byrokracie

V předloženém článku se snažíme upozornit na skutečné důvody často kritizovaného neosobního a neprofesionálního chování státních úředníků / sociálních pracovníků v průběhu jejich jednání s konkrétními uživateli služeb. Tvrdíme, že příčiny těchto jednání bychom měli hledat v náročnosti pracovního prostředí, ve kterém pracují, jakož i v komplexnosti, nejednoznačnosti a mnohdy i konfliktnosti vnějšího institucionálního prostředí zaměstnávajících organizací, které ovlivňují jejich rozhodování. Naším cílem je pokud možno co nejkomplexněji vystihnout povahu moderních státních organizací v oblasti sociální politiky a práce, jakož i vysvětlit postavení a roli sociálních pracovníků v průběhu samotného procesu poskytování služeb. V této souvislosti využíváme k vymezení státních organizací konceptu byrokracie a jeho kritiky a identifikujeme veškeré klíčové aktéry, kteří jakkoli ovlivňují proces implementace a výsledné realizace sociálních služeb. Největší důraz klademe právě na liniové (sociální) pracovníky, u kterých byl empiricky prokázán mimořádný vliv na výslednou podobu realizované politiky. Tyto aktéry vymezujeme pomocí konceptu street-level byrokracie a rozlišujeme odlišné způsoby jejich chování na základě toho, jak moc jsou ovlivněny principy byrokracie, profesionalismu, byroprofesionalismu anebo manažerismu.Zobrazit text

Již dlouhá léta volají čeští odborníci a zainteresované subjekty po reformě systému náhradní výchovné péče. Největší vlna kritiky se snáší na ústavní formy péče. Zatím však proběhlo jen několik dílčích (byť důležitých) úprav, jež by nabízely žádoucí alternativy. V českých ústavech tak i nadále zůstává na dvacet tisíc dětí. Vzhledem k rizikům, která s sebou ústavní péče nese, je nezbytné, aby byla těmto dětem věnována péče respektující jejich specifické individuální potřeby. Přístup pracovníka ke klientům má, kromě jeho osobnostních a kvalifikačních předpokladů, podle odborníků výrazný vliv na výsledek a kvalitu poskytovaných služeb. Je možné jej ale také chápat jako specifický rys kultury organizace. Předkládaný text, jenž shrnuje poznatky z případové studie k mé závěrečné bakalářské práci na katedře SPSP, FSS MU Brno, se proto zaměřuje na kulturu poskytování péče ve vybraném zdravotnickém zařízení pro děti do tří let. Soustřeďuje se především na okolnosti či faktory, které v rámci kultury vybrané organizace ovlivňují uplatnění individuálního přístupu ke klientům.Zobrazit text

Požadavek inovativnosti sociální práce je v ní samotné imanentně přítomen. Nelze od sebe přesněji oddělit inovační zdroje vycházející z její sebereflexe a vnitřního vývoje od rámců, do kterých ji začleňuje společnost. Mezi těmito dvěma hierarchicky odlišnými fenomény může docházet k napětí, zvláště pak v časech „silných“ společenských procesů a situací. Stať reflektuje
sociální práci především jako nezbytnou instituci moderní společnosti, kde výpověď o ní je zároveň výpovědí o celé společnosti a jejím sociálním systému. Prostřednictvím zvolených ukazatelů předkládá imaginaci čerpající z reality (sociální práce coby morfostatická instituce) a společenského pohybu (sociální práce jako morfogenetická instituce). V různé míře zastoupení analyzuje její institucionalizaci, informační kapitál a symbolismus, rozporuplnou
profesiografii a identitu profese, vztahové (lidský příběh) a výkonové pojetí v přístupech sociální práce, přítomnost byrokracie a projevy nastupující adhokracie, propojování výzkumu s praxí, její připravenost reagovat na započaté společenské reformy, zvládání depistáží spojených s „pocity obtěžování“ v důsledku subjektivních i objektivních interpretací osobami strádajícími deprivací materiální (ve spojitosti s psychosociální deprivací), posuny v kvalifikaci profesionálů, artikulaci pohledů vpřed. Metodologická opora: obsahová analýza 80 autointerpretací pracovních náplní sociálních pracovníků-praktiků, analogie k výzkumným sdělením a literatuře, imaginace v pojetí metody zakotvené teorie.Zobrazit text