Úvod
Sociální práce na obci vyžaduje mimo jiné úzkou spolupráci s institucemi jako jsou úřady práce, zdravotnická zařízení, soudy a komunitní organizace. Všechny instituce, zdravotnická zařízení nebo neziskové organizace představují aktéry, kteří by měli být zahrnuti do procesu koordinace péče. Tato spolupráce a koordinace je klíčová pro zajištění komplexní pomoci občanům, kteří mohou ve svých životech čelit více problémům najednou a mít obtíže je zvládnout vlastními silami, například sociálnímu vyloučení, nezaměstnanosti, obtížnému zvládání sebepéče nebo zdravotním obtížím. Pro zajištění úspěšné a včasné pomoci těmto občanům je potřeba rozvíjet a podporovat spolupráci s jednotlivými aktéry, kteří tuto pomoc dokáží občanům vhodným způsobem zajistit. Dopředu s nimi domluvit a nastavit způsob spolupráce a někdy se i společně proškolit v oblasti nastavení efektivního koordinovaného přístupu. Je potřeba vyzvednout fakt, že kvalitní případová sociální práce je pozitivním efektem dobře nastavené koordinace v obci, a k dobře nastavené koordinaci lze dojít například vhodným využitím metody case managementu. Důležitým podporovatelem fungující spolupráce bývá sociální pracovník na úřadě obce.
Příležitost zvaná case management
Kořeny case managementu vychází ze systému psychiatrické péče v USA v první polovině dvacátého století. Case management (dále jen CM) lze přeložit jako „případové vedení“ nebo „vedení případu“. V České republice (dále jen ČR) si case management našel postupně své uplatnění také. Stále je však potřeba vytvářet a ovlivňovat podmínky pro aplikaci case managementu do systému sociální ochrany na všech úrovních, a to nejlépe prostřednictvím koordinovaného přístupu. Tímto ovlivňováním podmínek a vhodným využitím metody case managementu v praxi se v ČR od roku 2023 například zabývá projekt Podpora implementace koordinovaného přístupu v systému poskytování sociální ochrany v ČR realizovaný Ministerstvem práce a sociálních věcí.
Postupně v čase a různě ve světě vzniklo hned několik přístupů v case managementu, z nichž je v ČR nejčastěji využíván Intenzivní case management, kde každý klient má svého case managera. Z pohledu sociálního pracovníka vůči počtu klientů je dle zahraničních studií ideálním stavem poměr 1:6. V České republice se zatím objevuje poměr 1:8 – 1:10, někde však bývá ještě vyšší.
Za zmínku stojí i Brokerský model, který se ale v ČR téměř nevyskytuje. V jisté míře na tento model navazuje práce pracovníka komunitního plánování na obci, jehož úkolem je mapovat služby na území obce, spolupracovat s místní komunitou a navrhovat vytvoření nových služeb, které na daném území chybí. Úkolem case managera neboli brokera dle výše zmíněného modelu je koordinovat služby v daném regionu. Broker přitom pracuje zejména na administrativních činnostech, nikoli v přímé péči (Haasová, 2008). Pro potřeby koordinace péče by tento model mohl být přínosný a v budoucnosti zajímavý pro zvýšení efektivity koordinovaného přístupu v sociální péči.
V oblasti deinstitucionalizace psychiatrické péče se dále v minulosti rozvinul i víceoborový model CM, kdy je skrze klíčového pracovníka z řad profesionálů zajišťováno, aby služby byly klientům poskytovány konsistentně. Jedná se o kooperativní model, kdy ostatní profesionálové spolupracují s klíčovým pracovníkem nebo mu referují o stavu klienta. Klíčový pracovník, který pochází z multioborového týmu, koordinuje komplexní zajištění potřeb klienta (Hubíková, 2018). Tenhle model v určité modifikaci může představovat paralelu k práci koordinačního pracovníka/ pracovníka podpory na obci.
Case manager a mezioborová spolupráce v obcích
Sociální pracovníci na obcích jsou do určité míry case manageři jednotlivých případů. Je ale třeba zdůraznit, že metoda case managementu není vhodná pro řešení každého případu. Dle Stuchlíka (2001) se role case managera může lišit v různých modelech péče, kdy case manager funguje jako koordinátor práce týmu, terapeut, poradce, sociální pracovník, zprostředkovatel nebo obhájce hájící zájmy klienta.
