Hledají sociální pracovníci kolektivní identitu?

Daniela Růžičková, Libor Musil

Medailon autorů:

Mgr. Daniela Růžičková absolvovala v červnu 2009 magisterské navazující studium sociální politiky a sociální práce na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Má praxi v sociální práci s lidmi s postižením. V současné době se zabývá problematikou sociální práce s imigranty.

Prof. PhDr. Libor Musil, CSc., působí na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Je vedoucím katedry sociální politiky a sociální práce, kde vyučuje kursy zaměřené na teorii sociální práce, organizační kulturu sociálních pracovníků aj. Publikoval práce o kultuře organizací služeb sociální práce a o situaci oboru sociální práce. V roce 2004 vydal monografii k tématu organizační kultury služeb sociální práce s názvem „Ráda bych Vám pomohla, ale…“ Dilemata práce s klientem v organizacích.

Anotace:

Článek je věnován otázce: „Prožívají sociální pracovníci v české společnosti potřebu zformulovat kolektivní identitu svého oboru?“ Na základě rozhovorů se sociálními pracovníky formulují autoři hypotézu, že část sociálních pracovníků považuje za žádoucí, aby „zastaralé úřednické pojetí sociální práce“ bylo nahrazeno „kvalifikovanou sociální prací zaměřenou na klienta“. Neusilují o to, aby se tento cíl uskutečnil pomocí společné akce všech sociálních pracovníků, a dávají přednost jeho prosazování v rámci dílčích skupin specializovaných na problematiku konkrétních typů klientů. Autoři se domnívají, že jak vlažnost oslovených sociálních pracovníků vůči rozsáhlé kolektivní akci, tak jejich tendence prosazovat jeden cíl odděleně v rámci dílčích uskupení jsou analogické Lyotardově tezi o parciálnosti a přechodnosti lidských skupin v postmoderní situaci. Doporučují proto podporovat kolektivní aktivity specializovaných společenství, která představu „kvalifikované pomoci sociálních pracovníků klientům“ prosazují svými osobitými způsoby.

Klíčová slova:

sociální pracovníci, kolektivní identita, postmoderní situace

s. 79–92