Mezinárodní den žen již několik desítek let poskytuje prostor pro oslavu pokroku, který ženy učinily na cestě za rovností. Zároveň ale zůstává každoročním mementem toho, že jejich cesta bohužel ani zdaleka neskončila.
Ženy i dnes musí překonávat společenské a ekonomické překážky, kterým muži nečelí, nebo jim čelí jen v nesrovnatelně menší míře. Předsudky, nedostatečné zastoupení nebo nedocenění profesních úspěchů tak tvoří jen krátký výčet z celé řady faktorů, které zásadně ovlivňují životy žen a určují, ve kterých odvětvích a povoláních se ženy budou realizovat.
Jednou z oblastí, v níž je přínos žen historicky podhodnocován, je i věda. V té české se navíc dlouhodobě nedaří navýšit počet žen na výzkumných pozicích a úroveň zastoupení vědkyň v České republice proto patří mezi nejnižší z celé Evropské unie (Hásová, Olivierus, 2020). Ukazuje se tak, že bez konkrétních opatření a aktivit se situace sama k lepšímu nemění.
Jednou z mála českých institucí, která se nepříznivou situací žen ve vědě již řadu let zabývá, je Národní kontaktní centrum – gender a věda. To se zlepšení situace snaží dosáhnout pomocí výzkumných, advokačních a propagačních aktivit, mezi něž patří i únorová kampaň k mezinárodnímu dni OSN žen a dívek ve vědě, jejímž cílem bylo připomenout a upozornit na úspěchy vědkyň v loňském roce.
Ženy ve vědě nehrají druhé housle
V osmidenní kampani „Ženy ve vědě“ bylo představeno celkem pětatřicet vědkyň z celého světa, jež dokazují, že i navzdory mnohým úskalím ženy ve vědě dosahují fenomenálních úspěchů. Ať už jde teprve o čtvrtou laureátku Nobelovy ceny za fyziku Andreu Ghez, jež objevila černou díru v jádře Mléčné dráhy, Lucii Augustovičovou, která přišla na způsob, jakým by se daly ochladit molekuly, Kathrin Jansen, jež zásadní měrou přispěla ke vzniku očkovací látky proti koronaviru, či některou z dalších tří desítek socioložek, historiček, fyziček atd., všechny tyto vědkyně dokazují, že na jejich práci jako společnost spoléháme a byla by především naše škoda, kdyby se vědě nevěnovaly.
Jejich zapojení do vědy a setrvání v ní se ovšem odvíjí zejména od toho, jak kvalitní podmínky pro ně v této oblasti existují. Budou-li dívky a ženy ke vstupu do vědecké profese motivovány, pokud uvidí ženské vzory a jejich studium a práci nebudou provázet předsudky a znevýhodnění spojená s mateřstvím, jejich počty, jak dokládají příklady ze zahraničí, porostou. V opačném případě se na stávající situaci nic nezmění – jejich zastoupení bude nadále stagnovat, a spolu s ním i česká věda, která bez žen bude vždy využívat jen polovinu svého potenciálu. Letošní Mezinárodní den žen bychom proto my všichni, bez ohledu na prostředí, ve kterém se pohybuje, měli oslavit především tím, že odstranění překážek, kterým ženy čelí, budeme brát i za náš úkol, jehož splnění neposune pouze je, ale nás všechny.
Kristýna Veitová,
koordinátorka komunikace, NKC – gender a věda, Sociologický ústav AV ČR
Použitá literatura a zdroje:
Hásová, V., Oliverius, V. (2020). Postavení žen v české vědě Monitorovací zpráva za rok 2018. Národní kontaktní centrum – gender a věda, Sociologický ústav AV ČR, v. v. i., Praha.
