Sociální práce ve zdravotnictví s sebou nese nejen úlohu prostředníka mezi nemocným a světem mimo nemocnici, k jejím specifikům patří také znalost diagnóz a jejich odraz v sociální oblasti. Právě kombinace sociálních a zdravotních problémů je náročná na psychiku sociálního pracovníka – např. pokud jde o vážné, život ohrožující onemocnění. K tomu všemu přistupuje i náročnost komunikace, kdy se sociální pracovník musí umět přizpůsobit zdravotnímu stavu pacienta.
Kateřina Tichá je od června 2019 členkou konziliárního týmu paliativní péče (KTPP), který nabízí v olomoucké nemocnici specializovanou péči o pacienty s život ohrožujícím onemocněním. Co je úlohou sociálního pracovníka v nemocniční paliativní péči, jak se daří tento trend představovat spolupracovníkům i pacientům a jak obohacuje současnou péči v nemocnicích s námi Kateřina Tichá sdílí v následujícím rozhovoru.
Mohla byste nám na počátku krátce představit pojem nemocniční paliativní péče? Co přináší do českých a moravských nemocnic?
Pojem nemocniční paliativní péče je v našem českém prostředí poměrně mladý. Znamená poskytování specializované paliativní péče prostřednictvím multidisciplinárního týmu, který je zaměřený na pacienta trpícího závažným a život limitujícím onemocněním. Může se jednat o pacienty všech věkových kategorií, od úplně těch nejmenších dětí, přes osoby středního věku po seniory. Tato péče je u nás teprve ve svých začátcích, ale právě díky multiprofesionalitě nemocničních paliativních týmů se dokáže velice široce postarat o pacienta, ale také jeho rodinu a blízké sociální okolí. V rámci jednotlivých nemocnic pak mohou fungovat nejrůznější modely nemocniční paliativní péče, ať už se jedná o konziliární a podpůrné paliativní týmy, ambulance paliativní medicíny či známější lůžková paliativní oddělení.
Paliativní péči v nemocnici poskytuje multidisciplinární tým. Kdo jsou členové a jaké jsou jejich role?
V našem olomouckém nemocničním paliativním týmu máme opravdu široké zastoupení mnoha profesí. Náš tým je rozšířeného pojetí a řadíme do něj lékaře (máme i dětského lékaře), zdravotní sestry (máme i dětskou zdravotní sestru), psychologa, kaplana, klinického farmaceuta a sociálního pracovníka. Na naše pravidelná setkávání týmu dochází i spolupracující psychiatr a rehabilitační pracovník. Cílem nás všech je poskytnout pacientovi a jeho rodině komplexní a multidisciplinární péči, která se věnuje bio-psycho-soci-spirituální dimenzi života. Každý z nás pak ze své profese přistupuje k jednotlivým potřebám pacienta a na ty se snaží reagovat. Každý člen týmu v rámci své profese poskytuje potřebnou péči, podporu či informovanost. Někdy jen čas na sdílení, čas na rozhovor, ventilaci emocí, čas na smíření se s nezvratnou diagnózou nebo život ohrožující nemocí blízkého milovaného.
Jaká je role sociálního pracovníka v tomto týmu a jaká jsou její specifika?
Role sociálního pracovníka je být právě jedním z článků multidisciplinárního přístupu k pacientovi a jeho blízkým. Pracujeme týmově, takže takto přistupujeme i k jednotlivým případům. Prvotní kontakty jsou přes naše zdravotní sestřičky, které představují širokou nabídku našich služeb. V případě, že je třeba služeb sociálního pracovníka (což je ve většině případů), přicházíme do přímého kontaktu s hospitalizovaným pacientem a jeho rodinou. Velmi často se jedná o nasměrování dalších možností péče, seznámení s regionálními možnostmi následné zdravotní péče, zajišťujeme orientaci v systému státní sociální podpory, pomáháme s vyřízením různých druhů dávek, snažíme se zajistit podporu ať už finanční nebo materiálovou, kterou rodina při péči o nemocného bude potřebovat. Jsme velmi často v kontaktu i s dalšími poskytovateli pomoci, kteří ke stabilitě rodin mohou významně přispět, např. Dobrý anděl, Zlatá rybka, Nadační fond Malý Noe atd. Cílem je zajistit po sociální stránce klienta, ale také jeho rodinu. Často jsme také součástí využívaných „rodinných konferencí“, kde se právě řeší následná péče o terminálně nemocného a zajištění fungování jeho blízké rodiny. Standardy České společnosti paliativní medicíny (z roku 2013, s. 13) mezi sociální služby pro paliativní pacienty zahrnují: „…vyhodnocení psycho-sociální situace pacienta, plánování péče, účast na multiprofesních poradách, poradenství, administrativní spolupráci s úřady, správu finanční hotovosti a cenností pacientů v zařízeních paliativní péče, vzdělávání, podpůrnou péči o pacienta/pečující blízké, asistenci při přípravě pohřbů, podporu truchlícím rodinám, plánování propuštění, účast na výběru a školení dobrovolníků, supervizi.“
A nějaké speciální vzdělání? Dovednosti?
