Supervize jako funkční nástroj reflexe, podpory a učení se zabydluje v čím dál širším spektru oborů. V sociální práci je již pojímána za běžnou normu. Mnohost přístupů a (žádoucí a správná) dynamická diverzita ve způsobech, metodách a přístupech supervizní práce s sebou nese i řadu nedorozumění a v poli se vynořujících narativů o supervizi. Některé z nich však neodrážejí věrně samou podstatu supervize. V následujícím článku si je dovoluji uvést na pravou míru.
Mýtus 1: Supervize je nástroj pro řešení problémů a konfliktů.
Řada příjemců supervize zažila jen situace, kdy na supervizi řešíme problémy, potíže a konflikty. Je to logické, ty poutají největší pozornost, a proto se také nejčastěji objevují jako témata supervize. Supervize má však širší záběr a funguje i v jiných než problematických a konfliktních situacích.
Chcete-li zobrazit tento obsah, musíte být předplatitelem časopisu.
Nemáte předplatné? Objednejte si ho.
