Jan Kaňák
Medailon autorů:
Jan Kaňák, Ph.D., pracuje jako krizový intervent a terapeut v poradně Vigvam a jako odborný asistent na Katedře psychosociálních věd a etiky Husitské teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Spolupracuje s Linkou bezpečí a základní školou Square. Věnuje se tématu střetávání profesionálního a spirituálního diskursu v sociální práci.
Anotace:
CÍLE: Předkládaný text si klade za cíl odpovědět na otázku: Jak absolvovaný výcvik krizové intervence ovlivňuje zachování hranic oborové specificity u sociálních pracovnic, křesťanek, v organizacích poskytujících krizovou pomoc? TEORETICKÁ VÝCHODISKA: V textu vycházím z diskursivní povahy sociální práce, definuji profesionální diskurs a následně se blíže věnuji specializaci v sociální práci. V ní je podstatné definování primární profesionální identity, kterou spojuji s konceptem Person-in-Environment. METODY: Pro zodpovězení otázky byla využita data z šířeji zaměřeného výzkumu, která vznikala formou polo-strukturovaných rozhovorů. Analyzována byla za využití prvků konstruktivistické zakotvené teorie. VÝSLEDKY: Výstupy výzkumu popisují koncept Výcvikové profesionality. Definují základně jeho charakteristiky a zároveň poukazují na to, že aby nedocházelo k rozpouštění hranic oboru, je potřeba, aby sociální pracovníci vycházeli při pohledu na situaci krize z konceptu PIE. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Text je možné využít v praxi jako vodítko pro zachování oborové specificity i v situacích specializace sociálních pracovníků. Na úrovni pregraduální přípravy a celoživotního vzdělávání pak jako podnět k zamyšlení se nad vhodností akcentovat PIE jako primární profesionální identitu. Stejně tak je možné jej vnímat jako další příspěvek k diskusi o profesionalitě sociální práce jako oboru.
Klíčová slova:
sociální práce, výcviková profesionalita, primární identita, hranice oboru
s. 82–99
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
