruktivní a hodnotící (jak je tomu obvykle v případě formálního vzdělávání na všech stupních školní soustavy), a že dokonce můžou vést i k jistému zážitku sounáležitosti s širším společenstvím. Cílem stati je nalézt určitá zdůvodnění a praktické možnosti toho, jak posílit tento specifický typ mezigenerační solidarity, který v tuzemských nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež zatím chybí.Zobrazit text