Když se do rodiny narodí zdravé miminko, je to dar a radost, z níž se těší všichni zainteresovaní. Sdílení péče o tohoto malého tvora je ve většině případů poctou a příbuzenstvo se předhání v tom, kdo na něj udělá povedenější cukrblik a komu bude patřit jeho první úsměv. Přesto je péče o novorozeně náročná a hlavní pečující osoba – většinou maminka – může prožívat pocity vyčerpání a mnohdy i jakéhosi vyloučení a vytržení z předchozího života. Ocitá se v nové sociální roli. Ale není v tom sama – naštěstí. Má mnoho možností, kde a s kým se podělit o slasti i strasti mateřství. Jistě, ne vždy jsou věci takto ideální, ale obecně platí, že tento typ péče je považován za samozřejmost a ústupky vůči vlastnímu pohodlí a zájmům děláme rádi.
Postihne-li nás nemoc, úraz nebo dojde-li ke zhoršování zdravotního stavu v důsledku stáří, jedná se rovněž o zcela přirozenou věc, jako je narození dítěte, a podobně jako v jeho případě i zde je nutné zajistit pro naše blízké potřebnou pomoc a péči. Situace, v níž se ocitají blízcí člověka, který je postupně nebo náhle odkázán na pomoc druhých, je však diametrálně odlišná od péče o novorozeně. Není zde důvod k oslavám a radosti. Lidem chybí znalosti o tom, jak postupovat a na koho se obrátit. Prožívají pocity nejistoty. Řeší dilema, jak skloubit práci s péčí. Navíc netuší, jak dlouho celá situace potrvá. Je mnohem složitější najít člověka s podobnými zkušenostmi. Pomoc s obstaráním potřeb nemocného již není takové privilegium jako pomoc s dítětem. A vzhledem k tomu, že se většinou jedná o dospělého člověka, je péče i fyzicky náročnější. Ačkoliv je rozhodnutí umožnit svým blízkým zůstat doma i za cenu vlastního odříkání stejně úctyhodné jako mateřství, je role rodinných pečujících nedoceněná a upozaďovaná. Stejně jako je důležité pro matku cítit podporu rodiny, sdílet zkušenosti a jednou za čas si od drobečka odpočinout, tak je možnost odpočinku a pocit opory důležitý i pro domácí pečující. Velkou úlevu a pomoc jim v tomto směru může přinést využívání profesionálních sociálních služeb.
365 dnů v roce
Charita Nový Hrozenkov působí v regionu Hornovsacka již od roku 1992. Od počátku se snažila své služby zaměřit především na seniory, aby mohli důstojně žít co nejdéle ve svém přirozeném domácím prostředí. „První služby naší charity, které na Valašsku mohli klienti a jejich rodiny využívat, byly služby terénní – a to pečovatelská a ošetřovatelská. Byť by bylo nasnadě díky horskému terénu raději zřídit služby pobytové. Ovšem zakladatelky naší charity si již před 25 lety uvědomovaly, že klienti i jejich rodiny si přejí péči doma. Naše služby tak vlastně dopomůžou k tomu, že všichni potřební mohou zůstat ve svém prostředí tak dlouho, jak je potřeba, nejlépe až do konce,“ říká Lenka Vráželová, vedoucí sociálních služeb Charity Nový Hrozenkov. Podle jejího názoru sehrávají velkou roli také „drobnosti“, ve kterých může být charita pečujícím nápomocna. Díky nim může člověk zůstat déle samostatný a péče není tak složitá. Namátkou zmiňme umožnění odpočinku prostřednictvím odlehčovací služby (jedná se o krátkodobé pobyty pro seniory na dobu, kterou jejich pečovatelé potřebují k regeneraci sil), poradenství, okamžitá pomoc.
V průběhu let se hrozenkovské charitě skutečně podařilo nastavit systém služeb, které na sebe navazují a vzájemně se doplňují. Zajišťují je 365 dnů v roce 24 hodin denně. To vše na území o úctyhodné rozloze 288 km², v 7 obcích: Hovězí, Huslenky, Zděchov, Halenkov, Nový Hrozenkov, Karolinka, Velké Karlovice. Služby dnes už 400 klientům obstarává na 80 pracovníků. K dispozici mají 22 služebních aut, přičemž každá pečovatelka absolvuje měsíčně při cestách za svými klienty v průměru více než 780 km.
Vedle dvou zmíněných služeb – tedy pečovatelské a zdravotní – poskytují také službu odlehčovací, osobní asistenci, sociální rehabilitaci či dopravu, provozují denní stacionář i rodinný domov pro seniory. Jakýmsi benjamínkem, tedy nejmladší službou, je pak domácí hospicová péče (viz příběh Chtěla zemřít doma).
„Dali jsme si předsevzetí, že u nás v terénu nikdo čekat nesmí,“ říká Danuše Martinková, ředitelka Charity Nový Hrozenkov. „Musíme a chceme udělat maximum pro to, abychom službu všem potřebným zajistili. Ba co víc, abychom jim dali i onu možnost – mít své blízké v domácím prostředí až do konce jejich dnů.“
Tři roviny „sdílené péče“
„Bez Charity bych si momentálně nedokázala představit, jak by člověk mohl vůbec fungovat.“ „Jsou jako členové rodiny.“ „Mám jistotu, že tady je opravdu někdo, kdo by mi pomohl.“ „Jsou to sluníčka a naši andělé strážní s červenými auty.“ „Co jim řeknu, to nepůjde dál.“ „Nebýt charity, jsme uvázaní pořád doma.“ … Takto a podobně reagovali domácí pečující na otázku, co pro ně znamenají služby Charity Nový Hrozenkov. Vlastně aniž tušili, vystihli podstatu sdílené péče: pomoci a ulehčit v obtížně situaci, navázat s rodinou vztah založený na důvěře a diskrétnosti.
