Není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek, a přesto pracuje…

Často se na nás obracejí lidé, kteří mají ve svém posudku napsanou formulaci „přiznána invalidita ve III. stupni, není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“. Pro tyto osoby i jejich potenciální zaměstnavatele je zpravidla velmi nejasné, zda vlastně lze při tomto posudku pracovat. Nejednou se nám stalo, že zaměstnavatel nebo samotný člověk se zdravotním postižením nakonec hledání nebo už samotný nástup do práce prostě vzdal, s tím, že nebude riskovat snížení stupně invalidního důchodu či jeho úplné odnětí, když už to má jednou černé na bílém.

Je tomu ale skutečně tak? Znamená dovětek v posudku o invaliditě „není schopen výdělečné činnosti ani za zcela mimořádných podmínek“ opravdu, že tento člověk ztrácí základní lidské právo, a to právo na svobodnou volbu povolání? Anebo se jedná jen o trochu nešťastnou formulaci správy sociálního zabezpečení?

Pracovníci správy sociálního zabezpečení stanovují invaliditu na základě § 39 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a to tak, že posuzují procentuálně míru poklesu pracovní schopnosti, kterou se, podle odst. 3, „rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu,“ přičemž vychází ze zdravotního stavu osoby a berou v úvahu, podle odst. 4, trvalost zdravotního postižení, stabilizaci zdravotního stavu, adaptaci na zdravotní postižení, schopnost rekvalifikace nebo schopnost vykonávat jinou výdělečnou práci než doposud, schopnost využít zachovanou pracovní schopnost v případě invalidity prvního a druhého stupně a nakonec v případě invalidity ve třetím stupni, zda je osoba schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Pokud pracovník správy sociálního zabezpečení rozhodne o tom, že osoba schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek není, znamená to, že pracovat vůbec nemůže?

Vzhledem k dlouhodobým nejasnostem jsme se na tuto problematiku zeptali vedoucí oddělení zaměstnávání osob se zdravotním postižením Úřadu práce ČR, paní inženýrky Hany Václavíkové, která nám potvrdila, že takovéto rozhodnutí nepředstavuje úplný zákaz pracovat, ale je nutné před nástupem takového zaměstnance konzultovat s jeho ošetřujícím lékařem zdravotní způsobilost ke sjednané pracovní pozici a probrat s ním vhodný rozsah pracovního nasazení tak, aby si dotyčný prací svůj zdravotní stav nezhoršil. To ostatně vyplývá i z § 6 vyhlášky 359/2009 Sb., o posuzování invalidity, která říká, že „zcela mimořádnými podmínkami, za nichž je pojištěnec schopen výdělečné činnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 %, se rozumí zásadní úprava pracovních podmínek, pořízení a využívání zvláštního vybavení pracoviště, zvláštní úpravy stávajících strojů, nástrojů, používání zvláštních pracovních pomůcek nebo každodenní podpora nebo pomoc na pracovišti formou předčitatelských služeb, tlumočnických služeb nebo pracovní asistence“. K tomuto problému jsme získali i vyjádření předsedy Národní rady osob se zdravotním postižením ČR, pana magistra Václava Krásy, který se problematikou zabývá dlouhodobě. Z jeho pohledu je rozdělování lidí s invaliditou ve třetím stupni na ty, kteří pracovat mohou, a na ty, kteří pracovat nemohou, zcela nesmyslné. Souhlasíme s ním, že tento dovětek a přístup posudkových lékařů značně omezuje chuť do práce a také potlačuje schopnosti a dovednosti, které by takový člověk ještě mohl využít a integrovat se do společnosti.

Dalším problémem, který vnímáme a který souvisí právě s dovětkem „není schopen výdělečné činnosti“, je vliv na možnosti využití podpory Úřadu práce ČR, která je pro tyto lidi omezena. Úřad práce totiž rozděluje osoby s invaliditou ve třetím stupni tak, že pokud je podle posudku schopen výdělečné činnosti, zaregistruje ho jako uchazeče o zaměstnání, a pokud není, zaregistruje ho jen jako zájemce. Činí tak na základě § 25 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který říká: „Uchazečem o zaměstnání se nemůže stát fyzická osoba v době, po kterou… písm. d) je invalidní ve třetím stupni (§ 39 odst. 2 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb.), s výjimkou fyzické osoby, která je invalidní ve třetím stupni a je schopna výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek (§ 39 odst. 4 písm. f) zákona č. 155/1995 Sb.“ Jakou podporu prakticky může tato osoba využít, popisuje paní Václavíková z Úřadu práce ČR: „Zájemce o zaměstnání může využít i aktivní politiku zaměstnanosti, např. rekvalifikace. Nikoliv však nejvyužívanější nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, jako je společensky účelné pracovní místo – příspěvek na mzdu nebo veřejně prospěšné práce, tam zákon uvádí podmínku uchazeče o zaměstnání a tato osoba  nemůže být vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadě práce. Nemůže tedy pobírat ani podporu v nezaměstnanosti.“ Nabízí se logicky otázka, zda může, nebo nemůže být zájemci, respektive jeho potenciálnímu zaměstnavateli, přiznán příspěvek spojený s chráněným pracovním místem. Na základě vyjádření paní Václavíkové může, protože tento příspěvek není vázán na to, zda je osoba se zdravotním postižením zájemcem, nebo uchazečem, ale přímo z podstaty toho, že je osobou se zdravotním postižením.

Závěrem můžeme konstatovat, že ačkoliv má osoba se zdravotním postižením ve svém posudku to, že jí byla přiznána invalidita ve třetím stupni s dovětkem „není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“, lze u ní pořád využít zbývající potenciál k práci, tudíž by zde neměla vzniknout žádná obava snížení nebo odejmutí invalidity, pokud osoba se zdravotním postižením zachová podmínky dané již výše zmíněnou vyhláškou, tedy že budou vytvořeny mimořádné podmínky k práci. Konkrétně tím rozumíme přizpůsobení pracovního úvazku, včetně počtu denně odpracovaných hodin, přizpůsobení pracoviště, možnost pořídit a využívat speciální kompenzační pomůcky, přizpůsobení náplně práce apod. Pozitivní je také informace, že nezáleží na tom, jaký status je o osobě se zdravotním postižením Úřadem práce veden, protože příspěvek v rámci chráněného pracovního místa je poskytován z podstaty toho, že osoba je uznána zdravotně postiženou. Pro pracovní konzultanty, sociální pracovníky a další osoby, které se ve své praxi zabývají pracovním uplatněním osob se zdravotním postižením, z výše zmíněného vyplývá, že mohou i nadále bez jakékoliv pochybnosti podporovat osoby, kterým byla přiznána invalidita ve III. stupni, s dovětkem „není schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek“ v jejich přesvědčení o pracovním uplatnění a zároveň bezpečně vyvracet obavy jejich potenciálních zaměstnavatelů.

Jsme nezisková organizace poskytující lidem se znevýhodněním na trhu práce takovou podporu, aby mohli pracovat za stejných podmínek jako ostatní lidé a společně s nimi. Většina uživatelů našich služeb má znevýhodnění spočívající právě ve zdravotním postižení, a je tedy uznána invalidními.