sociální inkluze

According to the United Nations Refugee Agency, nearly half of the thirty four million people registered as refugees are children. In 2011, 2657 separated and/or unaccompanied children arrived in Sweden, which was the highest number ever registered in the country. This research has been developed in order to understand and acknowledge the care provided to separated and/or unaccompanied children in Sweden using the perspectives and experiences of professionals working with this field, with a special focus in the Västra Götaland region.For this purpose a qualitative research strategy has been followed using the methods of documentary analysis and semi-structured interviews of 25 professionals. From the findings of this research an effort has been made to highlight: the impact of national and international instruments on the ‘best interest of the child’, implementation of the children’s rights and participation in decision-making; professional experiences and challenges within this field and the identification of the differences between care provided in foster and residential care. ‘Resettlement’, ‘integration’, ‘social inclusion’ and ‘reunification’ are important concepts, which have also been discussed during the interviews and have been analysed by professionals according to their own perspectives of ties of kinship, resettlement and social inclusion/exclusion.Zobrazit text

V předkládaném příspěvku2 se autorka zabývá institucionalizací, ke které postupem času dochází
u osob žijících v tzv. totálních institucích, které jsou dlouhodobě izolované od běžného každodenního života ostatních členů společnosti. Typologii totálních institucí ve svém konceptu popsal americký sociolog kanadského původu Erving Goffman. V sociální oblasti autorka považuje za totální instituce ústavní pobytová zařízení, ke kterým řadí pobytová zařízení sociálních služeb, diagnostické ústavy, dětské domovy, psychiatrické léčebny, věznice apod. Právě v institucionalizaci spatřuje hlavní překážku sociální inkluze a potažmo efektivní sociální práce. Prevenci institucionalizace vidí
v podpoře terénních a ambulantních sociálních služeb a především v podpoře rodin a posilování přirozených sociálních vazeb a sítí.Zobrazit text

Dobrovolnictví můžeme považovat za aktivitu, která se v podmínkách naší společnosti začíná v posledních několika letech velmi úspěšně rozvíjet především v oblasti sociálních služeb – a nejenom tam. Současně je to ale také významný nástroj podpory vytváření inkluzivního prostředí, které je nezbytnou součástí občanské společnosti. Autor představuje souvislosti dobrovolnictví s ohledem právě na problematiku sociální inkluze – včetně příležitostí i případných rizik, která s sebou rozvoj těchto fenoménů aktuálně přináší.Zobrazit text