Proč jste se rozhodla pro využití možnosti nadace Patron dětí? Napadlo Vás to přímo v souvislosti s konkrétním příběhem někoho z Vašich klientek a klientů?
Na základě přání mé klientky, která mě oslovila a požádala, zda bych jí nedělala patronku v nadaci Patron dětí. Do té doby jsem o nadaci nevěděla. Možná jsem někde na internetu zahlédla logo nebo něco podobného ale osobní zkušenost jsem neměla. Maminka Kuby mě vysvětlila, o co jde a co bude mým úkolem, zbytek už jsem si zjistila přímo na webových stránkách nadace.
Jak náročné bylo se spojit s nadací? Co se stalo po evidování Vaší žádosti? Popište nám prosím postup, jak jste se stala patronkou.
Tím, že iniciativa byla ze strany maminky tak nadace se spojila se mnou. Maminka uvedla kontakt na patrona, tedy na mě, a nadace mě pak již sama oslovila. Nejprve je zajímalo, zda vím o tom, že maminka Kuby mě zmínila jako patronku poté je zajímalo, zda s tím souhlasím a následně chtěli popis příběhu z mého pohledu.
O co konkrétně jste pro patronované dítě žádala?
Patronkou Kuby jsem byla dvakrát. Poprvé si maminka přála pro syna jízdní kolo, které si nemohla ze svých prostředků dovolit a chtěla dopřát synovi to po čem moc toužil. Sbírka byla úspěšná a Kubovi se splnil sen. Podruhé si Kuba přál také kolo ale větší, protože z původního odrostl ale pravidla nadace toto neumožňují tak mamince nabídli pomoc ve formě nákupu pro dospívajícího syna. Toto také bylo úspěšné a maminka se synem byli opět vděční.
Co reálně znamená patronství? Vyplývají z něho nějaké povinnosti? Překvapilo Vás něco během spolupráce s Patronem?
Patronství vnímám jako podporu, garanta někdo, kdo se „zaručí“ za pravdivost příběhu a situace rodiny. Osobně jsem k tomu přistupovala zodpovědně a s respektem vůči darujícím. Povinnost je v podstatě jediná, a to napsat příběh rodiny z Vašeho pohledu. Na nadaci mě překvapil přístup zaměstnanců, kteří v nadaci pracují. Můj pocit z nich byl takový, že to dělají lidi se srdcem na dlani.
Jak jste prožívala patronství? Jsou nějaké zásady patronství?
Jak už jsem napsala patronstvím jsem prožívala zodpovědně, s respektem a pokorou vůči darujícím. A hlavně musím se přiznat, že mě velmi potěšilo, že si mě maminka vybrala, jako někoho, komu důvěřuje, a já tímto mohla pomoci jejímu synovi. Bylo to až dojemné mít takovou zkušenost.
Změnil se Váš vztah s klientkou po tom, co jste se stala její patronkou? Jak celou spolupráci vyhodnotila podpořená rodina?
Vztah s klientkou se zásadně nezměnil. Možná prohloubení větší důvěry ke mně ze strany dotyčné maminky. Po skončení pomoci pro rodinu jsem se utvrdila v tom, že rozhodnutí stát se patronkou Kuby bylo správné rozhodnutí, neboť reakce šťastné maminky (která mi děkovala se slzami v očích) a potažmo jejího syna mluvilo za vše. Pomoc rozhodně nepřijali automaticky ale s vděkem.
Přála byste si být ještě někdy patronkou?
Bude mi ctí.
Veronika Aresta,
redaktorka časopisu
Petra Flumová,
sociální pracovnice MČ Prahy 8
