Editorial

Záměrem čísla 3/2022 je představit deinstitucionalizaci z různých perspektiv v kontextu možných příležitostí a výzev. Deinstitucionalizace souvisí s řadou témat a aktuální číslo dává prostor pro její různorodé chápání, mimo tradiční pojetí spojené s transformací sociálních služeb a transformací péče o ohrožené děti.

První text akademické části nese název Od deinstitucionalizace psychiatrických nemocnic k hromadnému věznění a hnutí abolicionismu. Autorky Daniela Kantorová a Soňa Kalenda v přehledové historizující stati popisují na příkladu Spojených států amerických proces deinstitucionalizace psychiatrických nemocnic a jeho nezamýšlené důsledky mnohdy vyúsťující v transinstitucionalizaci osob v jiných typech institucí. Zjištění vyplývající z přehledové stati lze využít při plánování a následné realizaci procesů transformace či deinstitucionalizace ve všech typech ústavních zařízení sociální práce. Cílem dalšího textu s názvem Spiritualita seniorů – tematizace, identita a uskutečňování spirituality a její vazba s konstrukcí stáří je popsat konstrukce spirituality seniorek a seniorů v kontextu konstrukcí stáří. Autoři textu Jan Kaňák a Jan Váně v rámci kvalitativně pojaté pilotní studie představují základní přehled o jednotlivých možných konstrukcích spirituality u seniorů a jejich vazby na individuální konstrukce stáří a nabádají k dalšímu výzkumu v oblasti vzájemné ne/ provázanosti konstrukcí spiritualit a stáří.

Postoje sociálních pracovníků k odlišnosti příbuzenských a nepříbuzenských pěstounů je textem dvojice autorů Karolíny Tovaryšové a Karla Řezáče založeným na kvalitativním výzkumu, jehož cílem je zjistit, jaké jsou postoje sociálních pracovníků pracujících v systému náhradní rodinné péče k odlišnostem příbuzenské a nepříbuzenské pěstounské péče. Výsledky výzkumu pak formulují postoje výzkumného souboru sociálních pracovníků zdůrazňující potřebu změny stávajícího systému náhradní rodinné péče, který nevhodným způsobem reflektuje odlišnosti příbuzenské a nepříbuzenské pěstounské péče. Autoři svými zjištěními přinášejí podněty nejen pro další možné úpravy praxe náhradní rodinné péče, ale současně otevírají prostor pro další bádání v této oblasti. Čtvrtý text autorek Romany Dimmrothové a Moniky Punové s názvem Postoj sociálních pracovníků k práci se změnou u dospívajících klientů prezentuje výstupy kvalitativního výzkumu zaměřujícího se na osvětlení postoje sociálních pracovníků k práci se změnou u dospívajících klientů, kteří spadají do cílové skupiny riziková mládež. Autorky následně přicházejí se zjištěním, že práci se změnou ve velké míře ovlivňuje osobní přístup sociálního pracovníka, a dále, že změně u klienta apomáhá komplexní práce se změnou a současně včasná, vhodná a různorodá podpora ze strany více organizací, které se navzájem doplňují.

Německo-česká dvojice autorů Jutta Harrer-Amersdorffer a Oldřich Chytil se v rámci textu s názvem Ekonomizace v sociální práci na případech hodnocení účinnosti sociální práce s dětmi a mládeží v Německu zabývají vlivem ekonomizace a modernizace na sociální práci v oblasti pomoci dětem a mládeži v Německu. Text je založen na obsahové analýze, která na případě dvou evaluačních přístupů užívaných v programech pomoci dětem a mládeži v Německu poukazuje na limity, které tento přístup zaměřený na dosahování co nejvyšší účinnosti v sociální práci má.

Poslední text, autorek Jany Havlíkové a Olgy Hubíkové, nesoucí název Výsledky v sociální práci a jejich vztah ke kvalitě výkonu sociální práce, založený na analýze kvalitativních dat získaných prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů, si klade za cíl na základě pohledů expertů diskutovat téma výsledku výkonu sociální práce – co lze v sociální práci považovat za výsledky, jaká mají tyto výsledky specifika a jaký mají vztah ke kvalitě výkonu sociální práce. Autorky přicházejí se zajímavými výstupy, kdy experti spojují s kvalitou sociální práce především ty její výsledky, které mají bezprostřední či dlouhodobý dopad na kvalitu života klientů. Výsledky typu výstup, tj. měřitelné aspekty procesu poskytování služeb sociální práce, nelze však dle expertů za indikátory kvality sociální práce považovat, a pokud jsou takto využity, hrozí snížení kvality sociální práce.

Publicistická část časopisu čtenáře seznamuje, prostřednictvím různorodě pojatých textů z oblasti deinstitucionalizace, s „jiným“ pojetím dětských domovů v pardubickém kraji autora Pavla Šotoly; autor Jan Sobotka se pak v kritické analýze zamýšlí nad změnou systému péče o lidi s duševním onemocněním a na deinstitucionalizaci nahlíží jako na neustálý proces; Jan Klusáček prezentuje hlavní zjištění z výzkumné zprávy Žít jako ostatní mapující vytvoření podmínek pro fungování komunitních pobytových služeb pro lidi s mentálním postižením; příspěvek organizace Domov NaNovo ilustruje proces transformace a deinstitucionalizace na příkladu přesunu pobytové sociální služby určené lidem se zdravotním postižením „ze zámku do místních komunit“. Prostřednictvím textu Lenky Pipkové se dostáváme za hranice naší země do Gruzie, kde Charita ČR iniciuje deinstitucionalizaci přesunem péče o osoby s postižením z ústavů do komunitních zařízení rodinného typu. Deinstitucionalizační/transformační zamyšlení Šárky Hlisnikovské protkává pět navzájem propojených nitek. Magdaléna Plívová z neziskové organizace Péče o duševní zdraví v rámci svého příspěvku prezentuje zkušenosti s využitím multidisciplinarity a terénní práce při práci s osobami s duševním onemocněním. V rámci rozhovoru s Barborou Antonovou, ředitelkou Ženského vzdělávacího ústavu Brno (tzv. Vesna), jsou představeny hlavní činnosti tohoto spolku a jeho postavení mezi institucionalizovanými službami.

Z výše uvedeného vyplývá představení deinstitucionalizace optikou variabilních perspektiv a různorodých cílových skupin. Všem čtenářům přeji podnětné a inspirativní čtení.

Monika Chrenková
editorka čísla

s. 3-4