Je druhý červnový čtvrtek. Jako každý čtvrtek jednou za čtrnáct dní sedíme v menší klubovně a kanceláři zároveň a diskutujeme. Jsme akční skupina „Ženy“ a působíme pod organizací ASLIDO ve městě Ostrava.
Témata jsou různá, od starostí o děti, přes lidi na útěku, k opožděným výplatám různých příspěvků a státní podpory až po zkušenosti se zažitým násilím v nejrůznějších podobách.
Linka, která se vine všemi těmito sdílenými starostmi a zkušenostmi, se silně dotýká tématu bydlení. Téma bydlení se ukázalo jako zásadní při zpracování informační osvětové divadelní kampaně Ženy na cestě: o ženském bezdomovectví a násilí.
Scéna, která mně jako jedné z členek skupiny silně utkvěla v paměti, se dotýká situace návratu zpět do bydlení, po asi ročním pobytu na azylovém domě. Jana, hlavní protagonistka této scény, která je dnes na skupině s námi, znovu situaci popisuje:
„Když jsem si žádala o tu jednorázovou pomoc, tak mi přispěli (sociální odbor) 2800 na dvě postele a skříň, takže docela ubohé… Čekala jsem skoro měsíc a půl na ty peníze. To nebylo hned. S děckama jsme neměli na čem spát.“
Přidává se Tamara: „Tak je to hodně těžký, peníze nejsou, na nábytek. Sociálka moc nepřispěje. Takže tam vlastně si to musíš všechno shánět. Nejhorší je, kde sehnat odvoz. Nikdo to zadarmo neudělá.“
Jana vzápětí sdílí další zkušenost: „Třeba jak jsem bydlela přes ten Centrom[1], tak to nemělo nic společného se sociálním bydlením. Za 2 + 1 bych platila 10 000, to není ani sociální bydlení.“ Odchod Tamary z azylového domu do bytu provází stejný scénář: „No, i ta cena. Asi za 3 + 1, tak se vším všudy 11 000. To ani sociální bydlení není. Jak půjdu do práce, tak jako co, budu vydělávat akorát na nájem.“
Drahý nájem však není to jediné, co ženy ve skupině v souvislosti s bydlením trápí. „To RPG[2], jak mám v kuchyni kuchyňskou linku a sporák od nich, tak to platíš 150 korun za tu linku, že tam máš … a to si vem, že ty se odstěhuješ a nastěhují se tam zase další a zas platí 150. Furt, každý měsíc.“ (Jana)
„No, já jsem platila 30 korun za sporák… Za to, že tam máš vlastně jejich kuchyňskou linku, ta kuchyňská linka něco stojí…“ (Tamara)
Další téma, které v souvislosti s bydlením diskutujeme, jsou kauce a jejich výška. Tamara platí kauci „necelých 19 000“. Zuzana se ozývá: „Mě by zajímalo, jak oni berou tu kauci. Oni ví, že jsme na sociálních (dávkách), a chtějí splatit 19 tisíc do druhého roku? Já mám kauci 12 800.“ Ptáme se Zuzany na majitele. Odpověď: „No Armáda[3]. Po dvou rokách budu patřit pod město. Až splatím tu kauci. Ale odkud na to vezmeš? Oni ti tam dají, že to můžeš platit po dvou stovkách, ale to za dva roky nesplatíš, ty dva nájmy jak já. Tak třeba dám po pět set, po sedm set, co zbyde, že.“
Kdyby se Tamara nebo kdokoliv další rozhodl přestat v RPG bytě bydlet a najít si nějaké jiné bydlení, kauci by jí vrátili, jenže…
„Ne hned. Oni to mají tak, že první já musím vrátit byt, oni si to musí zkontrolovat, jestli jsem tam náhodou něco nepoškodila, a potom mi vrátí zbytek kauce. To je tak, já nevím, jestli měsíc, tři měsíce.“
Jana se ptá: „A vrátí ti to celé?“ A hned dodává: „Jeden kamarád, co dělá pro RPG, opravuje byty, oni vám třeba nedají bílý nátěr, oni vám to obarví vápnem a oni si myslí, že je to namalované…“
