Letos se konal již 5. ročník konference u příležitosti Světového dne sociální práce. Na konferenci jej společně oslavilo přes 1 200 sociálních pracovníků. Celé dva dny se debatovalo o výzvách, kreativitě a úspěchu v sociální práci a my jsme se zeptali Melanie Zajacové, vedoucí oddělení koncepce sociální práce a vzdělávání, v čem se konference lišila od ostatních a jak její téma vnímá ona sama.
I letos se navzdory protiepidemickým opatřením konala konference k Světovému dni sociální práce. Jednalo se o pátý ročník, v čem byl jiný než předchozí?
Je třeba dělat činnosti, které se dělají běžně, a proto jsme chtěli v této tradici pokračovat. Loni se nám předávání uskutečnit nezdařilo, a byla to škoda, nejen kvůli všem, kteří byli nominovaní, ale i kvůli zajímavým osobnostem, které měly na konferenci vystoupit. Všichni jsme se těšili na to, až budeme moci zatleskat svým kolegům. Letošní konference byla jiná v tom, že jsme ji pořádali v online prostoru, což nám umožnilo pozvat neomezený počet účastníků a zároveň připojit i zahraničních přednášejících. Dokonce byla tato konference nejrozsáhlejší i tematicky všech, které jsme za těch 5 let konali. Je to příjemný paradox, že v některých směrech nám pandemie ukázala možnosti, jak propojovat lidi, i když virtuálně.
Ročník nesl podtitul Výzvy, kreativita a úspěch. Zdá se, že přímo reaguje na současnou situaci… Proč by se měli sociální pracovníci této konferenci věnovat pozornost?
Naším cílem je vytvořit prostor sociálním pracovníkům, ve kterém se mohou věnovat aspoň na chvíli zase myšlenkám o své profesi, tak aby si na konferenci tzv. dobili baterky. Tím bych navázala na podtitul konference: výzva je jasná – pandemie a co do sociální práce přinesla; kreativita – co jsme ochotni změnit a inovovat, abychom svou práci dělali i ve změněných podmínkách v souladu s hodnotami profese; a úspěch? O úspěchu lze hovořit určitě dlouho a doteď k tomu nebyl dostatečně velký prostor.
O výzvách v sociální práci hovořili zástupkyně několika institucí, např. ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová, její izraelský protějšek Iris Florentin, nebo Linda Sokačová z Amnesty International. Nakolik se tyto pohledy shodovaly a jaké výzvy pro současnou sociální práci vnímáte vy?
Společným tématem pro všechny sociální pracovníky je ochrana lidské důstojnosti a práv klienta. V úvodní části se propojily zkušenosti z různých úhlů pohledu.
Výzev pro sociální práci je v současné době mnoho. A jako největší výzvu pro sociální pracovníky teď zrovna vnímám sebepéči. V kolotoči povinností a naléhavých problémů, které je třeba řešit, bývá těžké si uvědomit, že člověk zapomíná sám na sebe. V sociální práci, stejně jako v dalších pomáhajících profesích, je velmi důležité být duševně vyrovnaný, připravený a s čistou hlavou se věnovat klientům. Když tomu tak není, je pravděpodobné, že se to projeví na jeho pracovním výkonu. Zatím se o dopadech na duševní zdraví pomáhajících příliš nemluví. A proto bych chtěla všem sociálním pracovníkům vzkázat, aby nezapomínali nejen na potřeby klientů, ale ani na své vlastní.
Ztížené podmínky si o kreativní přístup přímo říkají. Setkala jste se s příkladem kreativity, která Vás osobně obzvláště zaujala?
Myslím, že kreativní byli úplně všichni, kteří se rozhodli, že profesní poslání jim přikazuje být zde pro klienty. Navzdory svým obavám, různým opatřením či pokynům nadřízených. A co mě obzvláště zaujalo, byla vzájemná podpora mezi profesionály – ať už šlo o předávání zkušeností lékařů z Armády ČR – Centra biologické ochrany Těchonín, Lékařů bez hranic, nebo psychologickou podporu ze strany Sociální kliniky.
Co podle Vás znamená úspěch v sociální práci?
