Redakční rada časopisu se na sklonku roku rozšířila o výraznou osobnost světové sociální práce. K českým a slovenským odbornicím a odborníkům akademické sféry se připojil profesor Malcolm Payne z Velké Británie. Následující rozhovor a připojený medailón představují nového člena redakční rady časopisu, který je sociálním pracovníkem a autorem řady zajímavých knih, z nichž některé jsou v oblasti sociální práce světovými bestsellery.
|
Malcolm Payne se věnuje sociální práci již více než čtyřicet let. Je emeritním profesorem Komunitních studií na Metropolitní univerzitě v Manchesteru, čestný profesorem Lékařské fakulty Kingstonské univerzity sv. Jiří a v současnosti pracuje jako poradce pro politiku a rozvoj v Hospici sv. Kryštofa v Londýně.
Vystudoval sociologii a sociální studia na Keele univerzitě, kde v září 1969 získal kvalifikaci profesionálního sociálního pracovníka. Ještě než začal vyučovat na univerzitách, pracoval jako probační pracovník, pracovník následné péče a postupně jako sociální pracovník na Oddělení sociálních služeb v Bradfordu.
|
Jak dlouho se věnujete sociální práci?
Je to již více než čtyřicet let … od září roku 1969 jsem způsobilý vykonávat práci sociálního pracovníka a od té doby se sociální práci taky věnuji.
Věnujete se stále jedné oblasti, nebo vaše zaměření v rámci sociální práce měníte?
Začínal jsem prací s pachateli trestných činů. Za nějaký čas jsem se přesunul do oblasti sociální práce vykonávané lokální vládou a pracoval s dětmi, lidmi s duševním postižením a poruchami učení nebo lidmi s tělesným postižením a seniory. To bylo v době mého povýšení na vedoucího a poté na oblastního manažera. Následovalo období působení na University of Bristol v pozici odborného asistenta…
Z praxe jste se tedy přesunul na vysokoškolskou půdu…
Stále jsem byl více či méně spojený s praxí… Například jsem byl výkonným vedoucím organizace třetího sektoru prosazující komunitní práci a mou náplní byla koordinace aktivit organizace v Liverpoolu. Většina tehdejší práce se koncentrovala na nezaměstnané, kterých v té době bylo velmi mnoho. Poté přišlo období, kdy jsem nastavoval postupy, strategie a propagaci rozvojových projektů rezidenční a denní péče realizované národní organizací mentálního zdraví.
Při takové práci jste musel výrazně omezit akademickou dráhu…
Naopak, na patnáct let jsem se stal vedoucím univerzitního oddělení zajišťujícího školení v sociální práci: komunitní práci, práci s mládeží, poradenství, kariérní poradenství a aplikované sociální vědy. Současně jsem byl velmi aktivní v obhajování zájmů dětí v péči… A posledních deset se věnuji práci s umírajícími.
„Koncentrujete se na pomáhání ustaraným lidem.“
V předcházejících čtyřiceti letech jste vystřídal mnohé oblasti sociální práce i různorodé pracovní pozice. To byl jistě veliký nápor na schopnost specializace…
Z určitého pohledu je zřejmé, že každá pozice vyžaduje specializované vědomosti. Například práce s lidmi s duševními poruchami vyžaduje od sociálního pracovníka jiné znalosti než práce s umírajícími. Z jiného pohledu ale k výkonu všech pozic potřebujete povšechné znalosti sociální práce, neboť se vždy koncentrujete na pomáhání ustaraným lidem a jejich rodinám a komunitám s jejich vzájemným propojením s odbornými a oficiálními službami.
Navzdory tomu, že vaše specializace, nebo specializace vaší agentury, je jakákoli, potkáváte se s podobnými problémy, podobnými rodinami, podobnými komunitami a jejich podobnými těžkostmi.
Proč jste si zvolil zrovna obor sociální práce?
Prvotně jsem byl přilákán příležitostí být zapojený ve velmi široké řadě sociálních problémů a sociálních věd, které nám poskytují znalosti pro práci s těmito záležitostmi. Sociální politika a to, jak se mění, a důkazy o tom, co funguje a co ne, je pro mě nekonečně fascinující. Zjistil jsem, že velmi často jsme schopni zlepšit kvalitu lidského života. Díky službám a jejich „příležitostem pro změny“ otevřeným politikám můžeme skromně zlepšit určité problémy, což může napomoci zase jiným…
Jakou má sociální práce roli ve společnosti?
Nejdůležitějším cílem sociální práce je přispívat k sociální solidaritě a soudržnosti společnosti; sociální práce napomáhá rozvoji sociálních vztahů, které podporují lidskou odolnost vůči životním tlakům. Sociální pracovníci obvykle nemohou dosáhnout širokosáhlé sociální změny, ale mohou lidem, skupinám, rodinám a komunitám usnadnit život ve společnosti, ulehčit vytváření vztahů a umožnit jim být součástí sociálních institucí zdůrazňováním jejich schopností žít jako součást společnosti.
