Profesor MUDr. Jan Holčík, DrSc., pracoval více než 30 let jako přednosta Ústavu sociálního lékařství a veřejného zdravotnictví Lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Studoval a přednášel v zahraničí (USA, UK, Dánsko, Švédsko, Nizozemí), publikoval více než 250 vědeckých sdělení a několik monografií i učebnic. V současné době se věnuje zejména struktuře a funkci systému péče o zdraví a zdravotní gramotnosti.
Jaké je zdraví lidí v ČR?
Na Vaši otázku dává odpověď mnoho publikací a databází dostupných na internetu, např. stránky Ústavu zdravotnických informací a statistiky (www. uzis.cz) nebo databáze Světové zdravotnické organizace, a to v celosvětovém (www.who.int) nebo evropském (www.euro.who.int) měřítku. Hodně údajů je o zdraví negativním, tedy o nemocech, úmrtí a příčinách smrti. Vzácné jsou údaje o tom, do jaké míry jsou lidé zdraví a jak svůj zdravotní stav pociťují.
Pokud bych se měl o zdraví lidí v ČR vyjádřit velmi stručně, pak jsme na tom z tzv. východoevropských zemí poměrně dobře, ale při srovnání se zeměmi západní a severní Evropy nesporně zaostáváme.
Obecně vzato, zdraví lidí v ČR je horší, než by mohlo být, je horší, než by odpovídalo podmínkám, ve kterých žijeme, a úrovni zdravotnických služeb poskytovaných v zdravotnických zařízeních.
Zaostáváme zejména ve dvou věcech. Za prvé, nedovedeme vhodně přesvědčit lidi, aby nepodceňovali zdravý životní styl, aby si zdraví chránili a aby je zbytečně nepoškozovali. A za druhé, nedovedeme důsledně ochránit a hospodárně využít všechny prostředky, které máme pro péči o zdraví.
Jak si stojíme v porovnání s ostatními zeměmi?
Pro hodnocení vývoje zdravotního stavu obyvatelstva a pro mezinárodní srovnání se často používá tzv. střední délka života neboli naděje dožití. Je to jeden z parametrů úmrtnostních tabulek a udává, kolik roků života připadá na jednoho obyvatele. Počítá se pro muže a ženy a pro jednotlivé roky věku. Naděje dožití při narození byla v ČR v roce 2015 pro muže 75,8 a pro ženy 81,4. Je to zhruba o 4 roky méně než ve Švédsku. Z kalendářního pohledu máme přibližně 20 let zpoždění.
Srovnáme-li naději dožití v evropských zemích, pak zjistíme, že ještě přetrvává hranice dřívější rozdělené Evropy mezi západním a východním blokem. Ukazuje se, že minulost Evropy má dlouhou budoucnost.
Jak byste charakterizoval vztah zdraví a životního stylu?
Je všeobecně známo, že životní styl ovlivňuje zdraví lidí. Je přirozené, že jeho význam se může lišit u jednotlivých sociálních skupin a u různých nemocí. V souhrnu se obvykle odhaduje, že vliv životního stylu na zdraví lidí kolísá mezi 30 a 50 %. Životní styl je jednou z determinant zdraví. K dalším patří životní prostředí, zdravotní péče a biologický základ.
Pojem životního stylu je poměrně široký a zahrnuje mnoho příčin nejrůznějších nemocí. Ukazuje se, že nestačí se zajímat o příčiny nemocí, ale i o tzv. „příčiny příčin“, tedy proč pro některé lidi je zdravý životní styl samozřejmostí, zatímco jiní zdravý životní styl podceňují.
Které okolnosti ovlivňují životní styl?
Je zřejmé, že důležité jsou znalosti lidí. Ale už starověký Sokrates upozorňoval na jev, který se dnes nazývá kognitivní disonance, tzn., že lidé sice něco vědí, ale dělají něco jiného, že mnohdy dovedou posoudit, co je dobré, ale dají přednost tomu špatnému.
Snad každý kuřák ví, že kouření škodí zdraví. Odhaduje se, že kouření zkracuje život zhruba o deset let. Zdánlivě je kouření snadno ovlivnitelným faktorem. Skutečnost ukazuje, že tomu tak není.
