Děti a mladí lidé vyrůstající v ústavní péči, ale i ve vlastních rodinách zatížených chudobou, nízkou kvalitou bydlení a vzdělání, násilím ve vztazích a dalšími ohrožujícími vlivy, často nejsou vedeni k tomu, aby se ve svém životě zvládli samostatně rozhodovat, měli kontrolu nad svým životem a uměli dostatečně formulovat své potřeby (Brůžková, Nováková, 2020). Podpora participace této zranitelné skupiny v rozhodovacích procesech je proto velmi důležitá. Úmluva o právech dítěte (Sdělení č. 104/1991 Sb. In: MPSV ČR, 2016:5) obsahuje článek 12, který se vztahuje k respektu vůči názorům dítěte: „Státy, které jsou smluvní stranou Úmluvy, zabezpečují dítěti, které je schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.“ Jde tedy o základní princip systému ochrany práv dětí. Na posílení této oblasti se zaměřuje i Národní strategie ochrany práv dětí 2021–2029.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
