Obchodování s lidmi je závažným trestným činem, který se vyskytuje po celém světě, bez ohledu na úroveň života obyvatel či ekonomické a sociální podmínky života jednotlivých států. Lze ale předpokládat, že krize a konflikty zvyšují zranitelnost lidí vůči obchodu s lidmi, a to jak ve státě, kde ke konfliktu dochází, tak i v zemích, kam lidé před válkou prchají. Obchodníci s lidmi a náboráři často cílí na osoby, které se v důsledku konfliktu ocitly ve zranitelné sociální a ekonomické situaci (UNODC, 2018). Během prvních šesti měsíců války do České republiky uprchlo 500 000 Ukrajinců a Ukrajinek, což učinilo Českou republiku zemí s nejvyšším počtem ukrajinských uprchlíků na obyvatele. I po dvou letech od začátku konfliktu zůstává počet přesídlených osob z Ukrajiny v zemi velmi vysoký. Ačkoli statistiky uvádějí, že během celého válečného konfliktu nebyl v České republice potvrzen ani jeden případ obchodování s lidmi mezi ukrajinskými uprchlíky a uprchlicemi (MVČR, Odbor prevence kriminality, 2024), pozorujeme v terénu výrazný nárůst praktik a taktik zaměstnavatelů, které se pohybují na hranici pracovního vykořisťování a obchodu s lidmi. Pro lepší porozumění je nejprve třeba vyjasnit pojmy, o kterých budeme hovořit.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