Pro práci v konziliárním paliativním týmu sociální pracovník nepotřebuje žádné speciální vzdělání. Je jistě velkou výhodou, pokud má zkušenosti s doprovázením nemocných či rodin nemocného, má třeba i sám vlastní zkušenosti z nemocničního prostředí, ale i týmové spolupráce, která je zde nezbytná. Jako důležité a velmi přínosné pro samotnou praxi bych viděla absolvování intenzivního vzdělávacího kurzu ELNEC [1], který je zaměřen právě na profese pracující s pacienty v konečné fázi života. Dále se nabízejí další kurzy rozšiřující komunikační schopnosti a techniky právě v oblasti péče o nevyléčitelně nemocné a jejich blízké. Pro mne osobně je velkou výhodou vzdělání v oblasti poradenství s pozůstalými.
Jak prakticky funguje spolupráce týmu napříč nemocnicí? Jak služby KTPP nabízíte oddělením, pacientům a rodinám?
Členové týmu KTPP jsou připraveni poskytnout své odborné služby napříč celou fakultní nemocnicí, to znamená pacientům, jejich rodinám, ale také samotným zaměstnancům nemocnice. V první fázi byli zaměstnanci osloveni interními komunikačními kanály a byly vydány informační letáky. Postupně pak členové týmu informovali jednotlivé kliniky osobně s nabídkou našich služeb a spolupráce. Obrátit se tedy na tým mohou samotní pacienti a jejich rodinní příslušníci, často se na nás obrací s prosbou o péči právě ošetřující lékaři a personál. První kontakt je zpravidla telefonický a následně probíhá vše osobními konzultacemi.
Co potřebujete od nemocnice, aby služby týmu mohly dobře fungovat?
Podporu nemocnice je možné vidět z několika úhlů pohledu. První je určitě podpora materiální, tedy minimální organizační zázemí, které je nutné pro dobré fungování týmu vytvořit. Myslím si však, že je dobré, aby myšlenka paliativní péče a celistvého přístupu k pacientovi nebyla záležitostí pouze jednoho „týmu“ nebo „oddělení“, ale aby se prolínala celou nemocnicí. Samozřejmě, že pokud je tato myšlenka podporována nejvyšším vedením nemocnice, má pak tým hodně práce usnadněné. Za mne osobně je tato možnost pro FN Olomouc prestižní, a tak by měla být i vnímána. Být jednou ze 7 nemocnic v celé ČR, která byla do tohoto projektu zařazená je výtečná možnost. Tím však samotná „propagační a implementační práce paliativní péče“ nekončí. Je třeba získat podporu pracovníků jednotlivých klinik, a to přes lékaře, sestry a další personál. Jen v případě, že se o vás ve vlastní nemocnici ví a ostatní jsou tomuto přístupu nakloněni, mohou týmy fungovat daleko efektivněji, smysluplněji a především ve správný čas. Tým se pak k potřebným pacientům dostává ve správný okamžik a může vhodně intervenovat.
Práce KTPP překračuje hranice nemocnice. S jakými návaznými službami spolupracujete?
Z lékařského pohledu jsou terminálně nemocní pacienti velice často symptomaticky nároční, takže nemohou zůstat bez návazné následné péče. Tito pacienti dnes bývají propouštěni do následných lůžkových zařízení, např. léčeben dlouhodobě nemocných, lůžkových hospiců nebo paliativních lůžek v nemocnicích. Rodina si však také může přát zůstat s nemocným doma. V tomto případě pak intenzivně spolupracujeme s návaznými domácími péčemi nebo domácími hospici. Nejde vždy jen o lékařské zajištění klienta, ale právě o komplexní zajištění fungování rodiny v takto náročné životní situaci. V takových případech pak právě pomáhá sociální pracovník, který je v této pomoci orientovaný a rodinu zajistí po sociální stránce.
