Zdeňka Adamčíková, Jana Bernoldová, Iva Strnadová
Medailon autorů:
Mgr. Zdeňka Adamčíková vystudovala magisterský obor speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. V současnosti působí na této fakultě jako doktorand a v rámci publikační a přednáškové činnosti se věnuje zejména tématu rodičovství osob s mentálním postižením. Zároveň před nástupem na mateřskou dovolenou pracovala v Nadaci J&T, kde měla na starosti agendu Náhradní rodinné péče.
Mgr. Jana Bernoldová, Ph.D., vystudovala magisterský obor speciální pedagogika na Pedagogické fakultě Karlovy univerzity. Od roku 2014 působí jako externí doktorandka na Katedře speciální pedagogiky Pedagogické fakulty Karlovy univerzity. Ve své publikační a přednáškové činnosti se věnuje tématu rodičovství osob s mentálním postižením. Je držitelkou ocenění University of Vienna, Faculty of Psychology “Univie IASSIDD-2016 Award”, které je udělováno začínajícím vědeckým pracovníkům za přínos ve výzkumu v oblasti mentálního postižení. V současné době je na rodičovské dovolené.
Prof. Iva Strnadová, Ph.D., působí na University of New South Wales, School of Education, Austrálie. Iva Strnadová je autorkou dvou odborných knih, spoluautorkou devíti odborných knih, 43 kapitol v odborných knihách a autorkou 38 publikovaných článků v mezinárodních impaktovaných časopisech a 12 článků publikovaných v ČR. V přednáškové a výzkumné činnosti se věnuje problematice mentálního postižení a poruch autistického spektra. Řadu let pracovala s dospělými lidmi s mentálním postižením a ve své přednáškové i publikační činnosti čerpá i z této zkušenosti.
Anotace:
CÍLE: Cílem předkládaného výzkumu bylo zanalyzovat stávající systém formální podpory pro rodiče s mentálním postižením a připravenost sociálních pracovníků na práci s touto skupinou rodičů. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Vzhledem k pokračující deinstitucionalizaci a stále přibývajícím možnostem osob s mentálním postižením volit si způsob života ve většinové společnosti a vytvářet partnerské svazky je vhodný čas zabývat se tím, zda nabízená formální podpora adekvátně reaguje na potřeby těchto rodin. METODA: Pro sběr dat bylo využito ohniskových skupin, kterých se zúčastnilo celkem 39 sociálních pracovníků z neziskových organizací poskytujících sociální služby a sociálních pracovníků působících v systému sociálně-právní ochrany dětí. Pro zpracování dat byla využita obsahová analýza. VÝSLEDKY: Výzkumné šetření přineslo tato zjištění: Sociální pracovníci při své práci s rodiči s mentálním postižením často postupují intuitivně bez širších znalostí vhodných technik práce a metodické podpory. Zároveň bylo zjištěno, že nastavení systému sociálních služeb neodpovídá potřebám rodičů, chybí jak vhodné pobytové, tak zejména terénní služby. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Závěry studie implikují, že je potřeba rozšířit teoretickou přípravu sociálních pracovníků o téma rodičovství osob s mentálním postižením, seznámit je s vhodnými nástroji pro poskytování podpory rodičům a zajistit jejich metodické vedení.
Klíčová slova:
mentální postižení, rodičovství, sociální pracovník, sociální služby, sociálně-právní ochrana
s. 123–141
