Případ s dobrým koncem
Paní Marie se přistěhovala do azylového domu (dále jen AD) s dcerou Celestýnou (8 let) z penzionu, kde bydlela se svým přítelem Jiřím, otcem dítěte. Rodina neměla finanční prostředky na kauci na byt, a proto bydleli v penzionu, ze kterého se museli odstěhovat kvůli vysoké ceně za ubytování. Pan Jiří bydlel u známého, protože měli psy, kteří do AD nesmí, dojížděl za prací bez smlouvy do jiné obce. Klientka vykonávala brigádně pomocné práce (pracovala také bez smlouvy) v jiném městě, než ve kterém je AD.
Dcera Celestýna se narodila v Nizozemí, kde její rodiče pracovali; v době nástupu Marie do AD neměla dcera vyřízený český rodný list, tudíž neměla zdravotní pojištění a nebyla registrována u žádného lékaře. Z tohoto důvodu byl nad rodinou stanoven dohled z OSPOD. Rodina se přistěhovala zpět do ČR v době, kdy měla dcera nastoupit do základní školy, tam také skutečně nastoupila.
Klientka si při tvorbě plánu péče stanovila za cíl našetřit si peníze na kauci, aby si mohli pořídit byt. Dále začít splácet dluhy a vyřídit dceři rodný list a zdravotní pojišťovnu. Klientka byla upozorněna na to, že její dcera v případě onemocnění bude léčena za přímou platbu, a že finanční výdaje na zdravotní péči budou náročné. Bylo jí také doporučeno začít spolupracovat se sociálně aktivizační službou pro rodiny.
Po jednání s VZP se zjistilo, že rodný list Celestýny není pro české úřady platný, protože nemá certifikované označení pravosti (apostilu). Rodný list byl tedy poslán do Nizozemí, aby získal apostilu. Byl kontaktován Úřad pro mezinárodní ochranu dětí (ÚMPOD) v Brně a Ministerstvo Vnitra ČR s otázkou, jaká je nejrychlejší cesta k vyřízení platného rodného listu pro dítě. Dle instrukcí ÚMPOD byl rodný list poslán k soudu v Haagu, aby se ověřilo, že došlá apostila je pravá.
Klientka se během pobytu zapojovala do aktivit nabízených azylovým domem. Dcera chodila na doučování v rámci sociálního projektu, vyzvedávali si potravinovou pomoc a spolupracovali s Charitou. Celestýna neměla placené obědy ve škole, ale matka uvedla, že jí teplé jídlo vaří, jak jen to v jejich finanční situaci lze. Společně se sociální pracovnicí hledali možnosti, jestli by dcera nemohla mít školní obědy placené přes nějakou nadaci.
Po pár měsících si pan Jiří podal žádost o přistěhování do AD k rodině. Vzhledem k tomu, že je otcem Celestýny, bylo mu umožněno se nastěhovat. Pan Jiří s paní Marií museli vyřešit, kam dát své dva psy, protože v AD psi být nesmí. Společně se sociální pracovnicí napsali inzeráty a psy se podařilo umístit do útulku, pro který se podařilo sehnat pomoc ve formě granulí.
Sociální pracovnice zařídila klientům schůzku s pracovníky organizace Rubikon. Pracovníci Rubikonu s klienty pracovali, ačkoliv se primárně zaměřují na práci s lidmi s trestní minulostí. Díky tomu si klienti domluvili schůzky ohledně nového stálého zaměstnání.
Paní Marie po čtyřech měsících od ubytování sdělila pracovníkům AD, že je těhotná s předpokládaným porodem za 3 měsíce. Do té doby se o tom nikomu nezmínila.
Současně přišel do AD od soudu výpis dluhů. Dluhy paní Marie překračovaly 220 tisíc korun. Pan Jiří měl dluhy v podobné výši jako paní Marie. Některé dluhy byly i vůči městu, takže bylo zapotřebí vytvořit splátkový kalendář kvůli plánu na získání sociálního bydlení v budoucnu.
Následně byla kvůli problémům rodiny svolána případová konference. Pan Jiří si stanovil za úkol doložit vše, co má ohledně minulé práce v zahraničí na VZP, aby se dalo zjistit, jak bylo zdravotní pojištění placené. Úkolem paní Marie bylo, v první řadě domluvit si gynekologa, kvůli tomu si vyžádala doprovod od střediska terénních služeb. Dále projednat se sociální poradnou podrobnosti splátkového kalendáře, pokud pan Jiří nastoupí do zaměstnání, případně pokusit se odložit exekuce po dobu mateřské. Dalším úkolem bylo registrovat se na úřadu práce. A v neposlední řadě vyřešit zdravotní pojištění dcery, až přijde její rodný list. Potom přihlásit sebe a dceru k lékaři a doložit do školy zdravotní způsobilost dcery.
Během dalších dní došli rodiče na matriku, aby doložili dceřino osvědčení o státním občanství ČR. Paní Marie si vyzvedla od AD oblečení na miminko. Pan Jiří byl na pracovních pohovorech. Klient s klientkou učinili souhlasné prohlášení o určení otcovství k narozenému a nenarozenému dítěti na matrice a u soudu. Poté bylo zapotřebí vyřídit VZP a lékaře.
