6/2017

Neformální péče a potřebnost jejího zmapování je v některých materiálech popisována tak objektivně, až se z nich vytrácí důvod, proč bychom se jí měli zabývat. Přitom je to téma aktuální již mnoho let a svojí naléhavostí oslovuje neustále. Myslím, že k mapování tohoto tématu mohou přispět i subjektivní pohledy, které toto téma jasně pojmenují. V létě tohoto roku jsem se stal, na pár dní, neformálním pečujícím. V nemocnici jsem se dozvěděl, že nemají co léčit a že nám vlastně nemají jak pomoci. Sestřičky mě během patnácti minut proškolily, jak dávat výživu do střeva, jak píchat injekce do břicha, jak měnit pytlíky s močí. Obdržel jsem baterii léků, tipy na masti aZobrazit text

Byla sobota a paní Graclíková jako každý týden o tom čase s přeplněnou nákupní taškou v každé ruce si to zamířila do nedaleké trafiky, aby si ještě koupila „periodikum svého syna“. Pak se posadila na lavičku autobusové zástavky a čekala na spoj, který ji odveze do kopců. Kousíček od lesa tam měla svou chalupu se záviděníhodnou skalkou a zahradou. „Na charitu bych nikdy nic nedala,“ nechala se slyšet při rozhovoru s řidičem autobusu – sedávala vždycky na sedadle hned u dveří. „Člověk nikdy neví, kde ty peníze skončí. To raděj nakrmím zvěř v lese a své čtyřnohé mazlíčky doma,“ dodala rázně a za souhlasného přikyvování řidiče vytáhla z tašky obrovskouZobrazit text

V myslích několika Brňanů, kteří se později stali zakládajícím členy Unie pečujících, se začal nápad založit organizaci hájící zájmy rodinných pečujících přímo z první linie, tedy pečujícími samotnými, rodit někdy na přelomu roků 2013 a 2014. Ukazovalo se totiž, že osamocený pečující, snažící se vyvolat zájem veřejných institucí o situaci dlouhodobě pečujících, nemá šanci něco změnit. Navzdory různým peripetiím a malé zkušenosti zakládajících členů s právními, organizačními, programovými, finančními okolnostmi zakládání takové organizace byla Unie pečujících zapsána do rejstříku spolků v červenci 2015. Stále však živě pokračují diskuse o jejím směřování, cílech, pilují se stanovy a postupně se rozšiřuje činnost Unie. To, co může být vnímáno jako určitý handicapZobrazit text

Většina z nás se setká během života se situací, kdy je nutné postarat se o člena rodiny. Nemoc či úraz způsobí, že člověk potřebuje pomoc nejbližších. Pokud taková situace trvá déle, dlouhé měsíce či roky, potřebuje i pečovatel pomoc, podporu, také on potřebuje péči svého okolí. Svět pečujících je zvláštní. Nežijí někde vyloučení v ústavu či nemocnici. Žijí vedle nás, jsou to naši sousedé, spolupracovníci, přátelé. Jistě i vy znáte v okolí někoho, kdo se stará o nemocnou maminku, manžela po úraze nebo o dítě se zdravotním postižením. Možná vás napadne: „To ji (jeho) obdivuju, já bych to nedokázal(a).“ Ano, pečování o blízkého člověka je náročné. Fyzicky,Zobrazit text

Když se do rodiny narodí zdravé miminko, je to dar a radost, z níž se těší všichni zainteresovaní. Sdílení péče o tohoto malého tvora je ve většině případů poctou a příbuzenstvo se předhání v tom, kdo na něj udělá povedenější cukrblik a komu bude patřit jeho první úsměv. Přesto je péče o novorozeně náročná a hlavní pečující osoba – většinou maminka – může prožívat pocity vyčerpání a mnohdy i jakéhosi vyloučení a vytržení z předchozího života. Ocitá se v nové sociální roli. Ale není v tom sama – naštěstí. Má mnoho možností, kde a s kým se podělit o slasti i strasti mateřství. Jistě, ne vždy jsou věci takto ideální, aleZobrazit text

