6/2024 – Sociální práce v kontextu zdraví a nemoci

On:
In: Ediční plán

Číslo vychází 31. 12. 2024.

Anotace

Sociální práce v kontextu zdraví a nemoci

Poslední čísla SP/SP věnovaná pandemii COVID 19 a duševnímu zdraví dokazují, že téma propojení sociální práce se zdravím a nemocí je vysoce aktuální (zaměřili jsme se na něj v samostatném tematickém čísle 3/2020)a určitě se k ní budeme vracet i v budoucnosti. Podle Mezinárodní federace sociální práce je „zdraví otázkou základních lidských práv a sociální spravedlnosti a zavazuje sociální práci uplatňovat tyto principy v politice, vzdělávání, výzkumu a praxi“. Zdraví a nemoc jsou vnímány jako sociální zkušenosti ovlivňující identitu lidí, vztahy a příležitosti. Sociální pracovníci a sociální pracovnice v rámci celého kontinua zdravotní péče pomáhají zlepšovat kvalitu života všech lidí prostřednictvím interakcí s jednotlivci, rodinami, komunitami. Intervenují ve prospěch klientů/klientek během celého jejich životního cyklu, od narození (rizikoví novorozenci) až po poslední fázi života (senioři). Působí v různých prostředích a přebírají množství úkolů při navrhování, poskytování a hodnocení péče. V rámci multidisciplinární spolupráce usnadňují propojení mezi organizačními systémy (zdravotnictví, školství, sociální služby, třetí sektor apod.) a profesemi s cílem zlepšit zdravotní péči pro jednotlivce i populaci.

Zároveň spolupracují s organizacemi, národními i globálními strukturami při prosazování politik, které snižují zdravotní rozdíly a zlepšují přístup ke zdravotní péči, zejména pro zranitelné skupiny obyvatelstva. Pomáhají řešit bio-psychosociální problémy klientů/klientek, které ovlivňují jejich celkovou životní spokojenost v konkrétním sociálním, ekonomickém, politickém a environmentálním kontextu.

Za posledních sto let se sociální práce operující na poli zdravotní péče etablovala jako jedno z klíčových odvětví této profese. Navzdory zlepšující se zdravotní péči a úspěchům medicíny 21. století je postavení sociální práce v této oblasti nezastupitelné. Právě naopak, zkušenosti s pandemií nám ukazují, že integrovaná péče, jejíž je sociální práce imanentní součástí, by měla být modelem budoucnosti.

Na druhé straně jsou si sociální pracovníci/pracovnice vědomi narůstajícího tlaku na redukci nákladů a snahy o zkrácení hospitalizací a snaží se, aby co nejefektivněji zajistili služby v rámci komunit. V souvislosti s tím narůstá i potřeba intervencí sociální práce ve vztahu k neformálním pečujícím zejména v rodinách.

Propojená spolupráce sociálních a zdravotnických pracovníků/pracovnic je v mnoha ohledech žádoucí a nezastupitelná. V praxi však nezřídka naráží na resortní uzavřenost a kompetenční bariéry (legislativa, financování). V důsledku toho řada potřebných propadá síty sociální ochrany či následné zdravotní péče nebo je jim příslušná péče, pomoc, podpora poskytována se závažnými a komplikujícími prodlevami.

V roce 2024 uběhne 20 let od legislativního ukotvení regulované profese „zdravotně-sociální pracovník“ (ZSP) v České republice s dvojí resortní gescí, a to jak v rámci zákona č. 96/2004 Sb., o nelékařských zdravotnických povoláních (Ministerstvo zdravotnictví ČR), tak zákona č. 106/2008 Sb., o sociálních službách (Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR). Zdravotně-sociální pracovníci/pracovnice se uplatňují zejména (nikoli však výlučně) ve zdravotnických zařízeních, hospicích apod. Průběžně se rozvíjí i vysokoškolské vzdělávání v oblasti zdravotně-sociální péče. Staví na reflexivní praxi ekologicko-sociálního modelu zdraví s důrazem na sociální determinanty zdraví a holistický přístup k řešení důsledků nemocí či zdravotního oslabení pro jednotlivce, rodiny, skupiny i komunity. Vysokoškolské vzdělávání zdravotně-sociálních pracovníků/pracovnic se v ČR realizuje v bakalářských programech zdravotně-sociální péče s vysokým podílem výuky odborné praxe (1000 a více hodin povinné praxe.)

Jedním z příkladů praxe sociální práce v kontextu zdraví a nemoci je rozsáhlý národní projekt budování Center duševního zdraví v rámci probíhající reformy péče o duševní zdraví v ČR (od roku 2013), v nichž jsou uplatňovány principy úzké multidisciplinární spolupráce zdravotnických a sociálních pracovníků/pracovnic. Dalším příkladem je rozvíjející se síť Center provázení (od roku 2015), která působí při nemocnicích a nabízí podporu rodinám dětských pacientů při léčebné i paliativní péči (děti se vzácným onemocněním, s těžkým zdravotním postižením, narozené předčasně nebo či s nízkou nebo extrémně nízkou porodní hmotností). Sociální práce v kontextu zdraví a nemoci je rovněž etablována ve školských poradenských zařízeních v rámci týmových intervencí speciálně-pedagogických center pro děti se zdravotním postižením a se zdravotním znevýhodněním.

Bohužel na Slovensku je situace v porovnání s Českou republikou neradostná. Slovenská komora sociálních pracovníků a asistentů sociální práce se zatím neúspěšně snaží o zařazení sociálních pracovníků a pracovnic mezi zdravotnické pracovníky, aby mohli svou pozici zastávat jako rovnocenní členové/členky multidisciplinárních pracovních týmů.

Téma sociální práce v kontextu zdraví a nemoci je velmi pestré a otevírá široké možnosti zajímavých příspěvků – budeme rádi, podělíte-li se s námi o ně. Uvítáme akademické statě i zkušenosti z praxe (nejen) k otázkám:

• Jak se mění sociální práce v kontextu péče o zdraví pod vlivem politických, ekonomických a sociálních změn?

• Jak sociální pracovníci a sociální pracovnice reflektují různorodé determinanty zdraví/nemoci v rámci svých intervencí?

• Jakým výzvám čelí v současnosti sociální pracovníci a sociální pracovnice ve zdravotnictví, speciálním školství a v sociální práci s lidmi se zdravotním znevýhodněním?

• Je tématu zdraví a nemoci věnována odpovídající pozornost ve vzdělávání (budoucích) sociálních pracovníků/pracovnic?

Těšíme se na vaše příspěvky.

Miriam Slaná, Lenka Krhutová,
editorky čísla

Podobné články: