2/2010

Sociální práce s umírajícími

Stať nese název: Jak staří lidé vnímají konec života? Zabývá se otázkou, jak je v biografických vyprávěních starých lidí konstruován konec života. Konec života je popsán třemi strategiemi. Tyto strategie můžeme v jednotlivých rozhovorech analyzovat uvnitř kategorie, kterou jsem nazvala „Sociální smrt“. Těmito strategiemi jsou „Šťastný konec života“, „Sociální izolace“ a „Vytěsněný konec života“.Zobrazit text

Tato stať se zabývá srovnáním míry shody motivačních prvků využívaných či přítomných v postupech a dokumentech konkrétní neziskové organizace s reálnými potřebami jejích zaměstnanců. Do výzkumu byli zahrnuti řadoví zaměstnanci a vedoucí pracovníci na různých úrovních organizační hierarchie. Použitými technikami sběru dat byly polostrukturované rozhovory, standardizované dotazníky a analýza formálních dokumentů organizace. Polostrukturovanými rozhovory se zaměstnanci a vedoucími pracovníky organizace a analýzou formálních dokumentů autorka této stati zjišťovala přítomnost a uplatňování motivačního systému či jeho prvků v řízení organizace. Administrováním dotazníků a rozhovory dále ověřila reálné motivační potřeby zaměstnanců.
V závěru stati je zodpovězena hlavní výzkumná otázka, získaná data jsou interpretována a v diskusi jsou připojena také doporučení pro praxi.Zobrazit text

Autorka v předkládaném textu pojednává o roli rituálů v procesu truchlení. V rámci přehledové studie definuje „rituál“ a z něj vycházející pojem „přechodový rituál“, ve kterém v souladu s odkazem Arnolda Van Gennepa (1909) rozlišuje zvláštní kategorie samostatných a na sebe navazujících fází. Ty vyjadřují odloučení, pomezí a sloučení, přičemž jejich význam je stále tentýž – umožňují jedinci přejít od jedné životní situace k jiné. Tím přispívají k naplnění důležitých životních funkcí. Průběh jednotlivých fází autorka dokládá na příkladu pohřebních rituálů, které byly popsány v polovině 19. století ve Vizovicích.Zobrazit text

Pomoc a podporu pozůstalým může poskytnout prakticky kdokoliv, poradenství pro pozůstalé ale vyžaduje víc – poradce musí splňovat určité nároky. Aby mohl poradce pro pozůstalé vykonávat svoji roli kompetentně, měl by být k jejímu výkonu dobře teoreticky i prakticky připraven. V České republice doposud nejsou nastavena a státem autorizována jasná kritéria, co všechno musí kvalifikace poradce pro pozůstalé obsahovat. V zahraničí, kde je poradenství pro pozůstalé již plně etablované, existují školicí centra, specializované vzdělávací kursy pro poradce a nabízena je pochopitelně i supervize. Ale i v ČR se situace pomalu, ale jistě mění. Vláda České republiky se zavázala do roku 2012 zpracovat koncepci péče o truchlící a pozůstalé. Ministerstvo pro místní rozvoj začalo od roku 2008 ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem vnitra ČR, Ministerstvem obrany ČR, odbornými autoritami a občanskými sdruženími vytvářet podmínky pro zvýšení kvality života pozůstalých (bod 7. I. vládního materiálu Kvalita života ve stáří). V souladu se zákonem č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, jsou vytvářeny kvalifikační a hodnotící standardy dílčí kvalifikace Poradce pro pozůstalé a lze předpokládat, že poradenství pro pozůstalé se skutečně konstituuje jako integrální součást formalizované psychosociální péče.Zobrazit text

Problematika umírání, smrti a truchlení se dotýká i dětí, a to ve větší míře, než si obvykle dospělí lidé uvědomují. Spojení dětství a smrti se může zdát téměř paradoxní a může asociovat až kontradiktorický rozpor, protože dětství je vnímáno jako radostné období života a smrt jako konečná fáze lidského bytí. „Smrt však neexistuje jako něco separovaného, není pouze konečným bodem na pomyslné linii lidské existence, život a smrt existují současně, ne následně – vytěsnit ze života smrt by znamenalo vytěsnit ze života život sám.“ (Božuková, 2008.) Faktem je, že truchlení dětí je tématem opomíjeným nejen v literatuře, v poradenské praxi, ale i v běžné každodenní realitě. Výsledkem je pak to, že neumíme – ani jako osoby blízké, ani jako profesionálové v pomáhajících profesích – čelit smutku dětí a nedokážeme je adekvátně podpořit. Text pojednává o úmrtí blízké osoby očima dítěte, poukazuje na fakt, že i nejmenší děti jsou schopny registrovat smrt a určitým způsobem na ni reagovat. Příspěvek reflektuje nejen primární znaky procesu truchlení, ale prezentuje i možnosti intervence, které by svou formou odpovídaly požadavkům tohoto věkového období.Zobrazit text