Sociální pracovník obce má legislativně ukotven úkol koordinovat činnosti sociální práce a zajistit, aby jednotlivé služby byly provázány a odpovídaly specifickým potřebám klientů. Vždy pracuje se silnými stránkami klienta a může poskytovat i některé typy služeb, jako například nácvik sociálních dovedností či odborné poradenství. Jeho největším přínosem však není suplovat jiné odborníky, ale vhodně je propojovat v péči o klienta. Je také třeba poznamenat, že sociální pracovníci obecního úřadu s rozšířenou působností, vyjma těch, kteří řeší problematiku ohrožených dětí a pracují v oblasti sociálně právní ochrany dětí (dále jen OSPOD), nemají vymezenou cílovou skupinu. Dle Hubíkové (2019) se jedná o sociální práci nízkoprahovou, tzn. snadno dostupnou všem lidem, kteří se ocitli v nepříznivé sociální situaci. Na obecních úřadech se setkávají s různými typy klientů – klienty, kteří pobírají sociální dávky, klienty, kteří nepobírají žádné dávky, jsou finančně zajištěni, ale dostali se do složité životní situace, klienty, kteří jsou vedeni na úřadě práce jako uchazeči o zaměstnání, staršími lidmi ve finanční nouzi, komorbidními klienty s psychiatrickými diagnózami nebo klienty v dluhové
a bytové nouzi.
V rámci fungování koordinovaného přístupu by měli spolupracovat nejen poskytovatelé pomoci, ale
i odbory obce společně a koordinovaně. Na stanoveném cíli spolupráce pracují pracovníci více profesí s tím, že všichni participují na dosažení stanoveného cíle. Nejprve při nastavování spolupráce účastí v diskusích a vyjasnění rolí, kompetencí a podobě spolupráce. Dále při práci se samotným klientem. Výhodou mezioborové spolupráce je fakt, že plán péče je vytvářen v rámci diskuse všech odborníků. Ve zkratce tak jednotliví odborníci zůstávají zakotvení ve svých profesích, ale společně se věnují dosažení cíle, což představuje samotnou péči o klienta. Dle Druckera (2008) je multidisciplinární péče příležitost, jak posoudit klienta/pacienta z více úhlů pohledu. V rámci péče tak mají možnost vyjádřit se k problému klienta/pacienta jednotliví odborníci. Propojení výstupů všech odborníků je pro řešení případu klienta/pacienta benefitem.
Naopak špatné nastavení mezioborové spolupráce může přinášet i určité nevýhody, jako je třeba nevhodný výběr profesí v týmu, nevhodné nastavení fungování týmu, nedostatek vodítek pro společnou práci, konflikty mezi členy týmu nebo i problémy v odborném jazyku jednotlivých odborníků (KAPPA-HELP, 2020). Hanušová a Hellebrandová (2006) uvádí, že v mnohých případech dochází k poškozování klientů právě z důvodu toho, že pracovníci jednotlivých oborů a institucí spolu nespolupracují.
Mezi problematické aspekty patří i situace, kdy se nedaří aktéry přizvat ke konstruktivnímu jednání
a probrat možnosti spolupráce (sociální služby, zdravotnická zařízení, školské zařízení, úřady), nevyjasněnost rolí nebo kompetencí v procesu koordinace nebo také nemožnost poskytnout klientům všechny potřebné podpůrné služby (sociální, zdravotní) z důvodu jejich neexistence nebo nedostatečné kapacity na daném území. Riziková je i neznalost možností služeb a nízké povědomí
o daných organizacích na území, nedostatečný kontakt s organizacemi na území, nedostatek financí nebo i duplicita či rivalita při poskytování péče. V některých případech mohou být rizikovými aktéry
i občané – jednotlivci, třeba v případě řešení bytové situace se může jednat o majitele bytu, který odmítá spolupracovat.