Dalším krokem bylo uspořádání případové konference, hlavně kvůli splátkovému kalendáři na dluhy u VZP a kvůli vyplácení sociálních dávek, protože pan Jiří je v této chvíli zaměstnán.
Po sedmi měsících od ubytování klientky s dítětem v AD dorazil rodný list dcery. Její rodné číslo bylo nahlášeno na VZP. Dívka byla registrována u lékaře a u VZP. Paní Marie si vyřídila na úřadě práce porodné a rodičovský příspěvek.
Paní Marii se potom narodila dcera Alena, která byla zaregistrována u stejného lékaře jako Celestýna. Byla vyplněna žádost o přidání dcery do smlouvy v AD. Později byl s klientkou vyhodnocen individuální plán a sepsán nový. Paní Marie si stanovila za úkol probrat na schůzce s pracovnicí sociální poradny pozastavení exekucí po dobu mateřské.
Rodina byla vedoucí azylového domu navrhnuta do řízení na přidělení sociálního bytu. Po schůzce týmu na úřadě, který o tom rozhoduje, a po dalších jednáních byl rodině přidělen sociální byt 2+0 na dva roky.
Na poslední případové konferenci bylo shledáno, že všechny doklady pro dceru Celestýnu jsou vyřízené. Byl kontaktován exekutor ohledně dluhu u VZP. Pan Jiří nyní do práce chodí, ale pracovní smlouva mu končí za tři měsíce. Bylo s ním domluveno, že znovu kontaktuje pracovníka organizace Rubikon ohledně hledání nové práce.
Rodina se z azylového domu odstěhovala do sociálního bytu. V azylovém domě nezanechala žádný dluh.
Na pozitivním výsledku při řešení situace rodiny během odchodu z azylového domu se podíleli pracovníci AD, sociálně aktivizační pro rodiny s dětmi, OSPOD, sociální poradny, městského úřadu. Všechny instituce prokázaly velmi dobrou úroveň spolupráce. Jejich práce byla úspěšná díky vůli klientů změnit svou situaci.
Případ se špatným koncem
Paní Gabriela se nastěhovala do AD se dvěma syny, Daliborem (1 rok) a Patrikem (4 roky). V té době byla ve druhém měsíci těhotenství. Přišli z jiného AD, protože přítel paní Gabriely (a současně otec obou synů i nenarozeného dítěte) je opustil a oni už nadále nesplňovali podmínky k ubytování. Paní Gabriela vyrůstala v dětském domově a žádný kontakt s původní rodinou neudržovala.
Starší ze synů Gabriely má diagnostikovanou silnou hyperaktivitu, na kterou bere léky a musí pravidelně docházet k psychologovi a psychiatrovi. Speciální mateřskou školu Patrik nenavštěvuje, protože jediná ve městě, která by mohla Patrika přijmout, má zaplněnou kapacitu. Ve spolupráci se sociálními pracovnicemi z městského úřadu se matka už několik měsíců snaží zajistit pro syna umístění.
Paní Gabriela pobírá rodičovský příspěvek a další sociální dávky ve výši 8 tisíc měsíčně.
Při pobytu v AD se u paní Gabriely začaly objevovat časté zdravotní komplikace. Musela často na prohlídky do nemocnice a hlídání obou synů si tak musela sama domlouvat s ostatními klienty. O chlapce se snažila starat dle svých možností. Vařila jim, chodila na procházky, všichni se zapojovali do aktivit v AD.
Po nějaké době pobytu Gabriely v AD začal rodinu navštěvovat otec dětí – pan Jaroslav. Chodil s dětmi na procházky, zdržoval se v AD během návštěvních hodin a hlídal děti, když byla Gabriela u lékaře. Klientčina finanční situace nebyla příznivá, využívala proto potravinovou pomoc i od Charity.
Následně se začaly objevovat konflikty mezi paní Gabrielou a ostatními obyvateli domu. Střety se týkaly hlavně nevhodného chování pana Jaroslava, který rodinu v té době navštěvoval.
Gabriela pracovnicím AD sdělila, že partner měl v minulosti problémy s drogami, a v současné době nemá žádné přístřeší. Rád by prý s nimi bydlel na ubytovně, ale klientka tvrdí, že s ním má jen samé problémy, a že se bojí negativního vlivu, který by mohl Jaroslav mít na staršího syna.
Partner poté přestal rodinu navštěvovat a paní Gabriela následně zažádala o příspěvky na péči dětí.
Na případové konferenci paní Gabriela vyjádřila přání zůstat ve městě a chtěla by si sama zařídit další bydlení. Uvedla, že je na jejího partnera vydán zatykač.
Během dalších dní volala do AD kriminální policie a chtěli po paní Gabriele vědět, kde se nachází její dcera Milena, které je 18 let. Klientka řekla, že dcera je v diagnostickém ústavu, ale že s ní není v kontaktu. Podle dalších informací klientky bude dcera po propuštění z diagnostického ústavu v péči babičky (matky otce). Během následujících dní se ukázalo, že Gabriela má ještě jednoho syna, kterému je 26 let.