Príspevok analyzuje kontext umierania a smrti vnímajúc túto situáciu z pohľadu sociálnej práce ako náročnú životnú situáciu. Zúčastnenými jsú nielen samotný umierajúci a jeho rodina, neskôr pozostalí, ale aj celý tím sprevádzajúcich profesionálov. Toto umieranie a smrť koncipujú aj otázky „end of life decisions“1 rozhodnutia o konci života, alebo „right to die“ alebo rozhodnutia na konci života. Zmiernením pre smútiacich je oblasť sociálneho poradenstva, ktoré im pomáha vyrovnať sa so stratou.Zobrazit text

Součástí péče o pacienta v paliativní péči je péče o jeho rodinu. Péče o umírajícího příbuzného je velmi náročná, omezuje pracovní proces, rodinný život i sociální vztahy a často souvisí s fyzickou a psychickou zranitelností. Rozpoznání problémů a nenaplněných potřeb rodinných příslušníků pečujících o svého blízkého na konci života může pomáhat odborníkům v paliativní péči v poskytování přiměřených intervencí a může vést k lepším výsledkům paliativní péče. Cílem tohoto příspěvku je poukázat na důležitost potřeb rodinných příslušníků pečujících o umírajícího pacienta a na základě analýzy literatury zjistit, jaké jsou nejčastější uváděné potřeby a nenaplněné potřeby rodinných příslušníků v paliativní péči v odborných a výzkumných statích. Bylo nalezeno a analyzováno 15 článků zabývajících se problematikou potřeb rodinných příslušníků v paliativní péči. Bylo zjištěno, že rodinní příslušníci považují za důležité mít dostatečnou informovanost, mít dobrý vztah s profesionály a emocionální podporu. Mezi nenaplněnými potřebami byla nejčastěji uváděna nedostatečná informovanost.Zobrazit text

Za posledné desaťročia výrazne vzrástol záujem o problematiku hospicovej a paliatívnej starostlivosti v západných krajinách, ale aj v štátoch strednej a východnej Európy, vrátane Slovenska. Svedčí o tom rastúci záujem verejnosti o tieto služby vzhľadom na rastúcu životnú úroveň, ktorá proporcionálne tlačí na rast dopytu po službách hospicovej a paliatívnej starostlivosti. Taktiež starnutie populácie, rastúci podiel onkologických ochorení v štruktúre úmrtnosti vytvárajú čoraz väčší tlak na riešenie uvedených skutočností. Paralelne sa tak popri zlepšeniach v prevencii, diagnostike a liečbe, ktoré vyplývajú najmä z vysoko-technickej medicíny, vytvára priestor pre starostlivosť o ľudí, ktorí sa dožívajú vyššieho veku a trpia chronickými a degeneratívnymi chorobami.Zobrazit text

Autorky se ve svém příspěvku zamýšlejí nad významem vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí, tedy profesí pracujících s lidmi a pro lidi, v oblasti thanatologie a doprovázení umírajících a pozůstalých. Paradox v koncepci vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí spatřují v tom, že studenti bývají vzděláváni v mnoha oborech, avšak v tom nejdůležitějším, který skrývá klíč k celému smyslu života, tedy v tom, co je smrt a jak zemřít, je nikdo nepoučí. Podle autorek je třeba v průběhu profesní přípravy pracovníků pomáhajících profesí formovat jejich postoje ke smrti a umírání a tím implikovat změnu v chování k osobám v terminálním stadiu života. Vzdělávání pracovníků pomáhajících profesí v oblasti thanatologie by nemělo být založeno výhradně na předávání teoretických poznatků a vědomostí, ale mělo by být koncipováno jako komplexní vzdělávací cyklus, v jehož průběhu jsou formovány postoje k základním ontologickým otázkám. Cílem vzdělávání by se tak mělo stát detabuizování tématu smrti a internalizace faktu konečnosti života jako přirozené součásti jedincovy životní dráhy.Zobrazit text

Umírání a smrt je v současnosti aktualizované téma, o kterém bychom měli uvažovat, hovořit, a to jak v rovině obecné, tak především v rovině profesionální. Bude-li si člověk opakovaně uvědomovat konečnost svého života, bude pak jistě nejen odpovědněji zacházet s drahocenným časem, který mu je pro pobyt na tomto světě dán, ale především bude vnímavější k lidem stojícím „na prahu smrti“. Příspěvek je zamyšlením nad uvedeným tématem.Zobrazit text