Pro mnohé lidi je krajně obtížné přestat kouřit, i když je to stojí moc peněz a škodí tím sobě i svému okolí. Jednotlivec je chycen do pasti silného návyku na nikotin.
Podobně je tomu na společenské úrovni. Výroba a prodej cigaret přináší nemalé zisky a vliv velkých peněz je patrný. Na reklamu se vydává mnohonásobně víc peněz než na účinnou zdravotní výchovu. Tabákové výrobky jsou jediným u nás běžně prodávaným zbožím, jehož škodlivost při běžném používání byla jednoznačně prokázána.
Lze dále dodat, že mnoho lidí nejedná tak, jak by dovedli a chtěli, ale tak, jak jim to podmínky jejich života dovolí. Sociální okolnosti mají výrazný vliv na volbu životního stylu a samozřejmě i na zdraví lidí.
Jaké sociální faktory mají na zdraví lidí podstatný vliv?
Velmi důležitá je sociální pozice daná nejen bydlením, vzděláním, majetkem a příjmem, ale i uznáním, se kterým se osoba setkává ve svém okolí. Ve všech zemích jsou na tom bohatí zdravotně lépe než chudí. Ale nejde jen o rozdíly mezi těmi nejbohatšími a nejchudšími. Celou společností prochází tzv. sociální gradient, který o něco bohatším připisuje příznivější zdravotní osud než o něco chudším. Je-li takový gradient velmi příkrý a zdravotní i sociální rozdíly jsou velmi výrazné, pak to představuje riziko nejen pro zdraví lidí, ale i pro společnost jako celek.
Prokázaných sociálních faktorů je samozřejmě mnohem víc, ale zřejmě zde není možné je všechny podrobně vyložit. Dále sem patří např.: stres, podmínky v dětství, sociální vyloučení, pracovní podmínky, nezaměstnanost, sociální opora, návykové drogy, vhodné potraviny a doprava.
Jaké další okolnosti ovlivňují volbu životního stylu?
K nejdůležitějším patří výchova, tedy nejen vzdělání a znalosti. Někdy se ve škole klade hlavní důraz na vědomosti a na vše, co žák nebo student dokáže reprodukovat. A přitom je známo, že vzdělaný, ale nevychovaný člověk představuje riziko pro sebe i pro ostatní.
Někdy se namítá, že těžiště výchovy dětí by mělo být v rodině. Nějak se pomíjí skutečnost, že mnohé rodiny v tomto ohledu selhávají. Jedním z neblahých důsledků jsou potom nejen vyšší náklady na zdravotní péči, ale i na soudy a věznice. V minulosti si někteří jedinci začali osvojovat základní hygienické návyky až během vojenské základní prezenční služby. Lze se obávat, že v současné době se to naučí až v nemocnici nebo bohužel až ve vazbě.
Velmi důležitá je výchova k rodičovství a ke zdravé funkci rodiny. V některých studiích se ekonomická návratnost takových aktivit udává poměrem 1:9. Už děti v základní škole by si měly užít péči o malé dítě, třeba ve formě větší realistické panny. Chlapci i děvčata by si měli připomenout, co práce to dalo jejich rodičům, aby se o ně v tom nejútlejším věru řádně postarali. Měli by mít možnost si uvědomit, jaká odpovědnost je spojena se založením rodiny a s péčí o děti. Takový předmět mají ve Švédsku pro děti 3. a 4. tříd.
Mám za to, že se dosud nedoceňuje význam sportu, který vede k chápání a dodržování pravidel, k týmové činnosti a k pochopení významu zdraví a ochrany zdraví. Každé dítě by mělo zažít nadšení z výhry a mělo by se naučit přijmout porážku. Za sport dětí by rodiče neměli platit, měli by se o výsledky dětí zajímat a vést je k radosti z pohybu. Cílevědomost a sebeovládání získané ve sportu je pro další uplatnění v životě cenným přínosem a je samozřejmě důležité i pro péči o zdraví.
