deinstitucionalizace

Příspěvek se zabývá problematikou rezidenčních služeb pro osoby s postižením2. V reflexi prací Goffmana (1961) uvádíme základní hodnotová východiska deinstitucionalizace. Shrnujeme vybrané výstupy z analýzy pobytových služeb v 28 evropských zemích, na které se autor podílel. Nabízíme retrospektivní pohled na proces deinstitucionalizace v evropském kontextu a předkládáme doporučení vyplývající z analýzy procesu einstitucionalizace v Anglii, Německu a v Itálii.Zobrazit text

Průběh změnového procesu, zejména pokud se jedná o tak komplexní a výraznou změnu, jako je transformace ústavního, pobytového, velkokapacitního zařízení sociálních služeb na poskytovatele realizujícího služby v malých jednotkách v komunitě, je ovlivňován řadou faktorů. Z manažerského hlediska patří k nejvýznamnějším tři následující: kdo představu, vizi změny přináší nebo požaduje (kdo ji iniciuje), kdo je jejím lídrem (kdo ji vede a umožňuje tak druhým vědomě, dobrovolně a se zaujetím ji následovat) a jak ji prosazuje (jak šíří svoji vizi mezi relevantní aktéry). Ve změnovém procesu je tak kladen důraz nejen na roli manažera, který změnu řídí, ale i na roli lídra, který druhé při změně vede. V tomto kontextu jsou představeny výstupy výzkumného šetření provedeného v uvedených oblastech u tří poskytovatelů pobytových sociálních služeb, kteří se nacházejí v různých fázích transformačního procesu. Zobrazit text

Během komunismu byli lidé s diagnózou mentální retardace včetně těch s autismem posíláni do velkých ústavů. Pět rodin s dětmi a mladými lidmi s autismem se podělilo o své příběhy a zkušenosti s institucionalizací v minulosti a deinstitucionalizací po roce 1989. Rozhovory s matkami těchto rodin a jejich následná narativní analýza vedly k interpretaci osobních výpovědí a vzpomínek, které zachytily boje i úspěchy v oblastech jako udělení diagnózy, státní pomoc a podpora pro rodiny s postiženými dětmi v době komunismu, život v ústavu, výchova dítěte doma, zachycení institucí v médiích, deinstitucionalizace či alternativy k ústavům velkého měřítka. Teoretické zakotvení poskytla teorie struktur a agency, která ukazuje, jak držitelé moci často konstruují a omezují agency, v této studii agency dětí s postižením, ale i jejich rodin, skrze nálepkování a předpokládání neschopnosti a závislosti. Nahlížením za zdi ústavů sociální péče v narativech matek jsem identifikovala podobnosti s totálními azyly, jak je popsal Goffman (1963) před zhruba 50 lety. Avšak ani současná zařízení a podporovaná bydlení nejsou ideální. I ta vykazují charakteristiky ústavnosti a daly by se nazvat mikro-institucemi. Cílem tohoto článku není kritizovat velké ústavy pro lidi se zdravotním postižením, ale kriticky se zaměřit na výhody a nevýhody bývalých, ale i současných zařízení.Zobrazit text

Ve stati shrnujeme dílčí výsledky pilotní kvantitativní analýzy procesu deinstitucionalizace ve vybraných zařízeních pobytových sociálních služeb zapojených do projektu Podpora transformace sociálních služeb v průběhu let 2010, 2011 a 2012. Zabýváme se východisky procesu deinstitucionalizace, metodickým postupem analýzy a zaměřujeme se na její výsledky u vybraných indikátorů. Indikátory analýzy stanovil zadavatel se záměrem zmapovat vývoj procesu deinstitucionalizace. Výsledky analýzy naznačují stále patrnější trend poskytovatelů pobytových sociálních služeb pro osoby s postižením rozšiřovat nabídku „neústavních“ služeb, jejichž prostřednictvím se mohou zapojovat do aktivit běžného života. Indikátor vzdělávání poukázal na rostoucí podporu poskytovatelů pobytových služeb při vzdělávání uživatelů, a to jak v úrovni základního vzdělávání, tak i v rovině sekundárního vzdělávání, přičemž základní vzdělávání probíhá stále uvnitř ústavu. U služeb obecně nacházíme mírně rostoucí tendence zaměstnávání uživatelů mimo zařízení. Co se týče kvality bydlení z hlediska například poměru počtu uživatelů na sociální zařízení, nelze zjištěný stav považovat za uspokojivý.Zobrazit text