3/2024 – Pohled lidí se zkušeností

On:
In: Ediční plán

Anotace

Pohled lidí se zkušeností

Jedna ze zásadních otázek je: Co potřebujeme vědět, abychom mohli dobře pomáhat? Jsou na to různé názory. Jeden z nich říká, že sociální pracovník má používat vědění založené na důkazech, tzn. používat postupy, o nichž je spolehlivě dokázáno, že vedou k dosažení vytyčených cílů. Jiný názor dává přednost praktickému vědění zkušených sociálních pracovníků, kteří vědí, že „se to nedá naučit“ a že „vědět, jak na to“ musí být „dáno od Boha“ a zkušenostmi z praxe. Třetí názor říká, že sociální pracovníci mají používat profesionální vědění, tzn. znát různé teoreticky promyšlené přístupy a umět z nich vybrat ten, který umožní porozumět situaci konkrétního klienta a vymyslet, jak mu účinně pomoci. Diskutuje se také o reflexivním vědění, které sociálnímu pracovníkovi umožňuje, aby rozuměl sobě samému, měl náhled, a díky tomu rozpoznal, kdy s klientem dělá něco, co nepomáhá, nebo dokonce škodí. Existuje taky názor, že sociální pracovníci mají vycházet ze zkušenostního vědění, tedy z toho, jak své situaci a tomu, jak ji řešit, rozumí lidé se zkušeností.

Výrazem „lidé se zkušeností“ označujeme dva typy lidí. Jednak ty, kdo z vlastní zkušenosti vědí, jak jim nedostatek příležitostí brání žít podle vlastních představ. To jsou např. lidé žijící s handicapem, neformální pečující aj., případně ti, kdo jsou z různých důvodů odmítáni lidmi kolem, např. uživatelé drog, lidé s duševním onemocněním aj. Jako „lidi se zkušeností“ označujeme také lidi, kteří se stali klienty sociálních pracovníků (např. jako členové tzv. ohrožené rodiny) nebo uživateli sociálních služeb (např. jako obyvatelé chráněného bydlení apod.). Uvítáme, pokud by se našel autor, který do diskuse vnese další pohledy na otázku, kdo jsou lidé se zkušeností a jaké je jejich vědění.

Vědění lidí se zkušeností bývá označováno jako zkušenostní. Obracíme se na autory, kteří by pojednali otázku, co to znamená, a přinesli by poznatky o tom, v čem takové vědění spočívá; co je jeho obsahem; jak takové vědění vzniká; k čemu je užitečné; a v čem spočívají jeho rizika.

Diskutovat je podle nás třeba o přínosech a rizicích různých forem vědění pro klienty a sociální pracovníky. Uvítali bychom proto, kdyby se našel autor, který v kontextu sociální práce prozkoumá vztahy mezi zkušenostním věděním a některou z dalších výše uvedených forem vědění. (Dost možná nejsou v úvodu této výzvy autorům uvedeny všechny.)

Nicméně v čísle 3/2024 bychom rádi vytvořili především prostor pro vědění lidí se zkušeností, pro poznatky o něm a pro různé pohledy na ně. Vede nás k tomu přesvědčení, že některé úkoly sociální práce nelze bez vědění lidí se zkušeností naplnit. Je to např. úkol podporovat sociální změnu, soudržnost a osvobození lidí, na který klade důraz ISFW ve své mezinárodní definici sociální práce z roku 2014. Vědění lidí se zkušeností může být pro sociální pracovníky nezbytné či užitečné i při plnění dalších úkolů. Uvítáme, když někdo napíše, kterých úkolů a proč. Případně jak, k čemu a proč sociální pracovníci sami nebo spolu s lidmi se zkušeností jejich zkušenostní vědění využili.

Rádi bychom dali prostor lidem se zkušeností, buď přímo, nebo jako spoluautorům textů. Oni sami by měli říct, s jakými výzvami se setkávají, co je pro ně prospěšné, jak se sociální pracovníci a další účastníci jejich situací staví k jejich zkušenostnímu vědění. V této souvislosti mohou vyprávět své osobní příběhy. Nezanedbatelná je otázka, zda, jak a za jakým účelem se lidé se zkušeností pokoušejí uplatnit svoje vlastní vědění nezávisle a samostatně. Případně zda a jakou podporu sociálních pracovníků při tom využívají. A taky: Uplatňují lidé se zkušeností své vědění díky tomu, že se stávají sociálními pracovníky?

Libor Musil a Miloš Votoupal,
editoři čísla

Podobné články: