Reflektivní praxe v ČR a její důsledky pro vzdělávání v sociální práci

Pavel Navrátil, Hana Pazlarová, Tatiana Matulayová, Oldřich Matoušek

Doc. PhDr. Pavel Navrátil, Ph.D., působí na Katedře sociální politiky a sociální práce Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Vyučuje předměty, které jsou orientovány převážně na práci s klientem. Ve výzkumu se věnoval sociální exkluzi etnických minorit, rodinám ohroženým sociální a ekonomickou nejistotou, potřebám dětí v institucionální péči. V současnosti se zabývá výzkumem profesionalizace sociální práce. Působil také jako sociální pracovník, urbánní sociolog a rodinný poradce. Je supervizorem v sociálních službách.

PhDr. Hana Pazlarová, Ph.D., působí na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Dlouhodobě se věnuje především sociální práci s rodinou, systému péče o ohrožené rodiny a děti v českém i mezinárodním kontextu. Její nedávné výzkumné projekty byly zaměřeny zejména na mladé lidi připravující se na odchod a po ukončení náhradní péče. Rovněž se věnuje využití mediace a případových konferencí jako prostředku řešení konfliktů. Téma profesionalizace sociální práce zkoumá zejména v kontextu zvyšování kvality ve výše uvedených oblastech.

Doc. PaedDr. Tatiana Matulayová, PhD., působí na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Ve své pedagogické a výzkumné činnosti se dlouhodobě věnuje fenoménu dobrovolnictví v sociální práci a školské sociální práci. Zajímá se o didaktiku vyučování sociální práce a trendy ve vzdělávání sociálních pracovníků. Druhé funkční období působí jako předsedkyně Výkonné rady Asociace vzdělavatelů v sociální práci.

Doc. PhDr. Oldřich Matoušek působí na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Podílel na založení této katedry a v letech 1999–2010 byl vedoucím této katedry. Byl také u založení neziskové organizace LATA. Výzkumně se orientuje na ohrožené děti a mládež. Spolupracuje s řadou neziskových organizací jako metodik. Je autorem řady oborových učebnic. Napsal Slovník sociální práce a je hlavním editorem Encyklopedie sociální práce.

Abstrakt
CÍLE: Cílem je odpovědět na otázku: Zda a jak je reflektivní pojetí sociální práce reprezentováno v empirických postojích sociálních pracovníků a jaké by mohly mít tyto reprezentace konsekvence pro vysokoškolské vzdělávání sociálních pracovníků. TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Vycházíme z teorie reflektivní praxe (Schön, 1983). Její charakteristikou je, že integruje řadu protikladných tendencí (např. teorie‒praxe), kterým pracovníci čelí (Fook, 2007). V ČR nemáme dostatek empirických studií, které využití reflektivní praxe mapují. METODY: Pro výzkum jsme využili kvantitativní strategii. Sběr dat byl proveden formou stratifikovaného výběrového šetření. Šlo zejména o sociální pracovníky v systému sociálních služeb, dále v resortech MZ, MŠ, MV, MS, MPSV a také v obecní samosprávě. Získali jsme 689 platných dotazníků. VÝSLEDKY: Zásadním zjištěním je, že sociální pracovníci v ČR využívají prvky reflektivní praxe. Jde např. o snahu o partnerství s klientem při volbě cílů a nástrojů intervence, využívají rozmanité formy (sebe)- reflexe a přejímají odpovědnost za vlastní odborný růst. IMPLIKACE PRO SOCIÁLNÍ PRÁCI: Zjištění poskytují zásadní obraz o vývoji české sociální práce. V průběhu třiceti uplynulých let došlo k tranzici od paternalistické pozice sociální práce směrem k otevřenější reflektivní formě praxe. Domníváme se, že se nejedná pouze o dobrou zprávu, ale jde současně i o důležitý poznatek z hlediska dalšího formování vzdělávací strategie.

Klíčová slova
reflektivní praxe, pojetí sociální práce, partnerství, reflexe, kontexty, profese

s. 61-83

Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.

Zapomněli jste heslo?

Nemáte předplatné? Objednejte si ho.

Chci předplatné