„Služby Charity Nový Hrozenkov fungují sice již čtvrt století, ale jak poznamenal jeden z pečujících, jehož příbuzný využívá našich služeb 7 dní v týdnu 3krát denně: „Nikomu to nic neřekne, dokud to člověk nepotřebuje.“ Proto vznikl projekt Podpora sdílené péče a zvyšování kvality sociálních služeb v regionu působnosti Charity Svaté rodiny Nový Hrozenkov, který naše organizace realizuje od září 2016 do konce srpna 2018,“ vysvětluje Veronika Machálková, odborná asistentka projektu. „Jeho hlavním cílem je, aby informace o našich službách doputovaly ke všem potřebným a abychom se dozvěděli co možná nejvíce o tom, co pečující trápí. Zároveň jim nabídli možnost sdílení, vzdělávání a odpočinku.“
Projekt má tři roviny – osvěta, vzdělávání, výzkum (neboli mapování potřeb). „Osvěta v praxi znamená, že spolupracujeme s místními spolky – od klubu seniorů přes pěvecká uskupení, které nás zvou na jejich pravidelná setkání, kde prezentujeme naši činnost a způsoby pomoci domácím pečujícím,“ říká V. Machálková. Díky této spolupráci je zaručeno publikum a to, že budou informace dále předávány. Vznikly informační materiály určené zvláště pro pečující rodiny. Mají pomoci s tím, na koho se v případě potřeby obracet, které sociální služby mohou využít, a také na jaké sociální dávky mají při péči o blízké nárok. Charita je distribuuje na setkáních a nejrůznějších veřejných místech. Brzy spatří světlo světa také informační a propagační videospot. A v neposlední řadě probíhá aktivní vyhledávání domácích pečujících, kteří zatím služeb nevyužívají a kterým je nenásilnou formou nabídnuta v případě zájmu pomoc.
Do roviny vzdělávání jsou zapojeni zaměstnanci i rodinní pečující – hlavními tématy jsou paliativní péče, péče o člověka s demencí, problematika stárnutí obecně, ale také praktické nácviky manipulace s imobilní osobou, kinestetika a čerstvé novinky ze sociální oblasti. Část vzdělávání určená pro domácí pečující bude probíhat v lázeňském městě Luhačovicích. „Během tohoto víkendu zajistíme, bude-li třeba, péči o blízké zdarma. Zapojeni jsou jak pečující, kteří využívají našich služeb, tak ti, kteří si péči zajišťují pouze v rámci rodiny,“ vypočítává odborná asistentka projektu. Hlavní důvody, které je vedly k účasti, jsou především touha sdílet svoje zkušenosti a také změnit, alespoň na chvilku, prostředí. „Je fajn dostat se zase mezi lidi a taky se dozvědět něco nového, to člověk hned přijde na jiné myšlenky,“ tak mluví o kurzech jedna z účastnic.
Cílem třetí roviny – výzkumné – je získat podrobný přehled o potřebách pečujících rodin, ale i o potřebách charitních zaměstnanců a fungujících služeb. Zmapovat současnou situaci a také zhodnotit přínos organizace a spolupráci s dalšími zainteresovanými stranami, jako jsou lékaři, sociální pracovnice na obcích a v nemocnicích. Upevnit současné vazby a navázat nová partnerství. „Jednoduše potvrdit nebo vyvrátit naše domněnky a mít v ruce záznamy, které můžeme použít při vyjednávání o rozšiřování služeb, ale také při vyjednávání na obcích a komunikaci s dárci,“ uzavírá Veronika Machálková.
Problémy k řešení
„Přestože rodiny hrají relativně stále menší roli v péči o seniory, nelze na nepostradatelnost rodiny zapomínat, a to už jen proto, že péče blízkých je přirozeným a cenným projevem rodinné a mezilidské solidarity,“ uvažuje nahlas Eva Slováčková, sociální pracovnice hrozenkovské charity. „Mezigenerační solidarita byla vždy součástí rodinných tradic a mělo by to tak být i nadále.“ Aby rodina mohla tuto svoji funkci plnit, je dle jejího názoru potřeba zajistit dostatek kvalitních sociálních pracovníků, kteří budou pečující rodině podporou. „V současné době jsou sociální pracovníci přetíženi nezbytnou a mnohdy i nadbytečnou administrativou. Na jednoho sociálního pracovníka připadá až 260 klientů. Nasnadě by bylo i zřízení poraden pro domácí pečující,“ domnívá se E. Slováčková. „Za nezbytné považuji zvýšit částky příspěvku na péči. Pokud se rodina rozhodne zůstat a pečovat doma, dostává se na hranici chudoby. Rozhodne-li se zajistit péči pomocí sociálních služeb, není schopna celodenní péči z příspěvku uhradit. Pokud senior potřebuje asistenta, měla by být zavedena nová dávka na pokrytí těchto nákladů.“ S tím podle dlouholetých zkušeností sociální pracovnice souvisí nutnost zrychlit řízení o příspěvku na péči, které je v současné době velmi zdlouhavé a při nedostatku posudkových lékařů se bude dále prodlužovat. V neposlední řadě pak zvýšit počet odlehčovacích lůžek, aby pečující rodina měla možnost si odpočinout. „Je potřeba, aby si stát uvědomil, že péče doma je vždy levnější než péče v ústavním zařízení,“ podotýká E. Slováčková. Je nutné nastavit komplexní podporu pečujícím takovým způsobem, aby co nejvíce omezila dopad na kvalitu jejich života.
V Charitě Nový Hrozenkov na to „přišli“ už před čtvrtstoletím.