Co se dělá pro správnou volbu životního stylu v zahraničí?
V posledních dvou desetiletích se věnuje rostoucí pozornost široké oblasti, která se souhrnně nazývá „zdravotní gramotnost“ (health literacy). Obsah tohoto pojmu se v průběhu času vyvíjel. Původně se jednalo o snahu doplnit školní osnovy tak, aby žáci byli gramotní v oblasti zdraví obdobně, jako jsou gramotní v literatuře nebo matematice. Význam zdravotní gramotnosti si uvědomily i farmaceutické firmy, pro ně je užitečné, aby zákazníci pochopili, jak užívat nabízené léky. Zdravotní gramotnost je důležitá i u zdravotnických pracovníků. Spočívá ve schopnosti zdravotnického personálu se vším srozumitelně seznámit pacienta a získat jej pro aktivní podíl na léčbě nemoci.
V současné době je zdravotní gramotnost vnímána velmi široce. V odborné literatuře se setkáváme se spoustou definic. Poměrně výstižná je tato definice: „Zdravotní gramotnost je schopnost přijímat správná rozhodnutí mající vztah ke zdraví během každodenního života – doma, ve společnosti, na pracovišti, ve zdravotnických zařízeních, v obchodě i v politice. Je to důležitý nástroj zvyšující vliv lidí na své vlastní zdraví a posilující jejich schopnost získávat a využívat informace i přijímat a nést svůj osobní díl odpovědnosti za péči o zdraví.“
Základem zdravotní gramotnosti jsou informace, jejich dostupnost a věcná správnost. Je důležité, aby občané informace získali, pochopili je, docenili jejich význam a aby je využili ve svém životě.
Stačí se podívat na internet a zjistit, že snad 90 % je tam naprosto mylných informací o zdraví, dietách a o doplňcích stravy. Je tam spousta nabídek na zázračné vyléčení čehokoli, jen je to nutné koupit, nejlépe v několika baleních a očekávat slevu. V lepším případě je takové zboží bezcenné a neúčinné, v horším případě je spojeno s rizikem, ne-li s vážným zdravotním ohrožením.
A jaká je zdravotní gramotnost v ČR?
Evropská studie zdravotní gramotnosti připravila mezinárodně přijatou metodu měření zdravotní gramotnosti a zhodnotila úroveň zdravotní gramotnosti v několika evropských zemích. V ČR se podařilo použít mezinárodní metodiku a realizovat studii zahrnující 1000 respondentů. Z výsledků lze stručně uvést, že nejlepší bylo Nizozemí a Irsko. ČR byla předposlední. Poslední bylo Bulharsko.
Zmíněný výsledek se stal motivem pro založení Ústavu pro zdravotní gramotnost a pro uspořádání 1. národní konference o zdravotní gramotnosti, která proběhla začátkem roku 2017.
Význam i potřeba zdravotní gramotnosti spočívají na relativně jednoduchém poznatku. Zdraví vzniká v rodinách, ve školách a na pracovištích, všude tam, kde se lidé rodí, rostou, vzdělávají se a žijí, pracují, odpočívají, radují se i stárnou. Tam by mělo směřovat hlavní úsilí o ochranu, udržení a rozvoj zdraví lidí. Tam je nutné čelit zdravotním problémům.
Byla by chyba omezit se jen na reformy péče o pacienty. Je nezbytné věnovat odpovídající pozornost zdraví lidí a motivovat v tomto smyslu jak jedince, rodiny a další sociální skupiny, tak i veřejnou správu, organizace i instituce. Každé rozhodnutí veřejné správy má ty nebo ony zdravotní důsledky a mělo by být přijímáno s vědomím všech zdravotních aspektů.
Samozřejmě nejde o to, aby zdraví bylo dogmaticky vyzdviženo nade všechny hodnoty a aby se lidem hůře žilo pod praporem zdraví. Jde však o to, aby hodnota zdraví lidí byla respektována, a to nejen z nesporného ekonomického hlediska, ale i z hlediska obecně humánního. Je dobré být zdravý a žít ve zdravém prostředí.
