sociální kapitál

Uvedená práce čerpá z disertační práce Sociální aspekty přechodu studentů ze vzdělávání do zaměstnání, kde je komplexně zpracovaná problematika vzdělanostní společnosti a klíčového momentu, kdy studenti opouštějí systém profesního vzdělávání, aby své schopnosti a vědomosti uplatnili na trhu práce.
Zkušenost vycházejících studentů ze vzdělání je stěžejní pro odhalení rizik a úskalí spojené s ideálem vzdělanostní společnosti, pragmatickou stránkou společenského života a reálnými možnostmi trhu práce. Sociální aspekty přechodu studentů ze vzdělávání do zaměstnání zachycují hlavní oblasti, v nichž dochází ke střetům očekávání a reality. Procesem přechodu studentů do zaměstnání se formuje i obor sociální práce, kde právě vzdělávání může problémy v sociální práci nejen evidovat, ale hledá i nové formy řešení.
Zachycen je nejen trh práce, ale také oblast kulturního a sociálního rozvoje. Jejich zkušenosti jsou názorně vykresleny pomocí etnografického výzkumu, konkrétně etnografického rozhovoru. Cílem je definovat nejrizikovější oblasti přechodu studentů ze vzdělávání do zaměstnání, ověřit je v etnografických rozhovorech a získaný analyzovaný materiál postoupit k vytvoření pozitivních intervenčních podpor sociálních pracovníků a pracovníků ve vzdělávání. Tato publikace se zabývá stěžejními problémy studentů končících studium a odkazuje na detailní zpracování v disertaci.Zobrazit text

V oblasti nízkoprahových zařízení pro děti a mládež od počátků jejího vývoje v České republice převládá určitá tendence k zaměstnávání mladých pracovníků, což je v evropské sociální práci s mládeží spíše raritní jev. Při práci se subkulturami neorganizované mládeže tak chybí určitý prvek péče o zachování kontinuálního vývoje lokálních komunit, který může být ohrožen jistým deficitem v mezigenerační komunikaci. V takové komunikaci totiž mohou pracovníci z jiné generace zpravidla mládeži nabídnout specifickou podporu, spočívající ve sdílení zkušeností, zdrojů, či objevování společných hodnot, což jsou komunikační situace, které vedou k posílení sociálního kapitálu společenství. Je v praxi velmi obtížné, pokud toto mají zprostředkovávat pracovníci jen o pár let starší než jejich klienti. Nelze potom nabídnout klientům určitou klíčovou zkušenost, že komunikace mezi jednotlivými generacemi v určité komunitě mohou mít i jiný charakter než pouze instruktivní a hodnotící (jak je tomu obvykle v případě formálního vzdělávání na všech stupních školní soustavy), a že dokonce můžou vést i k jistému zážitku sounáležitosti s širším společenstvím. Cílem stati je nalézt určitá zdůvodnění a praktické možnosti toho, jak posílit tento specifický typ mezigenerační solidarity, který v tuzemských nízkoprahových zařízeních pro děti a mládež zatím chybí.Zobrazit text