Violet Oaklander: Třinácté komnaty dětské duše. Praha: Portál, 2020
Kniha Třinácté komnaty dětské duše je poutavým průvodcem do zákoutí duše dítěte, kterou má čtenář možnost poznat díky nepřebernému množství prezentovaných příběhů. Autorka knihy, Violet Oaklander předkládá tvořivé metody, které u klientů využívá v rámci své terapeutické práce. Při čtení se čtenáři otevírají cesty do dětského světa, myšlení, sebepojetí a prožívání. Kniha je tak inspirací nejen pro práci s dětmi, ale také pro hledání sebe sama a nalezení svého ztraceného a hravého dítěte v každém z nás…
Violet Oaklander vystudovala klinickou psychologii, manželské a rodinné poradenství a speciální pedagogiku. Ve své praxi se jako psycholožka a psychoterapeutka zaměřovala na práci s dětmi a dospívajícími. V knize velmi prakticky a otevřeně seznamuje čtenáře s dětským světem a nesnázemi, se kterými se děti během svého života setkávají. Svým lidským a laskavým přístupem pomáhá pochopit dětský svět a popisuje cesty, jak rozvíjet samostatnost a jedinečnost dětí, s opravdovou lehkostí své letité zkušenosti a množstvím nápadů pro terapeutickou, hravou a tvořivou práci. Nezaměřuje se jen na dětské emoce, ale i na jejich prožívání, vnímání smyslů a svého těla. Ve své terapeutické práci využívá gestalt psychoterapii (s. 345–351).
Kniha je logicky členěná do jednotlivých kapitol, v publikaci jich lze nalézt dvanáct. Čtenář ve většině kapitol získá poznatky z určitých kreativních metod (např. malba, ruční práce, hra) a sdílení autorčiných zkušeností. Metoda je popsána a následně představena na kratším případu dítěte a čtenář má v určitých pasážích k dispozici i samotnou malbu z terapeutického sezení. Užitý jazyk je jasný a srozumitelný. V případě, že se objeví odborné termíny, jsou vysvětleny, případně je čtenář odkázán na další literaturu. Obsáhlý seznam odborné literatury čtenář nalezne na konci knihy.
V knize je popsán způsob práce autorky, kde hovoří o své terapeutické praxi a sdílí svůj odborný názor na to, jaký by měl být člověk, který chce s dětmi pracovat: „Měl by mít k dětem kladný vztah. Měl by umět vést, aniž by nutně nařizoval, a být laskavý a jemný, aniž by byl příliš nedirektivní a pasivní. Měl by bytostně věřit, že každé dítě je jedinečnou, hodnotnou bytostí se svými právy. Zcela zásadní je otevřenost a upřímnost. Také je potřeba mít smysl pro humor, dovolit tomu hravému a přirozeně se projevujícímu dítěti, které dlí v každém z nás, aby vykouklo na povrch“ (s. 76–77).
První dvě kapitoly se věnují metodám zaměřeným na fantazii a malbu. Jedná se o obsáhlé kapitoly, kde se čtenář seznámí s metodou a s krátkými kazuistikami dětí, na kterých je metoda vysvětlena. Text je doplněn autentickými obrázky dětí z terapie, což hodnotím jako přínosné, jelikož si čtenář propojí psaný text se samotnou tvorbou dítěte.
V následujících kapitolách jsou představeny metody ruční práce, vyprávění příběhů či využití loutek. Při těchto metodách může klient využít hmatové zážitky. Je nutné si uvědomit, že s metodou, kterou pracovník používá, musí být ztotožněn i on sám. Autorka se při terapeutické práci zaměřuje také na práci s tělem a smyslovou zkušeností. Dále se čtenář v knize seznámí s terapií hrou a herním pískovištěm, které lze využít jako terapeutický nástroj. Herní pískoviště je metoda, která je dětem známá a aktuálně je využívaná jak v sociálních službách vyškolenými sociálními pracovníky, tak psychology v soukromé či školní praxi, nebo speciálními pedagogy. Metoda je v knize popsána spíše okrajově, v kapitole nenalezneme fotky či obrázky z daných sezení. V českém prostředí se touto metodou zabývá Veronika Galusová (2020) v knize Sandtray. Herní pískoviště bych vyzdvihla jako dobře využitelnou metodu v sociální práci.
