Vážení čtenáři,
dostáváte do rukou poslední číslo našeho časopisu ročníku 2014, jehož stěžejním tématem je pojem sociální spravedlnost. Tento pojem se vyskytuje v definicích i teoretických konceptech sociální práce jako jeden z jejích cílů, pilířů, principů či základních hodnot. V anotaci jsme uváděli podněty formou otázek: Jak porozumět pojmu sociální spravedlnost v různých diskurzech? Jak mu rozumět v kontextu sociální práce a politiky? Jaký je vztah pojmu nezištnosti a sociální spravedlnosti? Jaká je role pomáhajících organizací, případně církví v sociální spravedlnosti? Jaká je konkrétní praxe v České republice v této oblasti? Domníváme se, že uvedený pojem je často používán, méně promýšlen, upřesňován a interpretován, takže ve své různorodosti se může nakonec stát pouhou frází či extremistickým heslem.
Příspěvky k tématu sociální spravedlnosti se sešly, ale víceméně z jednoho okruhu autorů, kteří vycházejí z křesťansky založené etiky a jsou sdruženi v pracovní skupině SO ČBK, která se věnuje sociálním otázkám, a tedy i sociální spravedlnosti. V tomto smyslu patří uvedené skupině poděkování. Součástí anoncování tématu byla i určitá zvědavost, jak je dané téma pojednáváno v jiných myšlenkových východiscích, a současně jsme počítali s možností zárodku diskuse o věci. Ač se tak nakonec v předkládaném čísle neděje, mohou uvedené texty k diskusi či doplnění podnítit, anebo ukazovat na skutečnost, že sociální spravedlnost je tematizována převážně právě v daném okruhu.
Téma tradičně otevírá anketa, podařilo se nám získat odpovědi reprezentující mnohovrstevnatost pojmu; odpovědi z oblasti praktické sociální práce, politologie, justice a akademické etiky. Komentář Daniela Hůleho se věnuje sociální nespravedlnosti, která pochází z reprodukce vzdělanosti, resp. nevzdělanosti, a autor tento jev ukazuje na fenoménu zvláštních škol. Rozhovor se soudkyní Ústavního soudu Kateřinou Šimáčkovou přibližuje téma především z hlediska sociálního zákonodárství. rubrice „Inspirace pro praxi“ se tématu věnuje reflexe Luďka Rychetníka, který reflektuje současné porozumění pojmu sociální spravedlnosti. Text vychází především z křesťanské sociální nauky, dotýká se jevů v současné společnosti, které sociální spravedlnost prakticky ohrožují. Rubrika dále obsahuje inspirativní text Vladislavy Vondrové, který sice není explicitně vztažen k tématu, zabývá se otázkou, koho můžeme považovat za „experta“. Když autorka uvádí příklady, kdy k určitým tématům jsou experty ti, kteří bývají prvoplánově označováni za „klienty“, pak se také dotýká určité roviny sociální spravedlnosti. Další články rubriky opět s ústředním tématem přímo nesouvisejí; přinášejí profily dvou konkrétních organizací – společnost přátel dětí dětských domovů a rodinného poradenství. Na posledně jmenované téma navazuje expertiza Adama Křístka v rubrice „Fakta, legislativa, dokumenty“, všímající si patnáctého jubilea zákona o sociálně-právní ochraně dětí – včetně jeho novelizačního vývoje i dosavadních nedostatků.
Vlastnímu tématu se pak věnuje přímo série článků v rubrice „Studie, výzkumy, analýzy“, kterou otevírá Jakub Jinek, zkoumající význam slova „sociální“ v daném sousloví „sociální spravedlnost“. Všímá si významů daných různým politologickým kontextem. Následuje text mohučského profesora antropologie Gerharda Kruipa, který se rovněž věnuje významu ústředního pojmu tohoto čísla – tentokrát především v kontextu katolické sociální nauky s důsledky pro koncepci sociálního státu; pojem sociální spravedlnosti pak rozlišuje ve čtyřech různých stupních. Následná studie Lubomíra Mlčocha o nezištnosti v sociální politice vychází z důležitého spojení ekonomie, sociální politiky, psychologie a filozofie. Uvádí hlubší pohled na pojmy důležité pro sociální práci – sponzoring, dobrovolnictví; vztah hodnoty výdělku a altruismu či nezištnosti v sociálních službách. Článek Jindřicha Šrajera vychází z geneze pojmu sociální spravedlnost, kterou vidí v křesťanské sociální etice. Snaží se formulovat význam pojmu pro sociální práci a sociální politiku, přičemž mu jde o potřebnost stálé aktualizace významu tohoto pojmu. Posledním autorem, který se explicitně věnuje tématu čísla, je Roman Míčka. Sociální spravedlnost pojednává opět z pohledu křesťanské sociální nauky, avšak tentokrát v souvislosti s dalším pojmem, který považují definice sociální práce za klíčový a principiální – totiž s pojmem lidských práv. V rubrice uvádíme ještě článek Heleny Machulové, která se snaží spojit teorii s praxí a odbornost s lidskostí ve studii, kde pojednává dva přístupy – reflektivní praxi a etiku ctností v praxi sociální práce. Ukazuje, že oba přístupy mohou vést k rozvoji odbornosti i lidskosti sociálního pracovníka. Rubrika „Studentské práce“ přináší článek M. Pajmové a M. Elichové, který se přímo k tématu nevztahuje a zabývá se osobností, vzděláváním a kompetencemi sociálních pracovníků, vychází při tom z dílčích výsledků projektu Grantové agentury Jihočeské univerzity. Texty v čísle tedy svým způsobem odpovídají na otázky uvedené v anotaci, nebo se těchto otázek dotýkají a vzájemně se doplňují. V tomto smyslu se nám podařilo náš cíl naplnit. Jistě nepřinášejí odpovědi jediné – což formulace otázek ani nepředpokládala; představují však odpovědi možné, k jiným odpovědím inspirující. Předkládané číslo je tedy příspěvkem k promýšlení jednoho z často užívaných pojmů v oblasti sociální práce.
Alois Křišťan,
editor čísla