Můžete nám popsat praktickou ukázku práce KTPP a roli sociálního pracovníka v tomto případě?
První kontakt směrem k sociálnímu pracovníkovi je zpravidla od zdravotní sestřičky KTPP, která zavolá, že máme v péči nového pacienta s diagnostikovaným závažným onemocněním, u kterého se plánuje ukončení léčby a rodina neví, co bude dál. Pak naplánujeme prvo-kontaktní schůzku, na které probereme stávající aktuální situaci, představy a očekávání rodiny a pacienta. Představíme všechny možnosti následné péče, ať se jedná o lůžkové možnosti nebo formy domácí péče. Pečující rodině se také nabízí odborné sociální poradenství, které jim pomůže při vyřizování nejrůznějších nároků ze státní sociální podpory, pomoc při vyřízení dlouhodobého ošetřovného, příspěvku na péči a dalších forem pomoci. Rodiny pak mají možnost sejít se s námi i opakovaně při vyřizování některých dlouhodobějších záležitostí. Mohou i operativně zavolat v případě, že si neví akutně s něčím rady. Snažíme se rodinu s pacientem zajistit především podle jejich přání a představ. S tímto cílem pak navrhujeme nejvhodnější formy pomoci a podpory.
Pilotní projekt MZČR, v jehož rámci KTPP v Olomouci funguje, ověřuje fungování konziliárních paliativních týmů v sedmi zařízeních v republice, vytváří pracovní postupy k implementaci programu paliativní péče v nemocnicích a vzdělávací program pro poskytovatele zdravotní péče v této oblasti. Co přináší spolupráce v této „rodině pionýrů“?
Osobně jsem nabídku vstupu do tohoto projektu chvíli zvažovala. Ale právě proto, že jsem člověk, který považuje práci v oblasti poskytování paliativní péče spíše za svoji vlastní čest, nemohla jsem nakonec ani na tento projekt říci ne. Navíc mám ráda nové výzvy a účast na zavádění nových přístupů k pacientům v nemocnici i jejich rodinám mě opravdu nadchla. Sama mám „ne jen ty dobré“ zkušenosti z nemocničního prostředí, a tak jsem chtěla také trošku přispět ke změně.
Spolupráce na nových věcech s sebou přináší hodně výzev a ne vždycky se všechny realizují hladce. Myslím, že u všech sedmi zařízení se najdou překážky, které se zdolávají hůře. Důležitý je pak v té chvíli právě již zmiňovaný multiprofesní tým odborníků paliativního týmu, jak jeho profesionalita, kreativita, se kterou obtíže řeší, tak odolnost proti nejrůznějším nepochopením a překážkám. Jak se mu daří právě myšlenku paliativní péče implementovat ve svém vlastním nemocničním prostředí, jak dokáže odborné lékařské veřejnosti vysvětlovat potřebnost včasné paliativní péče a její přínosy. Přínosy nejen pro samotného nemocného, jeho rodinu, ale také nakonec pro celý zdravotnický systém. Z celé dosavadní realizace tohoto projektu, který je realizovaný i ve FN Olomouc, zatím převažuje určitě pocit dobře odvedené práce, implementace funkčního modelu nemocniční paliativní péče, který lze dále rozvíjet. Učíme se navzájem od těch zkušenějších, kteří nemocniční paliativní péči poskytují déle, učíme se díky vzdělávacím aktivitám projektu. Jde také o neustálé přizpůsobování se změnám, např. práce v období pandemie, kdy musíme volit i jiné metody práce.
Je něco, co Vás při spolupráci na integraci nemocniční paliativní péče v nemocnici překvapilo? Mile nebo nemile…
Vždycky je hodně povzbuzující a nadějné nalézat kolem sebe další osoby, které pro myšlenku paliativní péče, v jakékoliv formě, hoří. Projekt nemocniční paliativní péče přináší příležitost pracovat s lidmi, kteří vidí kolem sebe nové možnosti, jak komplexně pomoci terminálně nemocným a jejich rodinám. A to je vždycky velice potěšující. Je ale jasné, že takové nadšení pro paliativní péči není zatím všeobecně vnímané. Jsou to právě ty překážky, někdy i nemilá nepochopení, se kterými se musíme vyrovnávat. Věřím však, že naší dobrou praxí a realizací kvalitní přímé péče a poradenství u pacientů bude pochopení a nadšení pro paliativu v naší zemi stále větší a stane se běžnou součástí uvažování o konci života.