Úspěch v sociální práci? Úspěšný je každý den, který klient prožije bez podpory sociálního pracovníka, každý krok klienta, ke kterému se rozhodl na základě svobodné vůle, každá změna v okolí klienta, ke které sociální pracovník přispěl. Zdánlivě malé dílky, ale ve svém celku zcela zásadní. A je jich mnohem víc. Sociální práce je profese, která se nedá vykazovat čísly „úspěšných“ klientů, protože jejím úkolem je člověka doprovázet na jeho cestě a nabízet mu varianty řešení. Svou cestu si jde už ale každý sám. A úspěchem vlastně je, když už klient sociálního pracovníka nepotřebuje.
Jak témata proměny a vývoj role a hodnot sociálního pracovníka, odpovědnost a etika v sociální práci a multidisciplinarita souvisejí s výše zmíněným podtitulem “výzvy kreativita a úspěch”?
Jsou to témata, která jsou vzájemně propojená. Profesní vývoj sociálního pracovníka je nekončící proces, obnáší celoživotní učení se a reflexi. Mění se prostředí kolem nás, mění se společenské problémy, proměňuje se nutně i sociální práce. Máme za sebou teprve prvních 100 let sociální práce u nás a proměna je jasně vidět. Současná situace přináší změny ještě o něco rychleji. Etický rámec sociální práce a její hodnoty jsou základními stavebními kameny, na nichž lze bezpečně stavět, procházet změnami a vytvářet prostor pro spolupráci. Někdy se říká, že sociální pracovníci jsou superhrdinové. A vlastně ano, jejich super síla spočívá v přístupu ke klientovi, v kreativitě, v propojování a ve spolupráci s řadou dalších odborníků v zájmu klienta.
V rámci konference se udělovalo ocenění Gratias, které je určeno pro sociální pracovníky, kteří se zasloužili o rozvoj či dobré jméno sociální práce v České republice. Jakou má toto ocenění odezvu? Jak probíhá výběr oceněných.
Odezva je každým rokem větší a větší. Stovky nominací dávají signál, že existuje spousta skvělých sociálních pracovníků a že jejich kolegové, klienti nebo rodina mají chuť vyjádřit jim touto cestou uznání. Čím více nominací obdržíme, tím je výběr těžší. Jsou stanovená pravidla vyhodnocování postupujících do užšího výběru a konečné slovo má potom odborná komise. Není to nikdy jednoduché. Těší mě ale, když vidím, že ocenění sociální pracovníci sdílejí fotografie z předávání nebo medailonky nebo že o nich vyjde článek v místním tisku. Je skvělé, když se na veřejnost dostávají příběhy hrdých nositelů profese sociální práce.
Mezi přednášejícími byli dva hosté z Izraele. Myslíte, že sociální práce v ČR a blízkovýchodním státě bude mít mnoho společného, nebo spíše jednalo o „náhled do jiného světa“?
S kolegy z Izraele jsme spolupracovali již dříve a řekla bych, že jejich systém v sociální práci může být pro nás v mnohém inspirující. Ať už se jedná o garantované vzdělávání, systém vyhodnocování výstupů a výsledků nebo legislativní ukotvení. A společné máme minimálně to, že ve středu zájmu všech sociálních pracovníků je klient. Možná i proto existuje a posiluje síť profesních organizací sociálních pracovníků spojená celosvětově pod hlavičkou Mezinárodní federace sociálních pracovníků.
Konference se konala u příležitosti Mezinárodního dne sociální práce, ten letos nese název Ubuntu – jsem díky Vám. Ubuntu je africký filozofický koncept. Můžete jej čtenářům přiblížit a objasnit, co nám sděloval?
Slovo a koncept „Ubuntu“ pochází od domorodého obyvatelstva Jižní Afriky a po celém světě ho popularizoval Nelson Mandela. Ubuntu: „jsem díky vám“ je slovo, koncept a filozofie, které rezonují s perspektivou sociální práce jako propojeností všech národů a jejich prostředí. Ne náhodou IFSW zvolilo tento koncept pro rok 2021, protože Ubuntu zdůrazňuje i potřebu globální solidarity. A ta je v této době podle mě velmi důležitá.
Významnou přidanou hodnotou konference se stal její videozáznam, na který se můžete podívat kdykoliv budete mít volnou chvíli. Dostupný je v českém i anglickém jazyce na YouTube.
Veronika Aresta a Kateřina Ptáčníková,
redaktorky časopisu Sociální práce | Sociálna práca
