Víte, že v Británii vychází vězeňské noviny a funguje tam vězeňské rádio? Noviny „Inside Time“ (Čas vevnitř) vycházejí už více než 20 let, v posledních letech v nákladu 60 000 ks měsíčně. Vycházejí mimo věznici, vydává je nadační fond. Zajímavé je, že noviny uživí soukromá inzerce, a to zejména právníků. Abychom se dozvěděli více, požádali jsme o rozhovor pana Johna Robertse, výkonného ředitele „Inside Time“.
Bylo složité přesvědčit britskou vězeňskou službu (HMPS), aby umožnila nezávislé vězeňské noviny vydávané neziskovou organizací?
Bylo by to mnohem složitější, pokud by noviny nebyly označeny jako vhodný projekt v rámci šetření, které následovalo po vězeňských nepokojích na přelomu 80. a 90. let. Za jeden z důvodů vzpour šetření (například v manchesterské věznici) označilo pocit vězňů, že nemají svůj hlas a možnost vyjádřit se. Hned potom byla naše vězeňská služba dosti ochotna noviny do věznic vpustit.
Byla myšlenka vydávat noviny přímo ve věznici?
My bychom to bývali preferovali. Ale technicky to bylo velice složité. Bylo riziko, že se nepodaří dodržet termíny uzávěrek. Bylo by to taky dražší a tlačilo nás to do stylu společenského magazínu.
Zaměstnáváte vězně?
Ano, platíme jim honoráře. Ale v redakci jsou taky ti, co už byli propuštěni. Jednak znají prostředí, jednak jako redaktoři zvyšují důvěryhodnost „Inside Time“ ve věznicích. Dva ze tří redaktorů jsou doživotně odsouzení či podmíněně propuštění.
Jsou tedy noviny také prostředkem resocializace?
Hodně to pomáhá. Ale zároveň se tím neodpoutáte od minulosti.
Kontroluje britská vězeňská služba obsah novin ve smyslu cenzury?
Ne, to ne, musíme si udržet nezávislost. Ale víme, kde jsou hranice, a proto nepublikujeme věci, které by vězeňské službě způsobovaly potíže. Vyhýbáme se kampaním jako noviny, ale necháváme přispěvatele, aby své názory projevily naplno. Nezabýváme se kauzami jednotlivců. Například toto opravdu vnáší do věznic neklid a není to fér vůči rodinám. Jednotlivé věznice mají právo veta: když mají proti danému číslu námitku, mohou znemožnit jeho distribuci ve vězení.
Je tedy svoboda projevu absolutní?
Ano, ale s opatrností. Když chceme, aby vězeňská služba noviny odsouzeným dala, nemůžeme zkrátka jít proti ní. Stačí zaujímat neutrální pozice. Párkrát skutečně noviny “zmizely”.
Myslíte, že vaše noviny jsou pro odsouzené primárním zdrojem informací ohledně pomoci po propuštění?
Právě tohle nám čtenáři říkají.