V oblasti paliativní péče pracujete dlouhou dobu – jako ředitelka mobilního hospice Nejste sami i jako místopředsedkyně Fóra mobilních hospiců. Jak, z tohoto určitého „pohledu zvenčí“, doplňuje nemocniční paliativní péče služby lůžkových a terénních hospiců?
Mám velkou radost, že se daří realizovat projekt nemocniční paliativní péče, který z mého pohledu velmi dobře doplňuje stávající nabídku. Je třeba vidět, že lůžkové a domácí hospice jsou zařízeními následné péče, kam by se měli dostávat pacienti, kteří již zkušenost s paliativní péčí mají. My v terénu se však stále setkáváme v hojném počtu s tím, že pacienti přesně nevědí, že už u nich nazrál čas na symptomatickou paliativní péči, nevědí, že jejich nemoc spěje ke konci. Proto moc vítám zavádění paliativních týmů do nemocnic s velkou nadějí, že se potřebná paliativní péče a především multidisciplinární přístup k pacientovi a jeho rodině bude dostávat daleko dříve. V našich kruzích říkáme, že je třeba pacientům doručovat včasnou paliativní péči, která může být daleko efektivnější, dává pacientovi možnosti rozhodovat o svém životě a konci daleko dříve, než když už má pouze poslední síly. Dává mu čas o svém životě popřemýšlet, některé věci napravit nebo třeba jen včas říct „děkuji“ nebo „mám tě řád“. Jediné, co neumíme vrátit zpět, je čas, který včasná paliativní péče v nemocnicích může pacientovi i jeho blízkým darovat.
Nemocniční paliativní péče je v České republice, na rozdíl od zahraničí, poměrně novým trendem. Co si myslíte, že je v budoucnu potřeba pro její rozvoj a dostupnost pro všechny pacienty, kteří ji potřebují?
Jediný a účinný recept v této chvíli zatím asi neexistuje a já ho určitě neznám. Jako velmi důležité ale vnímám, že projekty na podporu paliativní péče, ať už té nemocniční nebo jiných forem, vznikají a úspěšně se realizují. Velkou roli hrají samotné nemocnice, které musí ve fungování týmu KTPP vidět smysluplnost, podporovat jejich vznik a fungování napříč celými nemocnicemi. Důležitou roli by také mohly sehrát zdravotní pojišťovny, kdy by se intervence KTPP dostaly do systému úhrady veřejného zdravotního pojištění. To by jistě bylo velkou podporou při rozvoji a dostupnosti nemocniční paliativní péče pro ty, kteří ji opravdu potřebují ve všech koutech naší země.
Věřím, že realizací kvalitní a profesionální paliativní péče nejrůznějších forem budeme společně kultivovat naše prostředí a časem se stane uvažování o konci našeho života běžnou součástí přemýšlení nás všech.
Jarmila Neumannová,
Nadační fond Umění provázet
O projektu
Cílem projektu MZČR „Podpora paliativní péče – zvýšení dostupnosti zdravotních služeb v oblasti paliativní péče v nemocnicích akutní a následné péče“ je vytvořit prostředí pro zvýšení dostupnosti paliativní péče v nemocnicích akutní, následné a dlouhodobé péče prostřednictvím vytvoření nového samostatného programu paliativní péče, nastavení a ověření metodik a Standardů. Projekt ověřuje model fungování konziliárních paliativních týmů v nemocnicích, které pomáhají primárnímu ošetřujícímu týmu řešit složitě ovlivnitelné obtíže pacientů a prosazuje kvalitní paliativní péči jako standardní a obecně dostupnou službu pro všechny pacienty, kteří ji v nemocnicích potřebují. Paliativní konziliární týmy zajišťují konzultace a intervence paliativních specialistů pro všechna oddělení nemocnice a v rámci pilotního projektu MZČR funguje celkem 7 týmů (v Olomouci, Jihlavě, Ústí nad Labem a 4 týmy v Praze).Více na www.paliativa.cz.
Zdroje
[1] ELNEC (End Of Life Nursing Education Consortium) je intenzivní vzdělávací kurz s mezinárodní licencí pro všeobecné sestry pracující s pacienty v konečné fázi života. Kurz vznikl v roce 2000 v USA, odkud se rozšířil i do České republiky.
