Eva Malíková: Péče o seniory v pobytových zařízeních sociálních služeb, Grada, Praha, 2020
Kniha Péče o seniory v pobytových zařízeních sociálních služeb od Evy Malíkové je již druhým aktualizovaným a doplněným vydáním, které vyšlo po téměř 10 letech od vydání prvotiny. Vydání z roku 2020 si v anotaci klade za cíl „sloužit jako průvodce a rádce“, navíc je oproti původní verzi rozšířené o nové kapitoly. Nově obsažené informace by měly dle autorky doplnit čtenářem již získané vědomosti a prohloubit pochopení souvislostí v sociální gerontologii.
Demografický vývoj populace, včetně jeho prognóz, jednoznačně potvrzuje aktuálnost obsažených poznatků. Při hodnocení aktuálnosti nelze opomenout ani v posledních letech tolik probíranou funkční deterioraci s disabilitou či koncept geriatrické křehkosti, který se vine jako červená nit na pozadí každé stránky této knihy.
Kniha je svým zaměřením pro české kulturní prostředí atypická. Pokud se již s publikací podobného typu setkáváme, je určena pouze vybrané skupině čtenářů, kterými jsou nejčastěji lékaři či zdravotnický personál. Základní informace lze samozřejmě získat kupříkladu z vysokoškolských skript nebo odborných vědeckých článků. Informace jsou ovšem v takovém případě mnohdy velmi strohé a svou formou mohou čtenáře snadno odradit.
Rozsah knihy může na první pohled působit fascinujícím dojmem, který však čtenáře velmi rychle opustí poté, co zjistí plytkost jednotlivých kapitol. Struktura knihy je logická a tradiční, i přesto se lze v některých kapitolách snadno ztratit. Zejména v těch týkajících se kompetencí jednotlivých pracovníků či jejich multidisciplinární spolupráce. Pokud ale čtenář hledá komparaci všeobecně přijímaných a již publikovaných myšlenek, které na sebe plynule navazují, pak si určitě přijde na své.
Úvod knihy je věnován stárnutí, stáří a sociální gerontologii, na kterou nasedá kapitola o současné situaci v oblasti péče o seniory. Autorka zde neopomíjí ani povinnosti registrovaných poskytovatelů, režim dne klientů či specifika obsahu péče pobytových služeb domova pro seniory a domova se zvláštním režimem. Nejinak nežli kladně lze zhodnotit také část věnovanou kvalitě poskytované služby, která se zaměřuje na standardy kvality, supervizi, management stížností či sumarizaci způsobů pro hodnocení kvality poskytované služby. Autorka tak reaguje na nastolení nových pravidel a směřování od institucionalizace k deinstitucionalizaci (viz s. 27).
Velký přínos lze vnímat v kapitolách, které reagují na aktuální témata, jakými jsou duchovní potřeby klientek a klientů nebo paliativní péče v pobytových zařízeních. Do popředí knihy se dostává také edukace pro jednotlivé skupiny, tj. edukace zájemců o službu, klientů před přijetím do zařízení, klientů při přijetí do zařízení, příbuzných a jiných blízkých osob nebo pozůstalých po úmrtí klienta.
Na duchovní potřeby autorka nahlíží komplexně prostřednictvím zamyšlení a pochopení, vztahu, obnovy a náboženství. Prakticky osvětluje, jaké postavení má spiritualita v životě seniorů nebo způsob, jakým zajistit její naplňování, včetně šířky nabídky. Krom poskytnutí profesionální péče ze strany registrovaných církví nalézáme doporučení, jak mohou pracovníci v sociálních službách a sociální pracovníci naplňovat potřeby svých klientů. V této kapitole velmi oceňuji otázky, které směřují k ujasnění spirituality v klientovi samém, jejichž využití lze nalézt v rámci individuálního plánování. Na zjištěné preference lze navázat v rámci aktivizačních činností ve formě alternativního uspokojení (např. poslech duchovní hudby, umístění duchovních předmětů atp.), které autorka též prezentuje. Duchovní péči autorka doporučuje taktéž dokumentovat. Co ovšem postrádám, je zdůraznění citlivosti dokumentace takových údajů.