„Psaní mi poskytuje širší úhel pohledu na to, co dělám.“
Když se podíváte zpět na vaši profesní kariéru, na co nejraději vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na doby, kdy jsem jako vedoucí týmu pomáhal lidem dělat lépe jejich práci a podporoval rozvíjení jejich dovedností.
Jsou ve vašem profesním životě věci, které byste dnes udělal jinak?
Vždy se snažím být optimistický a pozitivní ve všem, co dělám; usiluji o to, být rozvážný a reflexivní ke svým úsudkům. Nemyslím, že by se to někdy změnilo, ale připouštím, že dnes jsem méně horlivý a více přesvědčivý tak, aby bylo vždy možné najít cestu z obtížné situace.
Jste autorem nebo spoluautorem řady zajímavých knih. Čeho chcete prostřednictvím psaní dosáhnout?
Chtěl jsem porozumět sociální práci, jak nejlépe mohu, a moje tři knihy (Modern Social Work Theory, What is Professional Social Work? a The Origins of Social Work: Continuity and Change) jsou výsledkem mého největšího úsilí k dosažení tohoto cíle. Napsal jsem také několik publikací o týmové práci a multiprofesionální spolupráci. Jinou skupinou publikací byly knihy o sociální práci, která navazuje na komunitu…
Co ovlivňuje téma vašich knih?
Rád píšu o tom, co právě dělám: o evaluaci projektů nebo debatuji o věcech, ke kterým se v práci chystám. Psaní mi pomáhá záležitosti více promyslet a poskytuje mi širší úhel pohledu na to, co dělám. To platí pro moji poslední knihu Citizenship Social Work with Older People i pro v současné době připravovanou knihu, která se zabývá péči o umírající staré lidi.
Zjistil jsem o vás, že jste vášnivým bloggerem…
Ano, udržuji několik blogů… Pomáhají mi zůstat ve styku se současnými problémy a zájmy. Mými nejdůležitějšími blogy jsou blog „sociální a paliativní péče v hospici sv. Kryštofa“ (http://blogs.stchristophers.org.uk/one/); můj „self-positioning blog“, který pozvolně podněcuje k sebereflexi (http://self-positioning.tumblr.com/ – pokud se jím řídíte, dostanete obrázek a reflektující otázku o sobě a vašich vztazích); a můj nový blog „Greyamble“ (http://greyamble.blogspot.com/) zabývající se odchodem do důchodu a záležitostmi týkajícími se starých lidí a jim určeným službám.
„Nemůžete dělat praxi bez užívání myšlenek, pojmů a znalostí.“
Cítíte se být teoretikem, nebo praktikem sociální práce?
Sociální práce je teorií i praxí současně – nemůžete dělat praxi bez užívání myšlenek, pojmů a znalostí; myšlenky, pojmy a znalosti jsou zase nesmyslné, pokud je nepoužíváte.
V současné době pracujete v hospici. V čem spočívá vaše práce?
V počátku mého působení v Hospici sv. Kryštofa jsem jako manažer řídil vše, co nebylo ošetřovatelstvím nebo medicínou a co zahrnovalo sociální práci, péči o duševní zdraví, denní služby, duchovní péči a dobrovolnictví. V posledních letech zastávám zejména poradenskou úlohu při rozvoji strategií: tvořím projekty, provádím evaluace a výzkumy zabývající se psycho-sociálními aspekty práce v hospici. Také působím jako koordinátor ochrany dětí a dospělých, komunikuji s lokální vládou a vystupuji jako „ochránce“ důvěrných a citlivých záznamů v hospici.
Učil jste sociální práci na univerzitách v Anglii a učíte i ve střední Evropě. Je něco, co vás jako Angličana při výuce sociální práce ve střední Evropě překvapí nebo stále překvapuje?
Překvapuje mě velmi podobný tlak na zodpovědnost a povinnosti sociálních pracovníků. Domnívám se, že ona podobnost je způsobena tím, že sociální pracovníci – ať už jsou odkudkoliv – se snaží dělat účinné veřejné služby v péči o člověka a to je v kontextu veřejnoprávní odpovědnosti velmi obtížným úkolem.
Existuje nějaký rozdíl mezi sociální prací v Anglii a sociální prací na Slovensku nebo v České republice?
Ano i ne. Sociální práce vždy reaguje na politické, sociální a kulturní potřeby národa a sociálních skupin v jejich kontextu, takže lidská reakce na obtíže může být různá tak, jak jsou rozmanité národnosti. Každopádně služby prováděné sociálními pracovníky jsou v evropských státech víceméně stejné. Jednotlivé země navíc od sebe navzájem pochytí trendy rozvoje politiky a služeb, takže zapálení pro určité techniky se rychle rozšíří napříč různými státy. Státy sdílejí mnoho podobných problémů a vzájemné akademické, politické a sociální výměny přinášejí potenciální řešení… A lidská sounáležitost s někým v problémech je velmi podobná všude.
(Text byl publikován v čísle 1/2012.)
Roman Baláž
