Online články (Page 73)

Náplní práce sociálního pracovníka pracujícího s odsouzenými ve výkonu trestu odnětí svobody je zejména sociální práce, která je zaměřena na plynulý přechod odsouzeného do řádného občanského života. Sociální pracovník se podílí na vytváření koncepce zacházení s odsouzenými, zpracovává sociální posouzení, spolupracuje s příslušnými orgány sociálního zabezpečení, poskytuje sociálně-právní poradenství, provádí výchovnou a poradenskou činnost pro odsouzené, udržuje přímé pracovní kontakty s orgány státní správy, církvemi, charitativními a zájmovými občanskými sdruženími v místě věznice, ale také v místě trvalého pobytu odsouzeného, navazuje potřebné kontakty s blízkými osobami odsouzených, podílí se na řešení sociálních problémů. Sociální pracovník je s odsouzenými po celou dobu jejich výkonu trestu Vedle individuálníhoZobrazit text

Humanitární pracovníci ze šesti českých neziskových organizací si připomněli Světový humanitární den vyhlášený OSN na 19. srpna. Ve světle varovných informací z roku 2013 o dramatickém nárůstu počtu bezpečnostních incidentů, jejichž oběťmi jsou i humanitární pracovníci, hovořili o vlastních zkušenostech z aktuálních krizových oblastí, jako je Jižní Súdán, Sýrie nebo Ukrajina. Počet zabitých, unesených a zraněných humanitárních pracovníků vystoupal v roce 2013 na 460. Oproti roku 2012 tak stoupl o 183 lidí a za posledních deset let se počet téměř zčtyřnásobil. Podle statistik Aid Worker Security Database stouply zejména útoky s použitím výbušnin, fyzického napadení a únosy humanitárních pracovníků. Více než polovina incidentů se přitomZobrazit text

Úvodem je nutné předeslat, že předlužování není předmětem zájmu státu posledních let či desetiletí, dokonce ani staletí. Postupy upravující situaci, kdy osoba není schopna plnit své závazky, nalezneme již v dobách antiky v římském Zákonu dvanácti desek či řeckých Solónových reformách. Potíže plynoucí z nadměrného zadlužování byly, jsou a nepochybně budou. Mění se pouze jejich příčiny, následky a možnosti řešení. I v dnešní době se proto stát jevem předlužování zabývá a hledá způsoby, jak mu v lepším případě předejít, v tom horším jej odstraňovat. Je totiž jednou z příčin sociálního vyloučení (Špidla, 2006). V oblasti primární prevence je u nás v současnosti kladen důraz na posilování finanční gramotnosti. V roce 2010 vydalo Ministerstvo financí ČRZobrazit text

Patří1 k četným paradoxům konceptu sociální exkluze, že o vyloučení ze společnosti se hovoří v téže době, kdy je obraz společnosti coby integrovaného celku nahrazován představou rozchodu jednotlivců se systémem. Jednotlivci se stále méně považují za sociálně determinované a stále více nárokují práva na individuální volby, jež prý rovněž nejsou sociálně nijak vázány. Diskurz sociálního vyloučení tak paradoxně podporuje představu pevně integrované společnosti v době, kdy už taková není. Odtud iluzornost navrhovaného řešení v podobě integrace. Jak integrovat do společnosti, která se očividně dezintegruje a ve které je právě dezintegrace vydávána za projev větší svobody jejích členů? Z tohoto pohledu padají mezi sociálně vyloučené ti, kdo nejsou (na rozdíl od dobřeZobrazit text

Již nějakou dobu si kladu otázku, proč sociální pracovnice a pracovníci tak málo veřejně vystupují a neobhajují práva svých klientů, jak by měli podle poslání sociální práce. Z vymezení sociální práce, které je uvedeno v Mezinárodním etickém kodexu, vyplývá, že cílem sociální práce je přispívat k sociální spravedlnosti a ochraně lidských práv. Praktickou realizaci takového cíle vnímám jako snahu obhajovat zájmy klientů sociální práce před jejich sociálním prostředím – především před zadavateli, politiky a veřejností. Může to znamenat vystupování v médiích, kde sociální pracovnice a pracovníci obhajují potřeby a zájmy svých klientů a přínosy sociální práce pro společnost, nebo obhajobu sociální práce a potřeb klientů přímo před zadavateli, politikyZobrazit text

