Supervize jako nástroj pro reflexi osobních problémů sociálního pracovníka – česká a chorvatská praxe

Martina Křivánková

Mgr. Martina Křivánková1 je studentkou doktorského studia na Katedře sociální politiky a sociální práce Masarykovy univerzity v Brně. Věnuje se tématu vztahu sociální práce k jiným pomáhajícím profesím. V současné době pracuje mimo sociální služby, stále se však angažuje v propagaci a vzdělávání v sociálněpracovní oblasti.

Abstrakt
CÍLE: Cílem studie je odpovědět na otázku: Jaký postoj zaujímají studenti sociální práce, sociální pracovníci a vzdělavatelé v sociální práci k využívání supervize jako nástroje pro reflexi osobních problémů v České republice a Chorvatsku? TEORETICKÁ VÝCHODISKA: Ve studii se opírám zejména o teoretické ukotvení supervizních procesů (Kadushin, Harkness, 2002; O’Donoghue, 2010; 2008; 2015). Zaměřuji se na podpůrčí funkci supervize, kterou nově konceptualizuji ve vztahu k zaměření na „reflexi osobních témat“. METODY: Pro zodpovězení výzkumné otázky byla použita kvalitativní výzkumná strategie a následná komparace umožňující porovnat českou a chorvatskou praxi. Technikou sběru dat byl polostrukturovaný rozhovor vedený s respondenty vybranými na základě kriteriálního výběru. V procesu analýzy dat byly použity prvky zakotvené teorie. VÝSLEDKY: Chorvatští respondenti mnohem více vnímají supervizi jako nástroj pro reflexi osobních problémů. Čeští respondenti jsou k využívání supervize pro reflexi osobních problémů skeptičtější. Obě skupiny definují bariéry, které stojí v cestě tomu, aby byla supervize důvěrnějším prostředím, kde by mohly být osobní problémy bezpečně reflektovány. Zmiňují také přínosy, které supervize pro reflexi osobních problémů může přinést. IMPLIKACE PRO PRAXI: Závěry přispívají k diskusi o využívání supervize v sociální práci s důrazem na popis přínosů a limitů supervize, jako nástroje pro reflexi profesních i osobních problémů.

Klíčová slova
sociální práce, supervize, reflexe osobních problémů, Česká republika, Chorvatsko

s. 45-59