Zdravotní gramotnost vychází ze zájmu o zdraví, staví na odpovědnosti občanů, institucí i organizací a rozvíjí základní demokratické hodnoty. Zdravotní gramotnost posiluje schopnosti lidí chránit a upevňovat své zdraví, zvládat zdravotní problémy, podílet se na tvorbě zdravého životního prostředí, uplatňovat zdravý životní styl a vážit si sebe i druhých. V tomto smyslu se zdravotní gramotnost stává nezbytnou součástí kultury zdravé demokratické společnosti.
Je zdravý životní styl nákladný?
Někdy si lidé myslí, že na to nemají. A že si nedokážou obstarat vše, co pro zdraví nabízí všudypřítomná reklama. Zdravý životní styl však není mimořádně nákladný.
Když někdo nekouří, tak ušetří. Bez vysokých nákladů na alkohol ušetří. Omezí-li opalování, ušetří. Není nutné jezdit pod žhavé slunce na nákladné dovolené. Střídmá strava vede k úsporám. Zelenina je důležitá a nebývá laciná. Není ale nutné kupovat ovoce z Austrálie a Jižní Ameriky. Je žádoucí konzumovat čerstvou místní a sezoónní zeleninu. Je vhodné podpořit mechanismy usnadňující a urychlující cestu ovoce a zeleniny od pěstitele ke spotřebiteli.
Není zapotřebí kupovat doplňky stravy, jako jsou výtažky z mrkve nebo ze žraločích ploutví. Je lepší koupit mrkev a na žraloka zapomenout. Doplňky stravy jsou přípravky, jejichž účinnost není doložena. Výrobce si tam napíše, co uzná za vhodné. Pokud by to byl léčivý přípravek, musela by být účinnost řádně prokázána.
Když přijdete do lékárny, snad polovina nabízeného zboží jsou doplňky stravy a nejrůznější vitaminové přípravky. Zdejší populace však netrpí nemocemi z nedostatku vitaminů a není nutné utrácet spoustu peněz za krásné barevné krabičky plné „zázračných“ multivitaminů.
Přínos biopotravin je diskutabilní. Je jistě žádoucí, aby výroba a distribuce potravin splňovala schválené technické normy. Přínos biopotravin pro lidské zdraví však není věrohodně prokázán. Lze však upozornit na to, že biopotraviny mohou sehrát určitou roli v aktivitách proti obezitě. Protože jsou drahé, lidi si jich kupují méně.
Čas od času se v odborném tisku najdou sdělení upozorňující na škodlivost nadměrné konzumace některých druhů potravin, například cukrů, tuků, vajec apod. Mnohé z takových studií jsou velmi pečlivě a kvalifikovaně zpracované a nemá smysl je zpochybňovat. Jejich určitou nevýhodou je, že nebývají určeny pro širokou veřejnost, neuvádějí všechny souvislosti, které jsou odborníkům dobře známy, a nevarují před riziky, kterým může být vystaven ten, kdo závěry studie zjednoduší, popřípadě je považuje za nezpochybnitelný nový a všeobecně platný poznatek.
Obecně se dá říct, že strava by měla být pestrá, měla by obsahovat pokud možno čerstvé potraviny, ovoce a zeleninu. Snad každé potraviny, které jsou konzumovány nestřídmě, ve stresu a v krajně nevhodném prostředí mohou být spojeny se zdravotním rizikem.
I když jsou informace o kalorickém obsahu a struktuře potravin důležité, mám za to, že lidé dosud nedoceňují pohodu, která by měla jídlo provázet. Samozřejmě nejde o pohodu navozenou přemírou piva nebo jiného alkoholu, ale spíše o schopnost lidí se jídlu a případným spolustolovníkům skutečně věnovat, nestresovat se trápením, že mnoho naléhavých úkolů se dosud nepodařilo splnit, nevyvolávat zbytečné spory a další konflikty a jídlo pokud možno chválit a přijímat je s chutí.
