Tento příspěvek se věnuje stému výročí založení profesní organizace sdružující sociální pracovníky Československa a posléze České republiky, téměř od samostatného vzniku oboru sociální práce na našem území. Sociální práce je společenskovědní obor, který má své těžiště v jeho praktické aplikaci. Přes všechny diskuze a různé kritické pohledy se jedná o nezastupitelný a významný nástroj sociální politiky státu a projev občanské odpovědnosti za dění ve společnosti. Sociální práce má značné spektrum činností v různých oblastech společenského života. Slovy klasika Oldřicha Matouška (2001) je sociální práce obor, který se neustále formuje, dohání měnící se společnost, kde se objevují nové problémy i jejich význam. Sociální práce nemůže být proto oborem s jednoznačným obsahem – v tom je její výzva.
Pro tyto a další aspekty jsou kladeny na odborníky – sociální pracovníky/ce nemalé nároky jak po stránce vzdělanostní, tak osobnostních kvalit. Sociální pracovník/ce nese plnou zodpovědnost za svoji činnost a k tomu, aby mohl/a podávat kvalitní výkon, potřebuje mít pevnou sounáležitost se svým pracovním týmem a zároveň se širší komunitou odborníků dané profese. Toho si byly vědomy i zakladatelky profesního sdružení sociálních pracovnic (jmenovitě viz níže) nabízející odborné zázemí a prostor pro sdílení. S respektem a úctou si jmenujme alespoň pět významných žen profesní společnosti sociálních pracovníků, které nezpochybnitelně ovlivnily sociální práci směrem k jejímu vývoji a rozvoji. Byla to Anna Procházková-Kefurtová, Irena Krausová, Luisa Fischerová, dále Ing. Věra Novotná a v současné době JUDr. Věra Novotná.
Společnost sociálních pracovníků České republiky je od roku 1990 pokračovatelkou tradic budování profesní komunity. Historický vývoj profesního sdružování československé a české sociální práce a zároveň i profesního sdružování velice pečlivě a na vysoké úrovni zpracovávají historici z oboru sociální práce (Pavla Kodymová Ph.D., doc. Petr Brnula, a další) a v neposlední řadě i interní odbornice Společnosti sociálních pracovníků České republiky (dále SSP ČR) Marie Scheibová.
Zaměřme se nyní na současný vývoj a trendy. Význam profesního sdružování prožívá od devadesátých let svoje znovuzrození, rozvoj a v posledních letech i stagnaci. SSP ČR obnovila svoji nuceně pozastavenou činnost v roce 1990. V době, kdy obor sociální práce získával první studijní program na Katedře sociální práce Filozofické fakulty Karlovy Univerzity, a začala příprava zákona o regulované profesi, nabízela Společnost sociálních pracovníků ČR další rozměr profesního zázemí. Pořádala každoroční odborné konference celonárodního charakteru, pracovní dny, jednání s resortním ministerstvem, vydávala časopis a zprostředkovávala důležité informace pro výkon sociální práce. V roce 2006 zpracovala Etický kodex sociálních pracovníků, který byl Ministerstvem práce a sociálních věcí ČR (MPSV ČR) uznán jako obecně platná etická norma pro výkon sociální práce v České republice. Vedení Společnosti si uvědomovalo význam jedné z nejdůležitějších potřeb sociálního pracovníka, a sice prostor pro široké pole sdílení a čerpání důležitých informací pro samotný výkon sociální práce a zároveň pro prohlubování odborné zdatnosti. Společenská prestiž oboru se v posledních letech zvyšuje, a to především postupnou informační kampaní (např. v rámci projektu Profíci I. a II. realizovaného MPSV ČR) a rovněž i vysokými požadavky na odbornou způsobilost. Přesto odpovídající respekt profese, stejně tak jako finanční ohodnocení odborníků, není na odpovídající úrovni, kterou sociální práce pro společnost plní. Profesní sdružování není prostor pro „pofoukání bolístky“ z pocitu nedocenění nebo dokonce frustrace, ale naopak jeho cílem je přinášet vize, motivovat nejenom členy, ale všechny sociální pracovníky/ce vykonávající odborné činnosti na vysoké úrovni. V 90. letech byla SSP ČR nositelem informací, které získávala převážně přímo od MPSV ČR, v současné době se díky internetu mohou sociální pracovníci/ce dostat k informacím stejně rychle nebo i dříve než výkonný výbor organizace. Nicméně vedení odborných diskuzí nad metodickými, etickými a administrativními tématy je stále nenahraditelné, neboť nabízí sdílené a modifikované osobní zkušenosti z praxe. SSP ČR se rovněž snaží prostřednictvím internetu a odborných článků dát rámec potřebám sociálních pracovníků v praxi a na základě analýzy potřeb vytvářet vzdělávací moduly. Přesto je v posledních letech patrný pokles zájmu o profesní sdružování, respektive se projevuje pasivní přístup k aktivitám nad rámec klientské práce. Tohoto trendu si je výkonná složka SSP ČR vědoma a hledá způsoby, jak vzbudit zájem a aktivitu ze strany svých členů. Jedním ze způsobů jsou odborné konference nebo pracovní dny, které přímo reagují na aktuální potřeby z praxe – například krizová intervence v době mimořádné situace, aplikace legislativy v oblasti sociálně-právní ochrany dítěte, spolupráce s psychiatrickou péči a další. SSP ČR nabízí akreditované vzdělávání a v roce 2020 uzavřela s Evangelickou teologickou fakultou UK Memorandum o spolupráci.
