Soňa Vávrová, Renata Polepilová
Medailon autorů:
Mgr. Soňa Vávrová, Ph.D., vystudovala obor sociologie a andragogika na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a doktorský obor sociální práce na Zdravotně sociální fakultě Ostravské univerzity v Ostravě. V současné době působí jako ředitelka Ústavu pedagogických věd Fakulty humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Zabývá se především problematikou totálních institucí a otázkami životní dráhy a konečnosti života.
Bc. Renata Polepilová je studentkou navazujícího magisterského studijního oboru sociální pedagogika na Fakultě humanitních studií Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Pracuje jako referentka Oddělení pro vědu a výzkum na Fakultě technologické na téže univerzitě. Již ve své bakalářské práci se zabývala problematikou doprovázení umírajících, kdy v připravované diplomové práci uvedené téma dále rozvádí.
Anotace:
Autorky se ve svém příspěvku zamýšlejí nad významem vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí, tedy profesí pracujících s lidmi a pro lidi, v oblasti thanatologie a doprovázení umírajících a pozůstalých. Paradox v koncepci vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí spatřují v tom, že studenti bývají vzděláváni v mnoha oborech, avšak v tom nejdůležitějším, který skrývá klíč k celému smyslu života, tedy v tom, co je smrt a jak zemřít, je nikdo nepoučí. Podle autorek je třeba v průběhu profesní přípravy pracovníků pomáhajících profesí formovat jejich postoje ke smrti a umírání a tím implikovat změnu v chování k osobám v terminálním stadiu života. Vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí v oblasti thanatologie by nemělo být založeno výhradně na předávání teoretických poznatků a vědomostí, ale mělo by být koncipováno jako komplexní vzdělávací cyklus, v jehož průběhu jsou formovány postoje k základním ontologickým otázkám. Cílem vzdělávání by se tak mělo stát detabuizování tématu smrti a internalizace faktu konečnosti života jako přirozené součásti jedincovy životní dráhy.
Klíčová slova:
thanatologie, pomáhající profese, vzdělávání, doprovázení umírajících
s. 72–80