Za zdravé bych proto nepovažoval, když někdo jí jen to, co mu právě nabízí reklama na internetu, a případný „zázračný a život prodlužující“ jogurt konzumuje s nechutí a ve stresu, např. v běhu na ujíždějící tramvaj. Rovněž může být ošidné, pokud se např. kuřák snaží „zdravou“ stravou „vykompenzovat“ svůj zlozvyk, i když se dá připustit, že snahu o zdravou a vyváženou stravu lze jen vítat.
Jak se v době expertíz různých názorově protichůdných výživových odborníků mohou lidé vyznat v tom, které potraviny podporují zdraví a které mu škodí?
Kvalita potravin se poměrně dobře kontroluje a nedomnívám se, že se prodávají vyloženě škodlivé potraviny. Varoval bych snad jen před nahnilou zeleninou prodávanou ve slevě některými špatnými prodejci.
Ve svém důsledku je škodlivá nadměrná a jednostranná strava, nedostatek zeleniny a ovoce. Správně se připomíná, že dětem škodí nadměrná konzumace sladkostí a ochucených limonád. Jde ovšem o to, aby děti nebyly násilím nuceny k tomu, co jim vyloženě nechutná. Určitě dětem neprospěje, když jim někdo znechutí vše, co by pro ně mohlo být zdravé. Je zřejmé, že nejde jen o kalorie a „éčka“, ale i o dobrou a uvážlivou výchovu v rodině a ve škole. Významnou roli hraje i kultura, tradice, příklad ostatních členů rodiny a všeobecná situace v konkrétní společnosti.
Prodej potravin je samozřejmě podmíněn tržním mechanismem a komplikovanou marketingovou strategií zúčastněných firem. Lidé by tedy neměli být pasivními zákazníky, ale svou volbou by měli přimět prodejce, aby prodávali čerstvé potraviny a aby na potravinách byly informace o jejich složení a trvanlivosti.
Všeobecně se doporučuje tzv. středomořská dieta, která je poměrně jednoduchá a obsahuje mnoho zeleniny. Nezbývá ovšem než připustit, že při svízelné ekonomické situaci se lidé mnohdy uchylují k jednostranné stravě, např. k tradičním a relativně laciným knedlíkům s různými omáčkami. Nedostatek potřebných složek výživy může přispívat k většímu pocitu hladu a posléze i k obezitě.
Snad každý se během života dostane do ekonomicky svízelné situace. Jde ovšem o to, aby takový stav netrval příliš dlouho. Proto je dobré žít ve společnosti, v níž je respektována hodnota sounáležitosti a která dovede pomoci těm, kteří to potřebují.
Z uvedeného vyplývá, že pro zdravou výživu je důležitá schopnost lidí o sebe dbát, správně se rozhodovat a ochota podílet se na svém zdravotním osudu. A tak se znovu dostávám k významu výchovy, vzdělání, svébytnosti a samostatnosti. Děti je žádoucí vhodně usměrňovat. Dospělí lidé by měli mít představu o tom, co je správné, a měli by mít možnost se podle toho chovat.
Pohyb je pro zdraví lidí důležitý. Ale není nezbytné platit za osobního trenéra ve fitcentru a kupovat drahé horské kolo. Průměrná cena prodaných kol v ČR je údajně 25 000 Kč. Přínosem pro zdraví je chůze. Když se starověkého slavného lékaře Hippokrata ptali, ke kterému lékaři chodí on, odpověděl: „Mám dva lékaře, pravou a levou nohu.“
Pro zdraví je užitečné, když se někdo chová slušně a má možnost žít ve slušné společnosti. Nemusí to být nákladné, ale může to být spojeno s určitou námahou.
Lze doporučit základní preventivní prohlídky u praktického a zubního lékaře. Samy o sobě zdraví sice nezajistí, ale umožní objevit některé nemoci v časnějším, a tedy i lépe léčitelném stadiu.
Kdybyste měl srovnat zdravotní situaci v zemích západní a severní Evropy a v ČR, v čem vidíte zásadní odlišnosti?
Je nesnadné odpovědět jednoduše a jednoznačně, protože různí lidé mají odlišné zkušenosti a názory. Ale kdybych měl uvést to, co považuji za hlavní, pak je to něco, co je těžké pojmenovat. Je to jakási samozřejmá vychovanost, dospělost, svébytnost, ochota pomoci a slušnost. Dalo by se jednoduše říct – civilizovanost.
