Síťování v sociální práci a předpoklady pro navazování spolupráce při řešení problémů
Zvažujeme-li povahu problémů, k jejichž řešení sociální práce přispívá, objevíme obrovský, mlhavý a nejednoznačně ohraničený prostor nezvládaných lidských obtíží. Tento prostor, který Washington a Paylor (1998) nazývají polem sociální práce, můžeme lépe poznat, zaměříme- li se na obtíže mezi občanem a státem, mezi jednotlivcem a společností, mezi touhou začleňovat a vylučovat, mezi lpěním na tradici a lačností po inovacích. Na takto ohraničeném poli sociální pracovnice a pracovníci denně usilují o 1. posílení jednotlivců při zvládání obtíží, 2. upravení životních podmínek a sociálních struktur, které způsobují obtíže, 3. optimalizaci vzájemně přijatelných vztahů či interakcí mezi jednotlivci a představiteli sociálních struktur, jako jsou úředníci státní a obecní správy, zaměstnavatelé, zdravotnický či pedagogický personál, nebo bezpečnostními složky státu či obcí. Podle Mezinárodní federace sociálních pracovníků (ISFW, 2014) mají sociální pracovnice a pracovníci na tomto poli směřovat k rozvoji společnosti, k soudržnosti mezi lidmi a k dennímu naplňování lidských práv. Balancujeme- -li mezi občanem a státem, mezi jednotlivcem a společností, mezi začleňováním a vylučováním, mezi rozvojem a inovací, pochopíme, jak komplexní jsou problémy, před kterými sociální pracovnice a pracovníci stojí, a kolik různých aktérů s různými pohledy na možná řešení je do nich zapojeno.
Propojování těchto mnohočetných a různorodých aktérů je účelem síťování. Síťování, a tedy komunikační a ideové propojování v sítích, je předpokladem spolupráce aktérů. Podporou vzniku přechodných nebo ustálených sítí mohou sociální pracovnice a pracovníci přispívat k řešení lidských obtíží. Tomuto tématu se systematicky věnuje článek Markéty Geregové a Markéty Čtvrtečkové, které čtenáři představují základní předpoklady teorie síťování a dva odlišné modely sítí. Zjistily, že se liší mimo jiné tím, jakou úlohu v nich sehrává participace klienta.
Další texty představují síťování jako dílčí aspekt komplexního tématu. Igor Hendrych upozorňuje, že síťování a spolupráce pomáhajících patří mezi faktory, které ovlivňují inkluzi lidí po výkonu trestu odnětí svobody. Poznatky Mirky Nečasové vedou k domněnce, že se čeští sociální pracovníci neorientují na hodnoty, které by je vedly k důrazu na spolupráci a k zapojování dalších aktérů do společného řešení problémů. Miloš Votoupal argumentuje, že pro sociální práci je adekvátní takové chápání mentálního handicapu, které sociální pracovníky orientuje na odstraňování bariér bránících zapojování lidí s mentálním handicapem do společnosti, a na zapojování všech zainteresovaných aktérů, včetně osob s mentálním handicapem, do řešení situace. Kateřina Glumbíková a Jelena Petrucijová identifikovaly tři různé role emocí v morálním rozhodování pracovníků. Ty jsou podle nich zdrojem informací, zdrojem reflexe hodnot a zdrojem motivace. Nabízí se domněnka, že emoce mohou sehrát důležitou úlohu ve snaze sociálních pracovníků hledat hodnoty a motivace k zapojování dalších aktérů do spolupráce na řešení lidských obtíží.
Monika Punová zkoumá vztah typu osobnosti a odolnosti sociálních pracovníků. Její poznatky napovídají, že sociální pracovníci, kteří se orientují na druhé, patří mezi ty, kdo to s odolností nemají snadné. Jana Havlíková se ptala, o jaké zdroje znalostí se sociální pracovníci opírají při výkonu svého povolání. Zjistila, že se nejčastěji spoléhají na svou praxi a zkušenost. Pokud to znamená, že se při hledání řešení orientují na rutinu, bylo by zajímavé zjistit, zda tento jejich sklon není překážkou orientace na spolupráci, o jejímž nedostatku mluví výše citovaná Mirka Nečasová. Podobně Zdeňka Dohnalová a Robert Trbola zjistili, že pro sociální pracovníky jsou důležitou hodnotou vztahy s klienty a kolegy uvnitř organizace, zatímco o vztazích nebo spolupráci s dalšími aktéry řešených situací nehovořili. Tato zjištění korespondují s poznatkem Mirky Nečasové o nedostatku orientace sociálních pracovníků na spolupráci s dalšími aktéry řešených problémů. Domněnek a otázek se nad články čísla 5/2020 může každému z nás vynořit více. Budeme rádi, pokud Vám toto číslo nabídne inspiraci při úvahách o významu, který má spolupráce, kolektivní řešení a síťování pro sociální pracovníky a pro Vás osobně.
Význam spolupráce je příznačný i pro pozadí vzniku čísla o síťování v sociální práci. Na vydání se totiž v roli spoluvydavatele podílí také Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v. v. i., jenž se ve své odborné činnosti zaměřuje nejen na analýzy a studie z oblastí jako práce, zaměstnanost, rodina aj., ale rovněž i na témata úzce související s výkonem sociální práce. Spolupráci a provazování s významným aktérem na poli výzkumu považujeme za plodnou a obohacující. Budeme potěšeni, stane-li se toto číslo i pozadí jeho vzniku zdrojem inspirací k navazování spolupráce v praxi, výzkumu a vzdělávání v sociální práci.
Roman Baláž, Jana Havlíková, Libor Musil
editoři čísla
