zármutek

V předloženém textu autorky otevírají otázku institucionalizace poradenství pro pozůstalé v ČR v kontextu postmoderní doby a dávají ji do souvislosti se sociální prácí. Truchlení je velmi individuální záležitostí, která však zasahuje člověka komplexním způsobem. Pozůstalí tedy potřebují ve své obtížné životní situaci nejen specializovanou, ale zároveň i komplexní pomoc, kterou nabízejí z pomáhajících profesí primárně sociální pracovníci. Profese poradce pro pozůstalé se však v České republice konstituuje bez zjevné komunikace se sociální prací, i když právě sociální práce díky svému komplexnímu zaměření disponuje značným potenciálem pomoci lidem v obtížné životní situaci související se smrtí jejich blízkých. Autorky se táží po důvodech tohoto stavu. Při hledání odpovědí na nastolenou otázku nejdříve krátce charakterizují institucionalizaci v moderní a postmoderní době v souvislosti s různými pojetími profesionalizace, dále seznamují s procesem institucionalizace obou oborů a v závěru se zaměřují na možné důvody absence návaznosti mezi oběma obory činnosti s ohledem na proces institucionalizace.Zobrazit text

Autorka v předkládaném textu pojednává o roli rituálů v procesu truchlení. V rámci přehledové studie definuje „rituál“ a z něj vycházející pojem „přechodový rituál“, ve kterém v souladu s odkazem Arnolda Van Gennepa (1909) rozlišuje zvláštní kategorie samostatných a na sebe navazujících fází. Ty vyjadřují odloučení, pomezí a sloučení, přičemž jejich význam je stále tentýž – umožňují jedinci přejít od jedné životní situace k jiné. Tím přispívají k naplnění důležitých životních funkcí. Průběh jednotlivých fází autorka dokládá na příkladu pohřebních rituálů, které byly popsány v polovině 19. století ve Vizovicích.Zobrazit text

Pomoc a podporu pozůstalým může poskytnout prakticky kdokoliv, poradenství pro pozůstalé ale vyžaduje víc – poradce musí splňovat určité nároky. Aby mohl poradce pro pozůstalé vykonávat svoji roli kompetentně, měl by být k jejímu výkonu dobře teoreticky i prakticky připraven. V České republice doposud nejsou nastavena a státem autorizována jasná kritéria, co všechno musí kvalifikace poradce pro pozůstalé obsahovat. V zahraničí, kde je poradenství pro pozůstalé již plně etablované, existují školicí centra, specializované vzdělávací kursy pro poradce a nabízena je pochopitelně i supervize. Ale i v ČR se situace pomalu, ale jistě mění. Vláda České republiky se zavázala do roku 2012 zpracovat koncepci péče o truchlící a pozůstalé. Ministerstvo pro místní rozvoj začalo od roku 2008 ve spolupráci s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Ministerstvem vnitra ČR, Ministerstvem obrany ČR, odbornými autoritami a občanskými sdruženími vytvářet podmínky pro zvýšení kvality života pozůstalých (bod 7. I. vládního materiálu Kvalita života ve stáří). V souladu se zákonem č. 179/2006 Sb., o uznávání výsledků dalšího vzdělávání, jsou vytvářeny kvalifikační a hodnotící standardy dílčí kvalifikace Poradce pro pozůstalé a lze předpokládat, že poradenství pro pozůstalé se skutečně konstituuje jako integrální součást formalizované psychosociální péče.Zobrazit text