Proto mi vadí, když některé chronické neinfekční nemoci jsou někdy v médiích označovány jako civilizační nemoci. My tu skutečnou civilizaci i civilizovanost velmi potřebujeme. K těm nemocem povětšině dochází v důsledku velmi necivilizovaného chování, jako je kouření, nadměrná konzumace alkoholu a potravy, lenivý styl života, zbytečný stres vznikající v důsledku závisti, chtivosti, uplatňování neodůvodněné dominance, ne-li agrese apod. Máme před sebou dlouhý vývoj. Čekají nás změny, doufejme, že povedou k lepšímu. Nepůjde to snadno, ale naše děti, popřípadě vnoučata by tu naději mohly mít. Je to na nás. Lidé jsou tou nejdůležitější determinantou zdraví.
Potřebné změny nemohou zajistit ani samotní politici, ani zdravotníci. Zdravotní gramotnost se týká všech lidí, závisí na jejich pochopení hodnoty zdraví, na jejich vzdělání, dobré vůli i na ochotě něco udělat pro společnou věc, která je užitečná a která má smysl.
Jak už to však bývá, nejtěžší nebude navrhnout a realizovat jednotlivá konkrétní opatření, ale trvale změnit myšlení lidí, posílit jejich tvůrčí schopnosti, samostatnost, svébytnost i důstojnost a přesvědčit je, že na nich a na jejich zdraví skutečně záleží.
Jak moc je podle vás důležité, aby sociální pracovnice a pracovníci věnovali svoji pozornost i zdravému životnímu stylu lidí na okraji společnosti?
Zdravý životní styl lze jen teoretický dělit na jednotlivé složky. Ve skutečnosti se jedná o nedělitelný a vnitřně provázaný pojem, který do značné míry souvisí se sociální situací, hodnotovým systémem a s aspiracemi jednotlivých osob i skupin. Není ovšem sporu o tom, že zdravý životní styl není luxus.
Jistě bychom si každý dovedl představit, že budeme žít zdravěji a v lepších podmínkách, než které nám osud přisoudil. Asi by to bylo jen zbožné přání, pokud bychom jako cíl sociální práce stanovili dosažení ideálu zdravého života. Jde spíše o uvážlivou a na stávajících podmínkách závislou pomoc těm, kteří to potřebují a nedovedou svou obtížnou situaci v potřebném rozsahu řešit vlastními silami. Samozřejmě se nejedná jen o výživu a bydlení, jakkoli je to důležité, ale o všechny základní životní podmínky, které by usnadnily překonat zdánlivě bezvýchodné nesnáze a umožnily by alespoň do určité míry uspokojující lidský život.
Bylo mnohokrát doloženo, že pokud matky vychovávají své děti v krajně svízelných podmínkách, ve stresu, v pocitu bezvýchodnosti a zloby, pak tím děti vystavují jak zdravotním, tak i sociálním rizikům. Štěstím ostatně není ani bohatá rodina, která sice dětem dokáže poskytnout skvělou výživu, ale děti postrádají zájem, čas a lásku rodičů.
Nepochybuji o tom, že sociální pracovníci a pracovnice při své těžké a obětavé práci doceňují význam zdravého stylu života. Vždyť je to důležitým posláním jejich práce. Někdy mohou mít sice dojem, že jejich práce je marná, že se nesetkávají s pochopením a že po vyřešení jednoho problému se objeví mnoho dalších. Čím je situace v rodině horší, tím je práce dobře odborně připravených sociálních pracovnic a pracovníků nejen náročnější, ale i důležitější, a v některých případech naprosto nezbytná.
Zdravý životní styl nelze redukovat na biopotraviny, fit centrum, bazén, horská kola, vitamíny apod. Zdravý životní styl je důstojná cesta životem, která rodičům umožňuje zvládat náročné životní problémy a dětem přináší sebedůvěru, slibné příležitosti a naději ve zdravou budoucnost.
Děkuji Vám za rozhovor.
Roman Baláž