Více než polovina knihy je věnována popisu metod a krátkým kazuistikám. Některé metody jsou popsané velmi obsáhle. V závěrečné části knihy se autorka věnuje chronologickému popisu terapeutického procesu, kde popisuje individuální práci s klienty. Pro pracovníka z praxe tak informace o procesu objednávání klienta, dojednávání zakázky či vizuálu pracovny nebudou nic nového, inspiraci zde mohou najít začínající pracovníci či studenti. Obsáhlou kapitolu tvoří poruchy chování, tedy způsoby chování, se kterými se pracovníci ve své práci s dětmi často setkávají. Čtenář je tu seznámen pouze s některými typy poruch chování, nejedná se o komplexní výčet, ale spíše o popis projevů, které se u dětí objevují (strach, stres, trauma, nejistota). Sociální pracovníci mohou z této kapitoly čerpat informace o projevech chování, se kterými se mohou potkat napříč sociálními službami. Při potřebě získání více odborných poznatků z této problematiky je třeba si informace dohledat v jiné literatuře. Závěrem se čtenář dozví o životě autorky a její profesní dráze.
Kniha je nabitá příklady vlastní práce autorky, kdy je dle mého názoru v některých obsáhlých kapitolách uveden velký počet prezentovaných technik a her spadajících pod jednu zastřešující metodu a nejsou více popsány širší souvislosti osobního příběhu dítěte. V záplavě textu se tak čtenář po delší době může ztrácet, jelikož nejsou informace členěny do kratších úseků a pasáží, což při množství technik a metod může být nevyhovující a méně přehledné. V závěru knihy či za každou hlavní kapitolou bych uvítala několik komplexních kazuistik dětí, kde by byla popsána anamnéza dítěte, použité terapeutické metody a vývoj práce s daným dítětem. Kniha není psaná odborným jazykem, je spíše popisující a vyprávěcí, a díky sdíleným zkušenostem také aplikovatelná do praxe. Kniha obsahuje spoustu informací, které vedou čtenáře k zamyšlení.
Kniha nepojednává o sociální práci a metodách sociální práce, vnímám ji jako rozšíření možností, jak pracovat s klienty a otevírat různá témata pomocí terapie zaměřené na tvořivé techniky. Ke čtení bych knihu doporučila jednoznačně odborníkům pomáhajících profesí pracujícím s dětmi, zejména sociálním pracovníkům, psychologům a psychoterapeutům, ale také studentům těchto oborů, rodičům a dalším zájemcům o tuto problematiku. Právě děti jsou našimi nejlepšími učiteli, pokud jim k tomu dáme prostor.
O psychoterapii a práci s dětmi bylo napsáno mnoho odborných publikací. Třinácté komnaty dětské duše nezahrnou čtenáře odbornými poučkami a sáhodlouhými texty, spíše je zavedou do tajů dětského světa a předají jim inspiraci pro tvořivou a hravou práci s dětmi či mladistvými. Při čtení této knihy si čtenáři možná sami vzpomenou, jaké bylo jejich vlastní dětství, jak vnímali nejrůznější situace, jaké emoce prožívali a jak jim byl svět her blízký a přirozený. V dospělém věku často zapomínáme na to, jaké to je být dítětem a jak je přirozené a osvobozující si hrát. Domnívám se, že kniha není námětem jen pro práci s dětmi a mládeží, ale uvedené metody lze využít i pro terapeutickou práci s dospělými. Sociální práci je tak možné obohatit o terapeutické prvky. S dospělými v sociální práci jde dobře využít metodu herního pískoviště, kdy stavění figurek do písku není jen hravou aktivitou pro děti, ale lze při této metodě zpracovat nejrůznější osobní, životní, pracovní a další témata dospělého. Stejně tak lze využít tvořivou malbu. Tyto techniky mohou být bezpečným prostorem pro vyjádření emocí a pocitů klienta jinak než slovně.
V celkovém shrnutí bych knihu popsala jako praktickou publikaci se srozumitelně popsanými informacemi, ve které převažují příklady z praxe. U této knihy bych vyzdvihla sdílení autorčiných úspěchů i obtíží, které mohou při terapii nastat. Klienti přicházející si pro pomoc jsou jedineční ve své individualitě, mají jiné vnitřní i vnější zdroje, a proto je práce s každým klientem jedinečná a je ovlivněna řadou okolností. Způsob, jakým je kniha napsaná, zaručuje, že si najde své čtenáře mezi odborníky pomáhajících profesí, studenty i mezi širokou veřejností z řad rodičů.
Nicol Homolková
Použitá literatura a zdroje
GALUSOVÁ, V. 2020. Sandtray: život jako na dlani: praktický manuál pro aplikaci terapie hrou v pískovišti. Praha: Pointa.
OAKLANDER, V. 2020. Třinácté komnaty dětské duše: tvořivá psychoterapie v duchu gestalt terapie. Praha: Portál.