Ve filmu Šohei Imamury Balada o Narajamě se vypráví o zvyku ubasute, který panuje v blíže neurčené japonské vesnici. Její obyvatelé odnáší lidi, kteří dovršili sedmdesát let svého života, na blízkou horu Narajama, aby v místech, kde leží kosti předků, vyčkali na smrt. Musí přece uvolnit místo mladším a nebýt na obtíž. V 18. století vyslovil anglický ekonom Thomas R. Malthus pozoruhodný vědecký názor, že je třeba chránit lidstvo proti přemnožení v důsledku prodlužování lidského života. Nebude dostatek zdrojů a bude ohrožena kvalita života. Jinak řečeno, churavé a draze umírající stáří je nežádoucí. Naštěstí má současná česká společnost naprosto odlišné názory na dlouhověkost. Potvrdil to i osmiletý výzkum týmuZobrazit text

Formu ani obsahovou strukturu psychologických znaleckých posudků zákon neurčuje. Znalec má přesně, jasně a jednoznačně odpovědět na jemu položené otázky. Musí zdůvodnit, proč odpověděl tak, nebo onak.[1] Bez kontrolního vyšetření zkoumané osoby se lze vyjádřit k vhodnosti použitých metod při práci znalce, ke způsobu prezentace výsledků, k interpretaci toho, co je z výsledků v textu uvedeno. Tj. k metodologii vyšetření včetně přiměřenosti odpovědí na otázky zadavatele. Posouzení vychází z konstatování: „Znalecký posudek je nutno hodnotit stejně pečlivě jako každý jiný důkaz. Ani on a priori nepožívá větší důkazní síly a musí být podrobován všestranné prověrce, nejen právní korektnosti, ale i věcné správnosti. Hodnotit je třebaZobrazit text

Předkládaný článek nabízí souhrn potřeb rodin se seniorem závislým na péči rodiny (případně jiné osoby) a pohled sociálního pracovníka na překážky a bariéry rozvoje neformální péče. Článek se opírá o výstupy materiálů, které byly zpracovány pro tvorbu strategických dokumentů města Blansko, a o informace z monitoringů, které byly provedeny u rodin pečujících o svého blízkého. Poukazuje na význam role neformálních pečovatelů – rodinných příslušníků a asistentů sociální péče v systému sociální a zdravotní péče v ČR a provázanost těchto rolí v kontextu výkonu činností sociální práce. Dále poukazuje na potřeby posílení spolupráce a zvýšení kompetencí veřejné správy a dalších organizací, které pečují o nesoběstačné seniory vZobrazit text

Díky Evropskému sociálnímu fondu ČR a Operačnímu programu Zaměstnanost pomáhá Anulika, z. s., pečujícím, vážně nemocným a umírajícím lidem zvládat fyzicky i psychicky mimořádně náročné životní období. V rámci projektu „Podpora neformální péče o umírající a nevyléčitelně nemocné“ doprovázíme desítky klientů a rodin, přičemž se jedná o poměrně širokou škálu onemocnění a poúrazových stavů. Snažíme se také podporovat rodiny s dětmi se svalovými atrofiemi a dystrofiemi formou víkendových pobytů a svépomocných skupin. Velký dík v tomto směru patří také Moravskoslezskému kraji a nadačnímu fondu AVAST. Působíme většinou přímo v domácnostech pečujících. Klienty kontaktujeme v rámci spolupracujících organizací a na odděleních Vítkovické nemocnice, kde máme díky uzavřené smlouvě možnostZobrazit text

Pro každé dítě a jeho zdravý vývoj je nesmírně důležité, aby vyrůstalo ve fungující rodině, která mu poskytne bezpečí a pocit jistoty. V takovém prostředí se může rozvíjet a stát se zdravou a sebevědomou bytostí. Zdaleka ne každé dítě však v takové rodině vyrůstá. Mnoho dětí žije pouze s jedním z rodičů nebo ho vychovávají prarodiče či pěstouni. Některé rodiny se také vlivem nepříznivých podmínek dostávají do těžkých životních situací, kdy nejsou schopny uspokojit ani základní potřeby svých dětí. Nemohou jim zaplatit školné ve školce, obědy ani kroužky. Život rodiny se také často zkomplikuje narozením postiženého dítěte. Péče o takové dítě je velmi psychicky i fyzicky náročná. Ve většiněZobrazit text