„Jsme Česko,” říká více než padesátka obyvatel České republiky rozličného původu, náboženského vyznání, orientace i sociálních skupin. A to ve společné kampani vládního projektu HateFree Culture a Multikulturního centra Praha. Činí tak u příležitosti 30. výročí demokracie v Česku a odkazují se ke státním symbolům, zejména pak k barvám české vlajky, tedy trikoloře. Stužka s trikolorou byla i jedním ze symbolů Sametové revoluce.
„V posledních letech bývají české státní symboly, zejména pak vlajka a její barvy, zneužívány některými zájmovými skupinami. Cílem bývá vyčlenit některé skupiny lidí pro jejich domnělou nečeskost a společné negativní rysy. Symboly se objevují například na demonstracích, které rozdmýchávají předsudečné nebo nenávistné smýšlení,” vysvětluje motivaci ke vzniku kampaně koordinátor HateFree Culture Lukáš Houdek. „Česko a jeho obyvatele však tvoří různorodé společenství lidí rozličných původů nebo náboženských vyznání, kteří se cítí součástí Česka, případně českého národa. Státní symboly proto reprezentují i je samotné a mnozí z nich se k nim sami vztahují. Chceme jim proto dát možnost to ukázat,” dodává. Kampaň tak představuje ty, kteří se v Česku narodili, i ty, kterým například Česká republika udělila mezinárodní ochranu nebo občanství později.
Lidé, kteří se v kampani Jsme Česko objevují, ve svých krátkých stanoviscích vysvětlují, jak Českou republiku a její reálie vnímají. Jsou mezi nimi některé známé osobnosti jako zpěváci Ben Cristovao, Jan Bendig nebo Pavel Vítek s partnerem Janisem Sidovským, herečky Bára Hrzánová, Martha Issová a Milena Steinmasslová nebo herci Lukáš Hejlík, Jan Cina a Petr Vančura. Nejčastěji zmiňují malebnost této středoevropské země a její památky, otevřenost a tvůrčí potenciál jejích obyvatel, možnost svobodné volby nebo důležitost demokracie. Ti, kteří pak našli v Česku útočiště a pocit bezpečí, pak často vyjadřují vděk.
Letenkářka vietnamského původu Mai Nguyenová, které je kvůli jejím lidskoprávním aktivitám zamezen vstup do vlasti a v Praze žije od začátku 90. let, například výmluvně uvádí: „Česko mi dalo možnost být sama sebou. Svobodu, nezávislost a důstojnou budoucnost mých dětí.” Podobně svůj aktuální domov vnímá pákistánský podnikatel Muhammad Zahid Khan, který v Česku se svou rodinou získal azyl. „Česká republika mi dala vše, co úžasná demokratická země může svým obyvatelům nabídnout: svobodu, respekt, rovnost, možnosti, prostě vše.”
Někteří vyzdvihují různé kvality, kterými Česko disponuje, současně jsou částečně kritičtí k aktuální společenské situaci. „Několikrát jsem na vlastní kůži zažil, že mi bylo řečeno, ať táhnu do nějakého cigánského státu. Ale já jsem se narodil tady a i přes barvu své kůže se považuji za Čecha. Česko je můj domov, který miluji,” svěřuje se například romský zpěvák Jan Bendig. „Česko mi dalo krásu, hloubku a ducha. Zároveň jsem se odmala setkávala s českou předposraností, malostí a závistí. Dalo mi nahlédnout temnotu. Nic na světě není jen dobré, či špatné. Stejně jako má vlast,” popsala svůj pohled herečka se syrskými kořeny Martha Issová. Přímo ke státním symbolům se pak váže poznámka paralympijského plavce a českého reprezentanta Jana Povýšila: „Dostal jsem nabídku reprezentovat i jiné země, ale nikdy bych toho dvouocasého lva nevyměnil. Reprezentovat vlastní zemi je snad úplně nejvíc.”
„Když nám účastníci kampaně začali zasílat své citace o tom, co pro ně Česko znamená, uvědomila jsem si, jak moc naši zemi milují. A bylo mi líto, že jsou někteří tito lidé zároveň nepřímo obviňováni, že jí škodí. Přitom málokdo z nás má v sobě tak srovnané, co pro něj jeho vlast znamená a čeho si na ní váží, jako oni,“ uzavírá spoluautorka koncepce kampaně, ředitelka Multikulturního centra Praha Zuzana Schreiberová. Vybrané fotografie budou ve spolupráci se spolkem Ara Art prezentovány také v ulicích Prahy. Od konce listopadu bude dvacítka z nich k vidění na stejnojmenné výstavě v Havelské ulici na Praze 1.
HateFree Culture a MKC Praha
HateFree Culture je vládní kampaň fungující v rámci Agentury pro sociální začleňování. Od roku 2013 reaguje na nenávistné projevy ve společnosti. V posledních letech se zaměřuje zejména na přinášení příběhů lidí z různých sociálních skupin a šíření dobré praxe v oblasti vzájemného soužití.
Multikulturní centrum Praha si od svého založení v roce 1999 klade za cíl překonávat dělící linie ve společnosti, usnadňovat komunikaci mezi odlišnými kulturami a vysvětlovat a překonávat vzájemné rozdíly. V současné době se ve svých projektech zabývá především aktivním občanstvím, demokratickou výchovou, hledáním příčin sociálního vyloučení a multikulturní historií českých zemí.