Nezbytné naplňování potřeby profesního sdružování se projevilo na vzniku dalších profesních organizací. Asociace zdravotních sester, která sdružuje rovněž zdravotně-sociální pracovníky, Komora sociálních pracovníků z. s., Profesní svaz sociálních pracovníků v sociálních službách, Asociace poskytovatelů sociálních služeb ČR a příbuzných asociací, jako je Rada pro rozvoj sociální práce nebo Asociace vzdělavatelů v sociální práci. Tento výčet organizací má přes různé záměry a specifika jeden společný cíl, tím je obor sociální práce a profese sociálního pracovníka. Především v procesu příprav a pokusů o schválení profesního zákona sociálních pracovníků (pozn. autora článku: jehož uvedení do praxe je dočasně odloženo) a vzniku profesní komory sociálních pracovníků se ukázalo, že hlavním cílem pro všechny jmenované organizace včetně Společnosti sociálních pracovníků je rozvoj sociální práce. Odborný diskurz vyústil ve společnou komunikaci všech zúčastněných a ukázal, že profesní zákon sociálních pracovníků je pro další rozvoj oboru nepostradatelný. Zástupci těchto organizací předpokládají, že identifikace se samostatným zákonem (doposud je sociální práce definována pouze v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) může zpřehlednit právní ukotvení profese a její snadnější identifikaci. V neposlední řadě by mohl vznik samosprávné profesní komory vyřešit absenci takzvaného politicky nezávislého lídra v oboru, který se může vyjadřovat ve sporných kauzách, jež jsou často zavádějícím způsobem medializovány. Metodická a profesní podpora zákonem definovanou organizací (myšleno profesní komorou) tak může přispět k upevnění pozice sociálního pracovníka a rovněž i respektu oboru sociální práce. Schopnost spolupracovat v zájmu rozvoje profese prokázali zástupci z výše zmíněných organizací v souvislosti s pověřením ředitele odboru sociálních služeb, sociální práce a sociálního bydlení MPSV ČR, pana Mgr. Davida Pospíšila. Expertní tým měl za úkol vypracovat podklady pro vznik komory sociálních pracovníků v rámci připravovaného profesního zákona. Spolupráce i přes odložení schválení této legislativní normy spojila profesní organizace ve společném úsilí prosazovat zájmy profese sociální práce.
Význam sociální práce taktéž již několik let vyzdvihují odborný časopis Sociální práce | Sociálna práca, akademický časopis vydávaný KSP FF UK – Fórum sociální práce, dále i v letošním roce ukončený Projekt PROSO – Profesionalizace sociální práce, jehož realizátoři byli doc. Oldřich Matoušek, doc. Tatiana Matulayová a doc. Pavel Navrátil. Prestiž oboru v posledních letech zvyšují rovněž významné instituce jako je samostatné postgraduální doktorandské studium v oboru sociální práce, které zajišťuje Karlova univerzita, Masarykova univerzita a Ostravské univerzita nebo každoroční slavnostní oceňování úspěšných sociálních pracovníků cenou „Gratias“ od MPSV ČR.
Společnost sociálních pracovníků České republiky je součástí vývoje sociální práce v České republice. Primárním objektem jejího zájmu je sociální pracovník. Sté výročí přináší svědectví o potřebě profese sociálního pracovníka vytvářet profesní komunitu a to je cílem a zároveň vizí do budoucna všech profesních organizací. SSP ČR má své uplatnění a smysl pouze tehdy, pokud sleduje a naplňuje cíle profese sociální práce. Je připravená i nadále spolupracovat se všemi subjekty, které jsou zapojeny do podpory a rozvoje. Její praktické uplatnění je přímo podmíněné úzkou součinností s dalšími aktéry, kteří jsou zainteresováni do podpory a rozvoje profese. Transparentní prověrkou tohoto tvrzení bude příprava a realizace Mezinárodní konference sociálních pracovníků v roce 2023 v Praze pořádané IFSW (International Federation of Social Workers / Mezinárodní federace sociálních pracovníků), na které se budou podílet výše zmíněné profesní organizace. Velké a zjevné věci se dějí především díky skromným lidem, kteří často zůstávají skryti před zraky veřejnosti. Proto závěr tohoto příspěvku budiž oceněním a poděkováním jedné z nich, a to dlouholeté a nepostradatelné tajemnici Společnosti sociálních pracovníků České republiky, paní Ing. Růženě Kulhánkové.
Pavel Pěnkava,
Společnost sociálních pracovníků ČR
Použité zdroje:
MATOUŠEK, O. a kol. 2001. Základy sociální práce. Praha: Portál.