V případě, kdy spolupráce aktérů na území obcí nefunguje ideálně a ve prospěch občanů, je vždy v zájmu sociálních pracovníků obcí, aby vyhledávali nefunkční momenty spolupráce, diskutovali znovu s různými aktéry své cíle, očekávání i možnosti různých stran nebo jejich potřeby. Zároveň sem patří i apel na poskytovatele a další odborníky, na něž se takový sociální pracovník obrátí, neboť funkční spolupráce může pomoci i jim.
Výše jsme zmínili projekt Ministerstva práce a sociálních věcí, který svým nastavením ovlivňuje podmínky pro fungování koordinace v ČR a podporuje nejen kvalitu a rozvoj spolupráce na úrovni obcí s rozšířenou působností, ale také nabízí osvětu v tématu koordinace sociální ochrany a zavádění koordinovaného přístupu.
Takovou konkrétní činností je například pořádání vlastních vzdělávacích akcí, kde seznamuje nejen odbornou veřejnost s rozsahem, obsahem a přínosy koordinovaného přístupu v praxi poskytování sociální ochrany.
V současné době může zájemcům z řad pracovníků obcí, poskytovatelů sociálních i zdravotních služeb, úřadů práce nebo krajských úřadů nabídnout dvoudenní akreditovaná školení na téma síťování služeb a rozvoj spolupráce aktérů. Školení jsou zájemcům poskytována zdarma
a probíhají od listopadu 2024 do května 2025 na různých místech ČR. Registrace jsou již spuštěny.
Pokud máte zájem o více informací o nabízených školeních, dozvíte se o nich na stránkách projektu – Akreditované dvoudenní školení – Buďme profi! – Buďme profi! Dále o aktuálních termínech pravidelně informuje na Facebooku Buďme profi | Facebook
V případě, že by Vás některá z akcí projektu zaujala, budeme se s Vámi těšit na viděnou.
Mgr. Ing. Milena Bošková
Odborný článek byl realizován z projektu – Koordinace sociální ochrany v praxi – reg. číslo: CZ.03.02.02/00/22_004/0001320 v rámci OPZ+
Použitá literatura
HAASOVÁ in JANOUŠKOVÁ, K., NEDĚLNÍKOVÁ, D.: Profesní dovednosti terénních sociálních pracovníků. Oborních studijních textů. 2008. [online] [cit. 2024-10-08]. Dostupné z: http://projekty.osu.cz/tsp/dokumenty/sbornik_tsp.pdf
HANUŠOVÁ, J., HELLEBRANDOVÁ, K. (2006). Interdisciplinární spolupráce. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, ISBN 80- 86991-79-2
HUBÍKOVÁ, Olga. Možnosti a podmínky uplatňování Case managementu v sociální práci na obecních úřadech zaměřené na klienty v životních situacích dlouhodobé péče. Online. Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, v.v.i. 2018. [online] [cit. 2024-10-08]. Dostupné z: https://www.mpsv.cz/documents/20142/756919/Projekt_VUPSV-S2-5_Hlavni_vystup.pdf
HUBÍKOVÁ, O. (2019). Péče o sebe u sociálních pracovníků jako součást odborného výkonu sociální práce. VÚPSV, v. v. i. ,Praha. Dostupné z: vz_466.pdf (vupsv.cz)
DRUCKER, P. F.: Efektivní vedoucí. Praha: Management Press, 2008, 208 s. ISBN 978- 80-7261-189-8.
STUCHLÍK, J.: Asertivní komunitní léčba a case management. 2001. [online] [cit. 2024-10-08]. Dostupné z: http://www.rpkk.cz/download/model-zdroje/011-asertivni-komunitni-lecba.pdf
ŠŤASTNÁ, M.: Metodika aplikace case managementu v Chrudimi formou interdisciplinární spolupráce formou interdisciplinární spolupráce. 2010. [online] [cit. 2024-10-08]. Dostupné z: http://www.chance.chrudim.cz/files/casemanagement/METODIKA_CM_CHRUDIM.pdf
KAPPA-HELP, Tým pracovníků. Metodika mezioborové spolupráce – pro vytvoření komplexní podpory matek s dětmi v Přerovském regionu. 2020. [online] [cit. 2024-10-08]. Dostupné z: https://www.nadacesirius.cz/soubory/metodiky/projekty/Metodika_mezioborov%C3%A9_spolupr%C3%A1ce_-_KAPPA-HELP-SIRIUS.pdf
