společenské procesy

Požadavek inovativnosti sociální práce je v ní samotné imanentně přítomen. Nelze od sebe přesněji oddělit inovační zdroje vycházející z její sebereflexe a vnitřního vývoje od rámců, do kterých ji začleňuje společnost. Mezi těmito dvěma hierarchicky odlišnými fenomény může docházet k napětí, zvláště pak v časech „silných“ společenských procesů a situací. Stať reflektuje
sociální práci především jako nezbytnou instituci moderní společnosti, kde výpověď o ní je zároveň výpovědí o celé společnosti a jejím sociálním systému. Prostřednictvím zvolených ukazatelů předkládá imaginaci čerpající z reality (sociální práce coby morfostatická instituce) a společenského pohybu (sociální práce jako morfogenetická instituce). V různé míře zastoupení analyzuje její institucionalizaci, informační kapitál a symbolismus, rozporuplnou
profesiografii a identitu profese, vztahové (lidský příběh) a výkonové pojetí v přístupech sociální práce, přítomnost byrokracie a projevy nastupující adhokracie, propojování výzkumu s praxí, její připravenost reagovat na započaté společenské reformy, zvládání depistáží spojených s „pocity obtěžování“ v důsledku subjektivních i objektivních interpretací osobami strádajícími deprivací materiální (ve spojitosti s psychosociální deprivací), posuny v kvalifikaci profesionálů, artikulaci pohledů vpřed. Metodologická opora: obsahová analýza 80 autointerpretací pracovních náplní sociálních pracovníků-praktiků, analogie k výzkumným sdělením a literatuře, imaginace v pojetí metody zakotvené teorie.Zobrazit text