Jednoho dne klientka přišla na vrátnici pro náhradní klíče od pokoje, protože se prý Patrik a další dítě z AD zamkli u nich na ubytovací jednotce. Když sociální pracovnice ke dveřím dorazila, pokoj byl už odemčený. V té chvíli přišel na vrátnici Patrik sám z venku, i přes nízké venkovní teploty byl oblečen pouze v tričku. Chlapec vrávoral a držel se za břicho. Matka ho odnesla na pokoj a tvrdila, že chlapec byl už pár dní nemocný, zvracel a bolelo ho bříško. Chlapec sociální pracovnici řekl, že ho bolí bříško a něco nesrozumitelně mluvil o oknu. Sociální pracovnice ihned zavolala sanitku s podezřením, že chlapec vypadl z okna ve druhém patře. Chlapec byl odvezen do nemocnice na vyšetření. Následně přijela Policie ČR, která provedla vyšetřování.
O tři dny později volala klientka z nemocnice a uvedla, že Patrik nebyl operován, nemá nic zlomeného, pouze bolavé celé tělo. Paní Gabriela zůstala s oběma syny v nemocnici. Klientka uvedla, že byla vyslýchána Policií ČR a syn také. Pracovnice OSPOD pak volala do AD a ptala se na zraněné dítě.
Následující den se klientka vrátila s oběma dětmi do AD. Požádala o obnovení smlouvy s přáním zůstat v tomto AD. Syn měl od lékaře nařízený klidový režim a rehabilitace. Během dalších dní se pan Jaroslav opět začal stavovat za syny. Jeho pobyt v zařízení byl vedoucí AD upraven na dobu normálních návštěv (14:00–18:00), a k tomu rozšířen na dobu kolem poledne, kdy otec bude hlídat syny, aby matka mohla připravit oběd, nebo když bude potřeba hlídat mladšího syna, kvůli návštěvě lékaře a rehabilitaci Patrika.
Během následujících dní zaznamenali pracovníci azylového domu, že matka nebyla schopna zajistit Patrikovi péči nařízenou lékařem. Klientka nechodila s chlapcem k lékaři na předepsané kontroly. I když si vyžádala kočárek, aby ho mohla k lékaři vozit, byla spatřena cestou z nákupu a v kočárku měla místo syna nakoupené věci. Vysvětlovala, že chlapec jde vedle kočárku jen chvilku, že to není daleko. Pan Jaroslav byl pak spatřen, jak nutil chlapce chodit po schodech i přes to, že měl chlapec bolesti. Kvůli tomuto necitlivému chování byla matka písemně upozorněna sociální pracovnicí, že její chování i chování jejího partnera k dětem není vyhovující a tyto skutečnosti byly také sděleny pracovníkům OSPOD.
V dalších dnech bylo zjištěno, že paní Gabriela má celkem osm dětí. Pracovníci OSPOD přitom věděli pouze o šesti z nich.
Během svátků přišel pan Jaroslav navštívit klientku s nazdobeným vánočním stromečkem v ruce; později se ukázalo, že byl ukradený. Následně do AD dorazili policisté, kteří muže sledovali a zadrželi ho.
Při aktualizaci individuálního plánu klientka sdělila, že by chtěla dát Patrika na dobrovolný pobyt do dětského domova. Sociální pracovnice zařídila chlapci po konzultaci s matkou pobyt ve zdravotnickém zařízení na oddělení psychiatrie.
Pracovníci AD v té době pojali podezření, že někteří klienti AD užívají a distribuují drogy. Kvůli podezřelým aktivitám z bezprostředně minulých dnů (které byly zaznamenány kamerovým systémem), byla paní Gabriela poslána do kontaktního centra ve městě na testy na drogy. Na cestu si vyžádala doprovod terénních pracovníku ze spolupracující služby. V ten samý den přinesla negativní výsledky do kanceláře sociální pracovnice. Při té příležitosti s ní byly probrány podmínky týkající se dalšího pobytu. Syn Patrik, který byl v kanceláři také, celou dobu zlobil, matku neposlouchal, odmlouval. Když ho pracovnice napomenula, odvětil: „Tak já vyskočím z okna“.
Během dalších týdnů přicházely stížnosti ostatních klientů na paní Gabrielu, které zahrnovaly i podezření na konzumaci návykových látek. Klientka také odřekla předem domluvenou kontrolu chlapce v nemocnici, kde byl po výskoku z okna.
V následujících dnech nastoupil Patrik na domluvený pobyt do psychiatrické nemocnice a byla svolána případová konference. Paní Gabriela projevila přání odejít do jiného sociálního zařízení, vyplnila si žádanku a sama se telefonicky informovala o možném termínu nástupu.
Klientka se pak odstěhovala z azylového domu do jiného zařízení.
Na základě rozhovoru s pracovnicí AD.
Petra Neumannová,
KSP FF UK Praha