„…Není, já jsem to třeba vůbec neměla vymalované. Aji jak dělají novou elektriku, jsem musela všechno oškrábat, tapety tam byly, stará komunistická malba tam byla, já jsem to musela dát dolů, já jsem se u toho tak nadřela…, měsíc mi to trvalo, než jsme to dali do pořádku…“ (Tamara)
Problém je taky s převedením trvalého pobytu. Vyřízení trvalého pobytu je v městských bytech či v bytech RPG podle zkušeností žen ze skupiny podmíněn právě splacením kauce. Někdy však ani to nestačí a dochází k průtahům. Zuzana potvrzuje: „… a to je vlastně s tím trvalým pobytem… Že si nemůžeš sama udělat trvalej pobyt, dokud nezaplatíš tu kauci, tak to musíš řešit přes Armádu spásy. A proto to trvá. To čekáš až dva roky.“
„No, dva roky. Ale já už ji mám zaplacenou, a už čekám čtyři měsíce, protože se vůbec neozvali, jako vůbec.“ (Tamara)
Trvalý pobyt není to jediné, co se v bytech RPG protahuje: „Mě unikal plyn a můžu říct, že jsem čekala měsíc na to, než to spravili. Měsíc, než spravili únik plynu!“ (Tamara)
„Tak co se týče odpojení (plynu), tak oni jsou hodně rychlí…“ (smích) (Jana)
Že se v bydlení u soukromého majitele dají vyjednat i jiné podmínky, potvrzuje svou zkušeností Dita:
„Já bydlím u soukromníka. Když mi to nevyjde jeden měsíc, tak on počká a zaplatím třeba druhý měsíc, ale to je výhoda, že můj tam pracuje, takže prakticky mu to stáhne z výplaty. Nebo mi přišel doplatek, před třema měsíci 950, tak mu to stáhl.“
Ženy si také stihnou předat podstatné informace ohledně přestěhování z azylového domu do bytu.
„V polovině měsíce dostaneš nabídku na byt,… ale musíš zaplatit Armádu spásy. Azylák si zaplatíš do té doby, dokud tam bydlíš. Třeba do poloviny měsíce, neplatíš celý měsíc, ale pokud chceš jít už do bytu, tak nemáš nárok na tu dávku bydlení. Nezaplatí ti to socka. Až od celého měsíce. Takže je lepší se stěhovat prvního, vždycky prvního.“ (Jana)
Na závěr ženy diskutují, v čem by potřebovaly podpořit. Za všechny shrnuje Jana:
„Mně chybí spíš taková ta podpora. Když jde člověk něco dělat a nevykoná to, tak to jde člověk někdy ke dnu, takže když si jdu něco vyřídit, tak ať mi vyjdou vstříc.“
Čas se chýlí ke konci. Poznáme to podle netrpělivě vykukujících dětí zpoza dveří, které se právě vrátily s dobrovolníky po hodině a půl plné her, strávené venku na náměstí. Další setkání, kde se můžeme věnovat samy sobě a tématům, která nás pálí, je tak za námi. Pokračování zase za dva týdny.
[1] Centrom je nestátní neziskovou organizací, jejíž cílovou skupinou jsou jednotlivci a rodiny s dětmi žijící v sociálně vyloučených lokalitách. Organizace provozuje bydlení s doprovodným sociálním programem a sociálně realitní činnost.
[2] RPG Byty, s. r. o., je společnost vlastnící v Ostravě 14 573 bytů (k 30. 9. 2015).
[3] Armáda spásy – nestátní nezisková organizacíe věnující se cílové skupině osob bez přístřeší a osob ohrožených ztrátou bydlení. „Sociálnímu“ bydlení se věnuje v Ostravě služba Prevence bezdomovectví. Majitelem bytů je městská část, Armáda spásy má byty v pronájmu, následně je podnajímá.
[4] Kromě akční skupiny „Ženy“ v organizaci působí ještě akční skupina „Kruh naděje“. Od září 2016 bude systematicky fungovat také dětská skupina dětí se zkušeností vyloučení z bydlení. Více informací na www.aslido.cz či na FB.