Kapitola o paliativní péči čtenáře seznámí s pojmy umírání a smrti, které by však stálo za to zaměřit více holisticky. Největší část kapitoly tvoří komunikace s klientem a rodinou. Připomenuty jsou právní aspekty, etické principy či péče o tělo zemřelého. Potenciál, který nabízela podkapitola paliativní medicína a paliativní péče, nebyl maximálně využit. Čtenář ovšem získá alespoň vodítko, jak s pojmy ve své profesi pracovat.
Dosud značně opomíjená problematika edukace je v této publikaci probrána velmi detailně. Čtenář dostává relativně obsáhlé sdělení, členěné do bodů, jak s jednotlivými skupinami (tj. zájemci o službu, klienti, rodiny a pozůstalí) pracovat. Postup při přijetí klienta do zařízení lze označit za zdařilý souhrn tzv. adaptačního procesu. Kvituji též edukaci příbuzných a jiných osob nebo pozůstalých, která směřuje k dnes tolik probírané komplexní péči. Edukace příbuzných nabízí prostor pro získání stěžejních informací pro plánování kvalitní péče. Právě tyto informace lze využít též v již zmíněném adaptačním procesu či při samotném poskytování péče. Nedostatečná spolupráce rodiny u nekomunikujících klientů mnohdy vyústí v neklid či agresi u klientů, kteří tak reagují na narušení vžitých všedních rituálů.
O tom, jakým způsobem takové chování klientů následně zařízení řeší, je kapitola, která se zabývá restriktivními opatřeními. U samotných restriktivních opatření ovšem musí čtenář věnovat značnou pozornost dostudování detailů doporučeného postupu MPSV, jež autorka prezentuje velmi povrchně. Všechny způsoby, které lze v restrikci využívat, musí být důstojné a respektující. Pokud má být užita restrikce omezující pohyb, pak musí přicházet výhradně u přímého ohrožení klientova zdraví a života nebo zdraví a života jiných fyzických osob. Samotná restriktivní opatření je záhodno doplnit deeskalačními technikami a aktivním nasloucháním.
Oproti tomu značná část kapitoly komunikace se seniory nebo emoční inteligence při péči
o seniory působí dojmem, že jsou pouze nahodile do knihy vložené. Možná právě na jejich úkor nebyl ani zdaleka naplněn potenciál, který se nabízel v kapitole věnované restrikcím a prevenci vzniku závislosti na pobytové sociální službě.
Jak jsem v textu recenze již naznačil, autorka nepřináší mnoho vlastních myšlenek či zkušeností. Po formální stránce nelze práci s literaturou cokoliv vytknout. Negativně je však nutné zhodnotit výběr literatury, která je zastaralá (př. 1990 atp.) a mnohdy byla již přeformulována na základě nových poznatků. V některých částech knihy je citována Wikipedie, místo Občanského zákoníku z roku 2012 je citován zákoník z roku 1964. Velmi laxně poté působí označení typu „sociální zákon“ (viz s. 27, 29, 30 atd.) atp.
Doplnění textu o tabulky a grafické znázornění, které by čtenáři usnadnilo přijetí informace,
je doslova žalostné, a to i přes to, že některé kapitoly doslova vybízejí k jejich užití. Přívětivě působí alespoň formátování jednotlivých kapitol.
Grafické zpracování knihy je typické pro jejího vydavatele, přičemž desky jsou nenápadné. Rozsah knihy by navíc zasloužil pevnější vazbu než měkkou. Již po pár dnech čtení se kniha začala deformovat.
Dosud se mi bohužel nepovedlo rozklíčovat, komu je kniha vlastně určena. Z popisu autorky lze usuzovat, že si v ní každý z multidisciplinárního týmu najde to své, realita je bohužel jiná. V knize je znatelná profilace autorky do zdravotnických oborů a její zájem o vybraná témata. Navíc pro management zařízení či zkušené pracovníky nepřináší nic převratného, natož nového.
Knihu bych doporučil studentům zdravotnických a sociálních oborů, kteří ji mohou bezesporu využít k získání úvodu do jednotlivých témat. Své uplatnění v určitých částech najde při správném vedení také v rámci kvalifikačních kurzů pro pracovníky v sociálních službách.
Osobně mě mrzí nevyužití potenciálu, který témata z mého úhlu pohledu nabízejí. Absentuje mi autorčin názor, který by byl originálním, inspirativním či ne alespoň zcela běžným.
Jakub Jestřáb,
metodik a lektor pro zdravotně-sociální služby
