Editorial

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

záměrem tohoto čísla bylo vytvořit prostor pro sumarizaci dosavadních poznatků spojených s pronikáním participace do oboru sociální práce a jejím převáděním do konkrétních metod, postupů, projektů a aktivit. Na tomto základě doufáme, že společně můžeme přispět k rozvoji participativního paradigmatu v sociální práci.

Akademickou část otevírá text Radky Janebové, která navrhuje, jak do participativního dialogu mezi klientem a sociálním pracovníkem implementovat vybrané prvky z kritické teorie Jürgena Habermase, Iris Marion Young a Nancy Fraser a jak s jejím využitím dosahovat plnohodnotné participace lidí skrze dialog o odlišných zkušenostech a překážkách v participaci. V následujícím textu tým autorek Alice Gojová, Eliška Černá, Markéta Čtvrtečková a Simona Fabiánková z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity zkoumá potenciál využití metody storytellingu pro participaci lidí se zkušeností na spoluutváření praxe sociální práce ve vybraných obcích. Dochází k závěru, že kromě volby vhodné metody participace je pro její udržitelnost podstatná kontinuální a komplexně pojatá spolupráce s lidmi se zkušeností, zahrnující přípravu na participaci nejen osob se zkušeností, ale rovněž samotných sociálních pracovnic.

Autoři Martina Bakalíková a Miloš Votoupal se ve svém textu Možnosti využití reflektivní praxe při podpoře matek s mentálním handicapem věnují v česko-slovenském kontextu dosud spíše opomíjenému tématu. Pro identifikaci oblastí podpory pro tuto cílovou skupinu a omezení stereotypních konstruktů o matkách s mentálním handicapem navrhují využití modelu kritické reflexe.

Rysy participativního výzkumu má i studie Kristiny Wilamové, která se zabývá úlohou sociální práce v sociálním bydlení, přičemž ji zajímá především perspektiva klientů, která byla v dosavadním výzkumu spíše opomíjenou.

O tom, jaká negativa může přinášet participace v kontextu sociální práce, se můžete dočíst v článku z výzkumu s lidmi „obtížně dosažitelnými“ a „málo slyšenými“ od autorky Markéty Geregové. Výsledky výzkumu pomohou sociálním pracovníkům, kteří participativní způsoby práce plánují, těmto rizikům předcházet. Komunitní centra mohou zaujímat v lokální infrastruktuře významnou roli, s potenciálem participace obyvatel. Jaká pojetí jejich role se objevují v českém terénu, zkoumá Zuzana Stanková, Adéla Recmanová, Barbora Gřundělová a Hana Žurovcová v textu Různorodá pojetí komunitních center v současném diskurzu komunitní práce. Z výzkumu vyplynulo, že některá komunitní centra tuto roli nesehrávají a jejich obsahová náplň neodpovídá potřebám komunity (je mnohdy stanovena projektem nebo úsudkem pracovníka komunitního centra) a jejich činnost je spíše než na participativním založena na expertním přístupu.

V publicistické části časopisu s námi sdílí své zkušenosti s participativním přístupy široké spektrum aktérů od zástupců neziskových nestátních organizací, přes municipality, státní správu, sociální podniky a vzdělávací instituce. Můžete se těšit na zamyšlení Rad Banditt z organizace Jako doma nad jejich dlouholetým úsilím o zapojení žen bez domova do aktivit a vedení organizace. Svoji perspektivu na zapojování marginalizovaných skupin obyvatel do tvorby poradních a pracovních orgánů veřejné správy představuje Michal Kandler, expert na participaci a komunitní práci Agentury pro sociální začleňování. Agenturu pro sociální začleňování, nadaci VIA a Fakultu sociálních studií Ostravské univerzity propojil rovněž projekt podpory romských lídryň v sociálně vyloučených lokalitách.

To, že funkční předpisy vznikají tzv. zdola, s využitím zkušeností lidí z terénu, tedy participativně, argumentuje mediální konzultantka sociálního podniku Kolibřík CSR Magda Koutská. Volá po legislativě, která sociálním podnikům uvolní ruce v zaměstnávání znevýhodněných. Jak jsme již uvedli výše, participací nežije jen neziskový a nestátní sektor. Náměstkyně primátora města Ostravy Zuzana Bajgarová sdílí svoje zkušenosti se spoluprací s obyvateli ostravské Bedřišky, označované jako sociálně vyloučená, na zajištění dostupného bydlení při transformaci lokality. Zvažovaným nástrojem pro dosažení tohoto cíle je sociální bytové družstvo, které by umožnilo spolupráci a sdílenou odpovědnost města v oblasti bydlení a sociálního začleňování.

Stranou nestojí ani vzdělávací instituce. Leona Hozová z Pedagogické fakulty Ostravské univerzity představuje roli dětského specialisty, který je aktivním činitelem participace dětí v systému sociálně právní ochrany dětí při rozhodování o jejich životech. Poukazuje na význam této role, která může dovést celý proces participace dětí ke zdárnému cíli přispívajícímu ke klidnějšímu vnímání i dětskému porozumění celé situace.

Tým z Fakulty sociálních studií Ostravské univerzity přibližuje téma zapojování lidí se znevýhodněním do vzdělávání i praxe v oboru sociální práce. O své postřehy se podělí Evžen Vojkůvka a Mirka Slívová, kteří na fakultě působí v týmu „konzultantů z praxe“.

Těší nás pestrost příspěvků a inspirací a přejeme všem podnětné čtení.

Alice Gojová, Eliška Černá
editorky čísla