Konec devatenáctého století byl významně ovlivněn událostmi osmačtyřicátého roku. Po zkušenostech s potlačením snah českých reformátorů se lidé uzavírali do mikrosvěta rodin a docházelo k útlumu občanských aktivit. Českou zemi a její veřejný prostor ovládl mrtvolný klid. František Palacký v jednom ze svých dopisů vystihl ducha doby přesně: „Kdo chceš nyní šťasten být, hledej štěstí svého v domácnosti.“1 Adresátem Palackého dopisu byl významný český politik, právník a spisovatel František Ladislav Rieger, který se dva roky poté stal manželem Palackého dcery Marie.2 Na pohled neduživá, štíhlá žena uměla několik jazyků, hudbě a hře na klavír se učila od Bedřicha Smetany a malování od Amálie Mánesové. Marie Riegerová-Palacká (dále jen MarieZobrazit text

Téma dobrovoľníctva v tomto kalendárnom roku rezonuje v mnohých dokumentoch sociálno-politických inštitúcií Slovenska. Je to prirodzené, keďže je rok podpory dobrovoľníctva a je tiež dobré, že rôzne organizácie prispievajú k jeho rozvoju (práve opak by bol alarmujúcim stavom). A tak aj expertná skupina NEP v rámci projektu INTERLINKS vytvorená v kontexte 7. rámcového projektu pri Inštitúte pre výskum práce a rodiny MPSVaR SR reaguje na túto výzvu a prispieva pohľadom o stave dobrovoľníctva v dlhodobej starostlivosti o starších ľudí. Vo vzťahu k starším ľuďom môže ísť o kontext zabezpečenia a trvalo udržateľného financovania služieb ich dlhodobej starostlivosti, či o chápanie dobrovoľníctva skôr ako súčasti konceptu kvality služieb. Rôznia sa aj názory na to, čo intenzifikuje potrebu venovať sa dobrovoľníctvuZobrazit text

Čtyřhodinovou cestu z Prahy do Ostravy, dvouhodinový rozhovor s ředitelem a předsedou občanského sdružení Vzájemné soužití a cestu zpět mohou mnozí chápat jako poměrně zatěžující a únavnou součást pracovního života člena redakce tohoto časopisu. Skutečnost je ale jiná. Setkání a rozhovor s člověkem, který vás při vstupu do místnosti zaplaví svou bezmeznou energií, je zážitkem nikoli unavujícím. Spolu s kolegyní usedáme v pracovně Sri Kumara Vishwanathana a začínáme rozhovor o jeho cestě od fyziky k sociální práci, o situaci na Šluknovsku a o komunitní sociální práci v Ostravě.   Narodil jste se v Indii, studoval v Moskvě. Co se stalo, že jste se usadil v České republice a začal tu pracovat? V době pádu železné oponyZobrazit text

Sri Kumar Vishwanathan se narodil 15. listopadu 1963 ve městě Quilon ve státě Kérala v Indii. Je vystudovaný fyzik. Od roku 1997 v České republice se věnuje romské menšině a usiluje o zlepšení jejího soužití s majoritní společností. Je předsedou občanského sdružení Vzájemné soužití. Žije v Ostravě. Narodil se v Indii, studoval v Moskvě, Londýně i v USA. Původním povoláním fyzik, dnes aktivista, pedagog a sociální pracovník Sri Kumar Vishwanathan, se soustavně věnuje lidskoprávním a sociálním otázkám v Česku. Když se Kumar Vishwanathan jako student Přírodovědecké fakulty Univerzity Patrika Lumumby v Moskvě seznámil s českou studentkou na stáži, jistě netušil, že o čtyři roky později – v roce 1990Zobrazit text

Když to velmi zjednoduším, tak smyslem každodenních činností pracovníků oddělení sociálně-právní ochrany dětí na úrovni obce s rozšířenou působností je ochrana dětí, které mohou být jakýmkoliv způsobem ohroženy na zdravém vývoji, ať je toho příčinou cokoliv. „Předmětem našeho zájmu jsou děti ve věku do osmnácti let,“ říká Iva Bartošová, vedoucí oddělení sociálně-právní ochrany dětí při sociálním odboru pardubického magistrátu (OSPOD). „Pracujeme s celou rodinou, rodiče dětí nemůžeme vynechat. Pokud se rodina rozpadá, tak pracujeme i s širší rodinou, jako jsou další příbuzní ohrožených dětí.“ Pracovníci oddělení řeší tři agendy: náhradní rodinou péči (NRP), výchovné problémy dětí a kolizní opatrovnictví. Náhradní rodinná péče je rozsáhlou oblastí činností, kdy pracovniceZobrazit text